Love in Fire

10. část

Koukla jsem se kdo to je a v momentě se mi rozzářili oči. Stál tam Zayn. Měl na sobě tmavě modré džíny a černé triko do výstřihu V. přisedl si ke mně a koukl se na mě.
,, Koukám, že nejsem jedinej kdo si oblíbil tohle místo." usmál se natočil hlavu na New York.
,, Jo, jsem tu po druhý a už je to moje nejoblíbenější místo." odpověděla jsem bez toho aniž bych se na něj koukla.
,, Můžem sem někdy zajít, ale teď máme už jen 3 minuty, takže bychom měli jít na večeři."
,, Jo, máš pravdu, tak půjdem." vzala jsem si svetr a vstala jsem společně se Zaynem z lavičky.

Přešla jsem ke dvěřím. Zayn byl však rychlejší, otevřel mi je a čekal, až vejdu.
"jo tak gentleman jo" pomyslela jsem si.
Vešli jsme společně dovnitř a cestou jsme ještě klábosili o nějakých věcech. Přišli jsme do restaurace a já pomalu šla ke stolu, kde už čekal táta s bráchou.
,, Kdopak je ten kluk, se kterým jsi přišla?" podíval se na mě táta.
,, Nikdo. Je to můj kamarád." odvětila jsem.
,, Jo tak kamarád jo? A už jsi řekla, že se s tímto kamarádem chystáš jít pozítří ven a v pátek na párty?" kouknul na mě zlověstně brácha.
To snad nemyslí vážně, já ho uškrtim jak hada!
,, To si ze mě děláš srandu Jessico?!" vytřeštil táta oči.
,, Ne nedělám. Tati, je to jen kamarád. Nic víc, nic míň." Protočila jsem očima.
,, Když je to jen kamarád, tak s ním ani nemusíš nikam chodit. Na kluky máš ještě času dost a to protočení očí si nech pro sebe, nejsem na to zvědavej."
,, To snad nemyslíš vážně!" vykřikla jsem na něj najednou.
,, Ano myslím." Odpověděl jako by to byla samozřejmost.
,, Ale..." nestihla jsem to doříct a táta mě okamžitě přerušil.
,, Už jsem řek, je to moje poslední slovo."
Tak, ale teď už toho mám tak akorát dost. Prudce jsem se zvedla ze židle a chtěla jsem odejít, ale ještě jsem se podívala na bráchu a sykla na něj: ,, Fakt díky brácha."
Rychle jsem se otočila a odcházela z restaurace pryč. Slyšela jsem tátu jak na mě ještě volá, ale nechtěla jsem se tam vracet po téhle konverzaci.
Najednou jsem uslyšela jak zamnou někdo volá. Hlas mi byl trochu povědomý, ale ne tak moc abych zjistila po hlase kdo to je.
Otočila jsem se, a koho tam nevidím. Zayn. Trochu jsem se pousmála, ale až tolik to nešlo.
,, Jess! Stalo se něco? Viděl jsem jak jsi křičela a pak jsi najednou odešla." Vychrlil ze sebe.
,, Ty sis toho všimnul?" sklopila jsem hlavu.
,, Toho si snad ani nešlo nevšimnout." Zasmál se.
,, Tak co se stalo?" nahodil tázavý pohled.
,, Nic. Jenom můj idiotskej bratr neumí držet hubu!" sykla jsem.
,, Ale. Přece to nebude až tak zlý." Usmál se.
,, Ne. Je to totiž ještě horší. Můj táta mi zakázal jít s tebou ven a na tu párty v pátek."
,, Cože? Proč?" zesmutněl.
,, Prý mám na kluky ještě času dost." Odpověděla jsem naštvaně.
,, A to nemůžeš jít ven se svým kamarádem?" podíval se na mě zvláštním způsobem.
,, Ne, ani to ne." Sklopila jsem znovu pohled na špičky svých bot.
,, Ještě se pokusím si sním promluvit."
,, Dobře, tak mi potom dej vědět. Budu muset jít za svojí rodinkou, která tam už určitě brečí nad mojí nepřítomností." Řekl s ironií v hlase.
Rozloučili jsme se a já vyjela výtahem do patra, kde mám pokoj.
Vešla jsem a rozvalila se na postel. Chtěla jsem na vše na chvíli zapomenout, ale to by nesměl můj otec přiběhnout do pokoje a začít na mě řvát.
,, Můžeš mi laskavě vysvětlit tvé chování dole v restauraci? Mohla by ses začít chovat na svůj věk? Chovala ses tam jak malé dítě!" řve na mě a nepřestává se na mě dívat.
,, To spíš ty bys mi měl vysvětlit tvoje chování! Říkáš mi, že se chovám jako malé dítě, přitom ty se ke mně jak k malému dítěti chováš!!!! Pochop že už je mi 16, za měsíc mi bude už 17 a ty se ke mně chováš jak k jedenáctileté. Už nejsem ta malá holka co nevěděla kdo jsou kluci. Už nejsem ta malá holka která se radovala z panenek. Jsem o něco starší a chovám se jinak. To bys měl pochopit." Podívala jsem se na něj a viděla v jeho očích lítost. Čekala jsem na jeho reakci, i když jsem se bála toho, jaká bude.
,, Jess, asi máš pravdu. Asi si tě moc hlídám, ale bojím se o tebe. Teď když tu máma není, bojím se o tebe víc než kdy jindy, i o Taylera. Je to pro mě těžké a to musíš zase naopak pochopit ty. Není lehké zastupovat mámu i tátu zároveň." Lítostně se na mě podíval.
„ Tati, vím, že to není lehké. Nesmíš se o nás ale tolik bát. Jsme dospělejší a už nejsme malé děti. Umíme se o sebe lépe postarat." Řekla jsem a podívala se na něj.
„ Dobře. Pokusím se k vám chovat trochu jinak." Usměje se a začne se zvedat.
„ A tati? Mohla bych jít s tím Zaynem ven?" podívala jsem se na něj a udělala psí oči.
,, Dobře, ale teď už pojď na večeři."
Zvedla jsem se a jako ocásek jsem šla za tátou.
Dojeli jsme dolů do restaurace. Když jsem se podívala na Zayna, viděla jsem v jeho očích radost. Usmála jsem se nad tím a sedla si ke stolu.
,, Ségra, asi bych se ti měl omluvit." Začal Tayler.. ,, Příště si nebudu otevírat hubu dokořán."
,, To je v pohodě. S tátou jsme to už vyřešili a tobě to odpouštím." Usmála jsem se na něj a pustila se do jídla. Celou dobu co jsem byla na večeři, jsme se Zaynem po sobě nenápadně pokukovali. Vždy , když jsme se střetli pohledem jsem zrudla jak rajče a začínala jsem se cítit opravdu trapně.
Po večeři jsme došli s Taylerem do pokoje a já si šla dát lehkou sprchu. Odlíčila jsem se, převlékla se do pyžama a rozhodla se, že už půjdu spát. Byl to opravdu perný den a řekla bych, že už toho bylo pro dnešek dost. Po chvíli jsem přestala vnímat okolí, jako byl například zpěv Taylera ve sprše a usnula jsem.

**********

Takže tady je další část. Vím, že jsem slibovala že bude dlouhá, ale nějak jsem to nestihla napsat delší takže se omlouvám. Chtěla jsem vám jen říct, že bych byla ráda kdybyste mi psai vaše názory do komentářů. Doufám že se vám část bude líbit.
xoxo♥Klára♥