Love in Fire

17. část

,,Jess, na posteli máš krabici od Zayna, abys vedela od koho je. Nesměl jsem jí otevřít, takže nevím co v ní je." Dořekl to a ja ztuhla.
,,Dobře." Odpověděla jsem přiškrceně.
Přešla jsem k sobě a muj pohled padl na tu krabici, která ležela na posteli.
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se rozhodla, že jí otevřu.

Koukala jsem na ní a přemýšlela jsem nad tím, co by v ní mohlo být. Nebyla nějak velká. Byla o něco menší než krabice na boty. Barvu měla růžovou a přes ní byla uvázaná fialová mašle. Vzala jsem jí do rukou a otevřela jsem jí. Navrchu byl list papíru a bylo na něm napsáno velkým písmem SORRY. Vzala jsem ten papír a otočila ho.
Na druhé straně bylo: Nech mě to vysvětlit. Přijď dnes na tvé oblibené místo přesně v tu dobu, jako tam chodíš obvykle. Prosím.
Nevěděla jsem jesli to myslí vážně, ale za to, že tam půjdu nic nedám. Stejně bych tam tak jako tak šla.
Koukla jsem se zpět do krabice, protože tam nebyl jen ten list papíru, ale bylo tam i něco jiného.
Byla tam fotka. Moje fotka jak spím. Nevím kde ji vzal, ale asi ten den jak jsem u něj usla, tak jí vyfotil. To si dělá srandu? Koukla jsem se, co je u fotky napsáno a musela jsem se nad tím zasmát.
Bylo tam: ♥Always sweet♥
Dala jsem to zpět do krabice a vzala jsem si k sobě noťas. Zapla jsem ho a načetla jsem stránku facebooku. Měla jsem jednu nepřečtenou zprávu.
Byla od Rose. Psala mi 25x. Panebože. Co se zase stalo.
Koukla jsem na to a uvědomila jsem si, že Rose neví, že jsem byla v nemocnici.
I když na mě byla naštvaná, tak i přest to mi napsala 25 zpráv ve kterých se přád ptala co mi je a co se stalo a že až se uráčim přijít na fb tak že jí mám okamžitě napsat.

To Rose- Ahoj. Promiň, že jsem neodepsala, byla jsem v nemocnici a měla jsem otřes mozku. :/
chvíli jsem čekala ale během tří minut mi odepsala.
Rose- Jess, já vím. Už vím všechno včetně toho s tím Danielem. Je mi líto, že jsem ti nevěřila. :(
To Rose- S Danielem?
Rose- Jo, ty nic nevíš?
To Rose- Ne nevím, ale dneska by mi to měl Zayn vysvětlit. Nebo teda spíš už za hodinu.
Rose- Aha, tak dobře. Zatím pa♥
To Rose- pa♥

Zaklapla jsem noťas a vstala jsem z postele. Bylo něco kolem čtvrté hodiny a do posledního patra na střechu chodím většinou v pět hodin, půl hodiny před večeří. Přešla jsem k šatní skříni,vyndala jsem si sukni s vysokým pasem a k tomu modrý crop top s číslem 68. Všechno jsem si vzala do ruky a šla jsem do koupelny.
Umyla jsem si hlavu a osprchovala. Vylezla jsem z vany, vyfénovala a vyžehlila jsem si vlasy a oblékla jsem se.
Nechtěla jsem se nějak moc malovat takže jsem nanesla jen pudr a řasenku. Vyšla jsem ven z koupelny a koukla jsem na čas. V koupelně jsem strávila celou hodinu, takže mi zbývalo už jen pět minut.
Rychle jsem vběhla ke skříni kde jsem vytáhla bílé bory converse.
Obula jsem se, zamkla jsem dveře, protože Tayler byl venku s Megan a vyběhla jsem k výtahu.
Vyjela jsem výtahem až nahoru a ještě před tím než jsem vstoupila dveřmi ven, jsem se zastavila.
Pořádně jsem se nadechla a z těžka jsem vydechla a vstoupila.
Venku jsem jako obvykle viděla krásnou oblohu kterou prosvitovalo slunce.
(Pusťte si písničku✌️)

,, Ahoj Jess." vyrušil mě hlas z mé levé strany. Rychle jsem se vzpamatovala a klidně jsem odpověděla. ,, Ahoj Zayne." usmála jsem se na něj.
,, Takže.."
,, Takže? Můžeš začít vysvětlovat." pobídla jsem ho.
,, Dobře. Ve čtvrtek jak jsem měl jít k vám do školy, jsem měl přijít až na třetí hodinu. Chtěl jsem ale všechno vidět už před vyučováním, takže jsem přišel půl hodiny před začátkem první hodiny. Jediný kdo byl ve třídě byl Daniel a nabídl mi, že by mi to tu mohl ukázat. Souhlasil jsem, ale to jsem dělat neměl. Když jsme byli na chodbě v druhém patře, tak vytáhl pistol a namířil mi jí na hlavu. Řekl mi, že musím všem na škole říct, že jsi semnou spala za peníze a že musím všechny poštvat proti tobě. Nechtěl jsem to udělat a říkal jsem že to neudělám, ale on mi na to odpověděl, že jestli ne, tak že zabije mě i tebe. Nechtěl jsem, aby se něco takovýho stalo, takže jsem to udělal. Až pak jsem si uvědomil, že ten idiot by nebyl schopnej ublížit ani mouše, ale to už bylo pozdě. Viděl jsem tě potom na tý chodbě a všeho jsem neuvěřitelně litoval. Druhý den když jsem přišel do školy, tak jsem se dozvěděl, že Daniela vyhodili, kvůli tomu, že vše bylo zaznamenáno na kamerových systémech. Všichni to viděli, takže už ví všichni pravdu. Nechtěl jsem, aby se to dostalo až takhle daleko. Je mi to vážně líto, že jsem ti tohle všechno způsobil za svojí hloupost. " Dořekl to a sklopil hlavu. Skoro začal i brečet, protože na konci se mu zlomil hlas.
Nevěděla jsem co na to říct. Nemohla jsem tomu uvěřit. Hlavně, proč by Daniel něco takového dělal?
Nedávalo mi to vůbec smysl.
,, Jestli je to takhle, tak bych se ti asi spíš měla omluvit já. Nevěděla jsem, že by Daniel byl něčeho takového schopný. Ty se mi vůbec nemusíš omlouvat. Akorát si mě "chránil". " Při šlově chránil jsem se trochu zasmála vzhledem k tomu co se stalo.
,, Nebudeme to dál rozebírat. Konečně už jsem vše pochopila a kdybych to věděla, nechovala bys se k tobě tak hnusně. I mně je to líto." Zayn zvedl hlavu a podíval se mi z příma do očí. Tohle mě jednou zabije.
Usmál se na mě a silně mě objal.
,, Jsem rád, že jsme se nepohádali." odtáhl se a znovu se na mě podíval.
,, I já jsem ráda." odpověděla jsem mu.
V tu chvíli jsme oba uslyšeli výstřel.
,, Co to bylo?!" Vykřikla jsem a začala jsem hysterčit.
,, To nevím." řekl a zvedl se z lavičky.
Seděla jsem tam jak přikovaná a sledovala jsem co Zayn udělá. Přešel k zábradlí a podíval se směrem dolů.
,, Panebože." řekl potichu a okamžitě se rozběhl od zábradlí ke dvěřím.
,, Co se stalo?! Zayne?! Kam běžíš?!" vůbec jsem nic nechápala a jen jsem běžela za Zaynem.
,, Poběž zamnou." řekl stručně a nic jiného už z něj nevypadlo.
Rychle jsme dojeli výtahem do posledního patra a dvěřmi jsmě vyběhli do ulice, která byla za hotelem.
Nevěřila bych, že Zayn může běhat tak rychle. Vůbec jsem mu nestačila.
Doběhli jsme k ulici a já jsem málem na místě omdlela.
Začala jsem hystericky brečet a sesypala jsem se na silnici.
Na nic jsem se nezmohla. Byl to pro mě šok a i když jsem věděla, že tam nesmím jen tak ležet, ale jít na pomoc, tak jsem nic nedokázala udělat.

*********

Další část je tu♥
Vůbec jsem nevěděla co psát, takže je divná:DD
Chtěla bych se vás na něco zeptat. Chtěli by jste raději kratší části dvakrát do týdne a nebo jednu dlouhou?
Napište mi to kdyžtak do komentáře, abych věděla.
Jinak všem vám strašně moc děkuju za 1.5K přečtení. Strašně to pro mě znamená a moc vám za to děkuju. To by bylo asi vše.
Tak doufám že ta část nebude pro vás až tak strašná:DD♥
xoxo♥Klára♥