Love in Fire

2. Část

,, a tati.." začala jsem ,,ano?"
,, musíme se stěhovat?"
,, ano, uz je vše zařízené.
Příští týden uz budeme bydlet v novém domově" usmál se a viděla jsem v jeho očích radost, ale i smutek.
,, Takže domluveno pane Coberte. V sobotu už můžete přijet." Řekl pan Delert.
,, Dobre, děkuji vám mockrát.'' odpověděl táta.

O 5 dní později...

,, Tak, už je to tu!" zakřičel na mě a na bráchu táta z obýváku. ,,dnes jsme tu byli poslední noc a už jen hurá do nového domova". Při spojení "hurá do nového domova" se mi chtělo brečet. Nechápu proč se musíme stěhovat. Ani jeden z nás to nechtěl, teda, kromě táty. Bylo by lepší kdybychom tu zůstali. Otráveně jsem se zvedla z postele a sešla jsem dolů za tátou. Díval se na jeho oblíbený seriál Hawaii 5-0. Nikdy jsem nepochopila co ho na tom baví. Hned co mě táta uviděl, pokynul rukou abych si šla k němu sednout. Sedla jsem si vedle něj na gauč a z těžka jsem vydechla. Táta hned začal mluvit: ,, Jess, podívej, vím že poslední 3 týdny je to pro tebe asi těžké, ale věř mi že hned jak budem v novém, bude to lepší."
Sklopila jsem hlavu a odpověděla jsem mu: ,, Jenže já se stěhovat nechci, ani Tayler nechtěl, jenže ti to nechtěl říkat."
,, Já vím, ale pochop, že bych to v tomhle domě nezvládl. Bylo to pro nás všechny těžký a stále je."
,, Dobře. Doufám že je to tam aspoň hezký v tom novým domě." usmála jsem se na něj.
,, No vlastně, neni to úplně dům Jess." uchechtl se, ,, ale všechno uvidíš až tam, teď už dost otázek a poďme naskládat všechny věci do náklaďáku ať nám je tam můžou odvézt."
Vstala jsem tedy a začala brát věci a odnášela je ven. ,,Už je to všechno?" zeptal se nás táta. Přikývli jsme na souhlas.
,,Dobře, tak můžem vyrazit."
,,A jak dlouho tam tak pojedeme?" zeptala jsem se.
,, Je to kousek. Něco kolem čtvrt hodinky."
,,Ok." odpověděla jsem.
Cesta nakonec trvala asi hodinu kvůli bouračce. Jak idioti jsme asi 20 minut stáli v koloně aut. Myslela sem že se tam unudim k smrti. Když jsme konečně dojeli na místo, myslela jsem, že mi oči vypadnout z ďůlku. Zastavili jsme přímo před nejluxusnějším hotelem z celýho New Yorku.
Stála sem tam jak panenka vytesaná ze dřeva a jenom jsem se koukala před sebe.
Táta se na mě otočil a zeptal se mě: ,,tak co, libí?"
,, To myslíš vážně? Líbí? Je to úžasný!! Vážně budem bydlet zrovna tady? Myslela jsem, že si říkal, že budeme v nějakým domě."
,, No budeme bydlet v téhle budově, ale nebudem tam mít pokoj jako v normálním hotelu. Když se podíváš na poslední okno nahoře hotelu tak tam jsou pokoje pro vlastníky. Je tam úplně všechno co jsme měli v předešlém domě. Ty a Tayler budete mít pokoj pro sebe a já budu bydlet o uličku vedle.
,,Co?!" vykřikl Tayler, ,,já s ní v jednom pokoji nebudu!! Na to rovnou zapomeň tati!" Naštvaně sem se něj koukla.
,, Až to uvidíš, budeš říkat něco jinýho Taylere."
Všichni tři jsme vešli dovnitř a vyjeli jsme výtahem do třetího patra. byli tam tři uličky a v každé byli 4 pokoje. Táta šel do levé uličky a my do té prostřední. Ještě před tím nám dal kartu od pokoje abychom si mohli otevřít. Došli jsme až na konec uličky a otevřeli pokoj. Oba jsme otevřeli pusu dokořán a stáli ve dveřích. ,,Wow" řekl Tayler s údivem. Před námi byl pokoj Rozdělený na tři části na pravé a levé části bylo v podstatě to samé. Postel, vedle ní menší skříňka. Naproti posteli Obrovská šatní skříň s velkým zrcadlem a botníkem.Po pravé straně skříně bylo velké okno s váhledem na New York. Vedle skříně po levé straně byly dveře které vedly do koupelny. V koupelně byla vana která zabírala polovinu koupelny a vedle ní zeď která rozdělovala vanu a záchod. Mezi pokoji byl prstor pro jídelní stůl a židle a za ním kuchyňská linka a hned vedle lednice.
Přišel za námi táta a já se mu hned vrhla kolem krku. ,,Tati je to opravdu nádherný! Muselo to stát majlant!" řekla jsem.
Ten se však jen pousmál a odpověděl, ,, Jelikož jsem z poloviny vlastníkem tohohle hotelu, máme cenu o 70% levnější. Takže s tím kolik to stálo si opravdu nemusíš lámat hlavu." zasmál se.
Hned nám do řeči skočil Tayler, ,, Tati je to tady fakt skvělý, to jo, ale.. nebudeme si tady muset vařit, že ne?!"
,, No, obědy budete mít ve škole a na snídani a večeři budete buď chodit dolů do restaurace a nebo si budete moct nakoupit nějaký jídlo i sem." odpověděl mu táta.
,, Dobře, to jsem rád." zasmál se Tayler, ,,už jsem se lek že si tu budu muset hrát na šaška v zástěře."
,, Tak když už u toho jsme, tak si myslim, že na toho šaška bych si tu hrála já, a ne ty. Ty bys sám nikdy nic neuvařil." Skočila jsem mu do řeči.
,, Hele, nepodceňuj mě tolik." zahrál vážný výraz.
Jen jsem se tomu zasmáli a šli jsme dolů pro věci.