Kdo změní Calvina Jonese?

KAPITOLA 10.

Texovi se nepodařilo ukrást znovu otcovu drahou kolínskou. Jeho typický odér ovšem nebyl jediný, díky němuž jsem měla chuť plakat. Mířil k nám ležérním krokem a bylo znát, že se nemohl dočkat, až se k nám dostane. Chtěl nám něco říct, věděla jsem to. A samozřejmě bylo nad slunce jasné, že to nebylo nic, co by mi mělo život ulehčit.

Za mnou se ozval divný zvuk, skoro jako vrčení. Calvina se pomalu zmocňoval vztek a to ani Tex nezačal mluvit. Musel mu ležet v žaludku, když ho dokázal tolik rozhodit, až ztrácel svou vždycky lhostejnou tvář.

Tex se zastavil nade mnou. Shlížel na mě, jako na nějakého svého poddaného, zatímco já si musela krýt oči, abych na něj vůbec viděla. Nevěděla jsem, jestli to bylo alkoholem nebo tím dusnem, ale jeho zápachu se mi navalovalo.
„Holly Sheehy, zase se potkáváme!"

Falešně se na mě usmíval, zatímco v očích se mu ďábelsky blýskalo. Neodpovídala jsem a raději se od něj odvrátila pryč. Bolest mých citlivých očí ustoupila, zápach a pocit na zvracení ovšem přetrvávaly.

„Ale copak? Zapomněla jsi, jak se zdraví?" pokračoval v monologu. „No prosím, tak si klidně mlč, užij si to ticho. Už se nemůžu dočkat, až zase uslyším ty tvé hysterické nářky."

Škubla jsem sebou.

„Co tím myslíš?"

„Vím, že jste mi tu motorku poničili vy dva a za to draze zaplatíte. Možná jsi to uhrála na svého tatíčka, ale já ti to nežeru. Co Holly, myslíš si, že když na někoho dvakrát zamrkáš, svět ti bude ležet u nohou? Kdeže," zasmál se nahlas. „Jsi nic, nula. Hloupá kráva, která akorát tak skvěle zapadá do toho vašeho podřadného stáda ve stodole, který stejně jednou pochcípá a vy s ním."

Posledních několik slov se mi prodralo skrz kůži jako milion ostrých střepů. Pulzovaly mi spánky a do očí se hrnuly vroucí slzy. Neuměla jsem nic z toho zastavit. Dusivý pocit mi sevřel hrdlo, takže jsem mu ani nemohla slovně vrátit, co mi věnoval. Neměla jsem sílu se mu ani podívat do očí, v podstatě jsem v tom ani neviděla smysl.

A náhle se nade mnou ozvala tupá rána, která mě donutila vyhoupnout se nahoru.

Calvin z nenadání vystartoval po Texovi a hned první ranou se trefil do jeho spodní čelisti. Oči se mi do široka roztáhly. Hlava radila zastavit to, tělo však zůstalo nehybně na místě. Další ráně se Tex vyhnul a bez sebemenšího zaváhání přešel to protiútoku. Pěst nezasáhla Cala naplno, i přesto však stačila k nepříjemnému natržení jeho rtu.

Vypískla jsem, ale rvačku to nezastavilo. Calvin se nerval poprvé, rozhodně ne. Sápal se po svém protivníkovi agresivně, přesně a chladně. Bála jsem se, že budu muset běžet pro pomoc, ale k mému překvapení to nebyl jednoznačně vyhraný souboj pro Texe. Padlo ještě několik úderů, z nichž to byl ten do Texova břicha, který ho ochromil. Rozkašlal se a v předklonu se snažil popadnout dech.

Cal se k němu otočil zády. Bylo dobojováno. Jeho velká dlaň mě postrčila kupředu. Nic mi nemusel vysvětlovat, věděla jsem, že odtamtud mizíme. Sípot za námi na moment utichl.

„Chcípni, Holly!"

A pak následovalo jen křupnutí, jež mi zvedlo všecky chlupy na těle, a trýznivý výkřik. Doslova mě zhypnotizoval proud krve, který dopadal na stébla trávy. Calvin jedním pořádným nápřahem zlomil Texovi nos.

Spád událostí byl potom ještě rychlejší. Než jsem si stačila otřít oči od slz, Calvin mě táhnul za ruku pryč, zatímco, Tex za sebou nechával krvavou cestičku opačným směrem. Nestíhala jsem se ohlížet. Několikrát jsem klopýtla, nestačila jsem mu. Musela jsem přejít do poklusu, jinak by mě snad uvláčel k smrti. Takhle jsme pokračovali dobrých deset minut, dokud nám nebylo na dohled kukuřičné pole.