Love in Fire

22. část

Na nic jsem nečekala a sama jsem překonala vzdálenost mezi našemi rty. Začal se svými rty pohybovat a já bezpochyb okamžitě začala spolupracovat.
Ruce jsem mu nemotorně dala do vlasů a on své ruce omotal kolem mého pasu.
Po chvilce líbání mě vynesl do vzduchu a posadil mě na Lisu. Sám si přivedl jiného koně a usmál se na mě šibalským úsměvem.

Hned co si sedl na koně tak se rozjel a já musela jet za ním. Skoro jsem mu netsačila, protože nejsem na koni tak dobrá jako on.
,, Dělej." zakřičel na mě se smíchem a zastavil.
Já jsem nikam nechvátala a v klidu jsem k němu dojela s vážnou tváří.
,, Nevim kam tak pospícháš." řekla jsem a slezla z Lisy.
,, Já nikam nepospíchám." odvětil jednodušše.
,, Tak proč jsi na mě řval ať dělám? Neumím jezdit na koni tak rychle jako ty." zeptala jsem se se smíchem ve tváři.
,, Protože kdybych tě nepopoháněl tak by sme nestihli tohle." řekl a ukázal na jezero za nímž byl západ slunce.
,, To je nádherný." řekla jsem s údivem a sedla jsem si do trávy.
Zayn si sedl vedle mě a fascinovaně se díval před sebe.
Po chvíli ticha promluvil.
,, I když jsem to tu viděl už několikrát, tak mě to překvapí vždycky ještě víc než předtím."
,, Ani se nedivím."
Chvíli bylo ticho, ale pak jsem mě napadla jedna otázka.
,, Zayne?" řekla jsem trochu víc nahlas než jsem měla v pláu.
,, Jo?" řekl tiše a stále se díval před sebe.
Tak a teď jak se ho zeptat.
,, Víš, no já, chtěla jsem..." nemohla jsem se vymáčknout, takže se na mě Zayn otočil a zvedl obočí.
,, Co jsi chtěla?" zeptal se a povzbudivě se usmál.
Podívala jsem se na něj a bylo to ještě horší. Jeho úsměv mě dostal do ještě většího transu, takže něco říct byl v momentě nadlidskej úkol.
Sklopila jsem pohled abych mohla mluvit.
,, No, chtěla jsem se tě zeptat, jak to vlastně mezi náma teď bude?" řekla jsem snad co nejpotišeji to šlo a vyčkávala na jeho odpověď.
,, Co myslíš?" odpověděl mi otázkou spolu s úšklebkem na rtech.
To mi snad dělá naschvál.
,, Chci abys mi to řekl ty. Poslední dny ses ke mně choval jinak než ze začátku. Byl jsi tu pro mě ve dne v noci a já jsem ti za to vděčná. Díky tomu všemu sem tě začala brát jinak a nejsem si úplně jistá, jestli je to dobře nebo špatně. A teď když k tomu ještě přidám dnešek, tak už mám v hlavě pořádný zmatek a v ničem se nevyznám. Pořád se snažím si všechno nějak vysvětlit, ale je to den ode dne težší. Právě proto se tě ptám, protože potřebuju mít ve všem jasno. " všechno jsem to ze sebe vysypala jak z rukávu, že mi snad ani nemohlo být rozumnět.
Čekala jsem na odpověď, ale marně.
Místo toho jsem jen postřehla jak rychle se ke mně Zayn přibližuje a v mžiku byly jeho rty na těch mých.
Všechna moje nervozita, která pramenila někde v břiše se najednou proměnila v obrovský ohňostroj ze kterého poletoval roj malých motýlků.
Bylo to jiné a řekla bych pro mě trochu nové.
Snažil se do toho polibku dát všechno co mohl. Jistotu, odvahu, něhu a lásku.
Najednou mi všechen zmatek z hlavy zmizel a já nevnímala nic jiného než jeho rty na těch mých.
Všechno se zdálo najednou lehčí a jasnější.
Už sem nad ničím nemusela přemýšlet a už sem nic nemusela řešit. Bylo to ta chvíle kdy máte pocit, že už neni nic co byste měli řešit.
Zayn se po chvíli odtáhl a z příma se mi podíval do očí.
,, Stačí ti to jako odpověď?" Zašklebil se a natočil hlavu na stranu.
Rukou jsem si ho přitáhla za zátylek zpět k sobě a jemně ho políbila.
,,A tobě?" Zeptala jsem se ho provokativně.
,, Tyhle odpovědi asi budu používat častějc." Zazubil se a ja si nemohla odpustit lehké uchechtnutí.
,, Je tu něco k smíchu?" Zabručel a zvedl se z trávy.
Podal mi ruku a zvedl mě.
,,Jasně že ne." Zasmála jsem se.
,,Kolik je hodin?" vyhrkla jsem ze sebe při nasedání na koně.
,,Bude čtvrt na šest." Odpověděl mi Zayn a už jsem jen viděla jak rychle jede dopředu.
Přijeli jsme k autu, Zayn odemkl a řekl mi ať si nastoupím.
Udělala jsem tak a sledovala, co Zayn dělá.
Odvedl koně někam pryč a během chvíle se objevil vedle mě na sedačce.
,,Můžem?" Zářivě se na mě usmál a já přikývla.
Cesta do města trvala přibližně 10 minut.
Když jsme se začali přibližovat k hotelu, tak všude bylo stále víc a víc lidí.
Sakra kde se tu všichni berou.
Když jsme byli dva bloky od hotelu tak nám nějaké holky začali skákat před auto, takže Zayn musel zastavit.
Fanynky.
Nechápu to. Nemají tu co dělat.
Během pár sekund k nám přišli dva muži vysocí jak hora v černých oblecích a snažili se nás dostat pryč z davu fanynek.
Čím blíž sme se dostávali k hotelu, tím těžší bylo se dostat přes ty ohromné davy lidí.
Když jsme se konečně dostali k hotelu, oslnili nás světla fotoaparátů, která byla všude kolem nás.
Nejvíc jich však bylo před hotelem, takže jsem nic neviděla.
V momentě se všechna světla začala směřovat na nás a já poznala, že před hotelem stojí čtyři mladí kluci asi ve stejném věku jako Zayn. Po chvíli jsem se vzpamatovala a uvědomila si, že předemnou stojí zbytek kapely One Direction.
Šli přímo směrem k nám.
,,Zayne? Já... Já asi půjdu." Řekla jsem zmateně a chtěla odejít.
Zaynova ruka mě však zastavila a přitáhla mě zpět k němu.
,,Důvěřuj mi." Řekl mi a podíval se mi hluboko do očí. Přesně tohle je ten pohled. Ten pohled, který mě dokáže uklidnit za jakékoli situace.
Neklidně jsem tam stála a čekala co se bude dít dál.
Přišli k nám kluci a bez jakéhokoliv slova mě se Zaynem vzali za ruku a tlačili nás směrem do hotelu.
Když se za námi zavřeli hotelové dveře, Zayn okamžitě začal klást otázky.
,, Sakra, kde ste se tu vzali?" Křikl s nadšením v hlase.
,, Řekli jsme si, že ti uděláme menší překvápko, tak jsme přijeli s Harrym." Řekl Louis.