Kdo změní Calvina Jonese?

KAPITOLA 16.

Nevěděla jsem, co mě vyvedlo z míry víc. Pár bodový rukopis zaznamenával podrobně rozvedený plán pomsty, týkající se snad všech, na které jsem si dokázala vzpomenout.

Táta si měl všechno odskákat tak, že mu chtěl Tex zničit auto, traktor a zapálit sklad kukuřice. Ke skladu si pak připsal velkými písmeny a dvakrát podtrhnul „POPCORN PRO AMERIKU". Podprůměrnost té poznámky se tolik hodila k jeho intelektu.
Připravil by nás tak o všechny cesty k výdělku a dost možná přivedl na mizinu. Matka by mě v takové situaci určitě nenechala skončit na ulici, což samozřejmě Tex tušit nemohl. Ani jsem však nedoufala, že by se tátova hrdost vytratila tolik, že by dokázal přijmout její pomocnou ruku.

Na druhém místě byl pastor Adams a s ním spojený karneval. Neměla jsem ani tušení, že o mé výpomoci věděl někdo jiný, než Calvin a pastor. Vždyť ani k tátovi se tahle informace málem nedostala, tak kde ji vyčenichal zrovna můj úhlavní nepřítel, před nímž mělo všechno o mně zůstat skryté?
Pak mi to, díky podrobnosti plánu, došlo. Sledoval nás do kostela. Věděl přesně, jaké z fáborků zpřetrhat, které z drátků u světel přestříhat a dokonce si zjistil, že punč a limonáda se budou chystat večer předtím, takže měl dostatek času nalít do nich projímadlo. Tím už se nedotýkal pouze mě a mého dobrého jména, ale také všech návštěvníků karnevalu, což byla přinejmenším tři čtvrtina Bird City.

A to nejhorší mělo teprve přijít. Calvin.

Tex na internetu zjistil všechno, co bylo volně k dostání. V Calově povolání až takový problém nebyl. Nikde se tím netajil a já si byla docela jistá, že ho pár lidí klidně mohlo poznat. Vrásky na čele mi působily až zmínky o jeho drogové závislosti, záchvatech vzteku či problémech s alkoholem. Krom toho všeho si pod sebe sepsal jména několika bulvárních plátků, jimž se snažil prodat úplně všecko, co o Calvinovi věděl, mimo jiné informace o tom, kde a proč se ukrývá. V Anglii zřejmě neměli ponětí, proč se po mladém zpěvákovi, který ještě nedávno plnil přední stránky novin, jen tak slehla zem.

Hluboce jsem vydechla. Na jeden vytržený list z bloku se toho vešlo až příliš. Ve tmě jsem se pokusila vyhledat Calvinovu tvář. Byl zamyšlený, ale nezdál se nijak rozhozený. V ruce držel druhý papír, větší a ne tak zažloutlý, jako byl seznam. Podal mi ho.

Rozhodnutí o vyloučení žáka Texe Artura McBaye.

Šokovaně jsem zalapala po dechu.

Měla jsem to před sebou černé na bílém. Vylili ho z té tolik opěvované soukromé střední, za kterou jeho otec tak poctivě platil a musel uplatit i několik pedagogů, aby tam svého povedeného synáčka protlačil.

„Kdyby se to jeho táta dozvěděl..."

„Zpřerážel by mu všechny kosti v těle," doplnil mě Calvin. „Mám to před očima, dokonce slyším to prskání! Je to rajská hudba, zkus se taky zaposlouchat!"

I když mi to zrovna v uších nerezonovalo, napětí na hrudi konečně povolilo. Skutečně jsme na Texe něco měli a byli jsme o krok napřed. Už jsem nemusela riskovat Calvinovo zdraví a měla jsem zbraně, s nimiž jsem mohla libovolně zacházet. I po jeho odjezdu, úplně sama.

„Takže kdy to můžu osobně předat jeho fotříkovi?" Culil se na mě ze tmy. Oči se mu radostně blýskly ve svitu měsíce, až mi skoro bylo líto, že ho musím zklamat.

„Ještě si to nechám u sebe." Řekla jsem a složila si oba papíry do kapsy u kalhot.

Jemu mezitím poklesla čelist.

„Cože?"

„Slyšel jsi mě, prozatím to zůstane pod pokličkou."

Calvin se zmateně popadl za hlavu.