Kdo změní Calvina Jonese?

KAPITOLA 20.

Poslední tři dny panovala na farmě zvláštní atmosféra. Přístup mé matky se ke každému z nás lišil. Zatímco já byla sluncem na její obloze, otec zaujal roli mračen a Calvin byl hotová bouřka. Nesnášela ho. Ta averze byla tolik citelná, že pokud se náhodou ti dva potkali v jedné místnosti, utíkali jsme s tátou za humna. Divili jsme se oba stejně, když každé ráno a večer bylo prostřeno a navařeno i pro Cala.

Matce jsem přece příliš nedůvěřovala. U první večeře jsem využila Calvinovy nedochvilnosti a ochutnala trochu z jeho talíře. Třebaže mě neporodila sériová vražedkyně, opatrnosti nebylo nikdy dost. O to příjemnějším zjištěním bylo, že mu do jídla nepřimíchala žádné projímadlo, anestetikum či jed.

Mé nadšení z maličkostí ovšem nebylo nikým jiným opětováno.

Jestli táta trávil většinu času na polích, tak teď už i snad spával ve stodole. Co „přiletěla ježibaba na svém koštěti" zpátky do Bird City, dělal všechno proto, aby se udržel mimo její dosah. Kdykoliv se ho matka snažila vyprovokovat k hádce, a že s tím příliš neotálela, až obdivuhodně jí odolával. Vyklízel prostor a nanejvýš koulel očima.

Ještě větší uznání jsem musela věnovat Calvinovi. Byla jako sedmihlavá saň, pokud šlo o něj. Bez servítek se ptala na drogovou minulost a otázky pokládala s takovou lehkostí a hranou lhostejností, jako kdyby snad šlo o běžné téma ke konverzaci mezi dvěma lidmi, co se znají sotva pár dní. Žasla jsem, když jí odpovídal na všechno, co si navymýšlela. Kolikrát mi i přebíhal mráz po zádech.

„A co všechno jsi zkusil, jestli se můžu ptát?" Vyzvídala včera u večeře. Přitom velice pečlivě žvýkala kousek kotletky, které nám připravila.

„Marihuanu, extázi, kokain. Poslední ze jmenovaných i nitrožilně."

Odpovídal klidně a v jeho obličeji se nezračila žádná emoce. Byl matce rovnocenným soupeřem, na rozdíl od táty se jí ani nesnažil vyhýbat.

„Kokain se jen nešňupe?" Neskrývala své překvapení máma. Trochu ji vyvedl z míry.

Calvin vzhlédl od svého talíře a zadíval se jí do tváře.

„Jistěže ne," řekl s náznakem pobavení. „To záleží na osobních preferencích každého."

„Myslíš každého feťáka, že?" Slovo feťák nezapomněla zdůraznit.

„Přesně."

V podobném duchu se nesl každý dialog, který s ním matka začala. Naštěstí netrvaly moc dlouho a skládaly se jen z několika souvětí, takže jsem mohla klidně dýchat.

Útočiště Cal hledal v mém pokoji. Matka nám nedávala moc šancí trávit spolu čas, ať už zaměstnáváním jeho nebo snad rozmazlováním mě. Proto jsme využívali večerů. Její perfekcionistická duše velela, že přesně v deset se zavírají dveře ložnice, tudíž ve dvacet dva nula jedna byl Calvin dávno na cestě ke mně.

S klepáním na dveře se nezdržoval, prostě vklouznul dovnitř co nejrychleji, aby tak snížil šanci na chycení.

Zrovna jsem něco črtala do notesu, když se svalil na postel vedle mě. Byl vyčerpaný, ale nikoliv fyzicky.

Chvíli ležel s obličejem zamáčknutým do matrace a hlasitě oddychoval, až si nakonec podepřel bradu a podíval se na mě.

„Zmínila se Satanova sekretářka, na kdy má koupenou letenku do Californie?"

„Zatím ne," odpověděla jsem a Calvin ztrápeně zavzdychal. „Ale jak ji znám, nevydrží tu déle, než týden."

„To bych prosil. Už mi z ní začíná solidně hrabat. Furt mě buzeruje. A ty její všetečný otázky? Jestli si chce rozšířit přehled o drogách, tak jí doporučím stránku zvanou Wikipedie, tam to má i se vzorečkama."