Love in Fire

18. část

Rychle jsme dojeli výtahem do posledního patra a dvěřmi jsmě vyběhli do ulice, která byla za hotelem.
Nevěřila bych, že Zayn může běhat tak rychle. Vůbec jsem mu nestačila.
Doběhli jsme k ulici a já jsem málem na místě omdlela.
Začala jsem hystericky brečet a sesypala jsem se na silnici.
Na nic jsem se nezmohla. Byl to pro mě šok a i když jsem věděla, že tam nesmím jen tak ležet, ale jít na pomoc, tak jsem nic nedokázala udělat.

(Zapněte si písničku💋)
Snažila jsem se vzpamatovat, ale nešlo to. Můj pohled byl stále upřený na ležící tělo Taylera na chodníku. Nemůžu tomu uvěřit. Ne. To není možný. On není mrtvý. Nikdo ho nepostřelil a tohle všechno se mi jen zdá. Za chvíli se probudím u sebe v posteli. Bože, sem tak blbá. "Co si to namlouváš?! Sakra Jess! Zvedni se a jdi mu pomoct." říkalo mi moje svědomí. Snažila jsem se, ale nešlo to. Ležela jsem tam bezvládně na silnici a sledovala co se děje kolem mě. Na nic jsem najednou neměla sílu.
Po pár sekundách tam přijela sanitka.
Jedno auto naložilo Taylera a z druhého vystoupili dva muži.
Přišli ke mně a chvíli si o něčem povídali.
,, Slečno? Jste v pořádku?" zeptal se mně jeden z nich. Neviděla jsem ani na jednoho, takže jsem nevěděla jak jsou staří nebo jak vypadají.
Nezmohla jsem se ani na jednu hlásku.
,, Poď, pomůžeme jí vstát." řekl ten druhý.
Oba dva se ke mně najednou nahli a za ruce mě posadili na obruvník.
,, Za chvíli sem přijede policie a bude váš a vašeho kamaráda vyslýchat."
,, Do-dobře." řekla jsem potichu mezi vzlyky.
,, Pojďte s námi do sanitky. My vám dáme něco na uklidnění." řekl zase ten první muž.
Kývla jsem a snažila jsem se nějak normálně vstát. Bohužel jsem byla tak nemotorná, že jsem zakopla a málem jsem spadla kdyby mě Zayn, který za mnou přiběhl nechytil.
Došli jsme do sanity a jeden z těch mužů mi něco píchl do ruky. Cítila jsem se po tom líp, ale stále bolelo to, co jsem viděla. Připadala jsem si strašně oslabená a bezbraná. Jako kdyby teď mohl najednou kdokoliv přijít a cokoliv mi udělat.
Po chvíli sezení v sanitě jsem už byla schopná lépe komunikovat a rozhodla jsem se, že řeknu policii vše, co bude potřebné. Věděla jsem, že to bude těžké, ale věřila jsem si.
Policie čekala asi 5 mint než se zotavím a čekala jsem, že to bude pomalejší. Díky injekci jsem se však zotavila rychle.
,,Mohla bych se vás ještě zeptat jak je na tom můj bratr?" Zeptala jsem se muže který se chystal nastoupit do sanitky.
,,Je ve vážném stavu. Kulku mu střelili tesně pod srdce. Teď s ním jeli na sál." Odpověděl mi a nasedl do sanity.
,,Dobre, děkuji." Řekla jsem a měla jsem co dělat abych se znovu nerozbrečela.
,,Není zač." Odpověděl, zavřel dveře od auta a odjel.
Po chvíli k nám přišla policie a hned se začala ptát.
,, Takže vy jste?" podíval se na mě starší chlap podezíravým pohledem.
Snažila jsem se znít normálně, ale nějak mi to nešlo.
,, Jessica Cobertová." odpověděla jsem.
,, Tudíž jste sestra Taylera Coberta?" zeptal se mě.
,, Ano." odpověděla jsem, ale ačkoliv jsem nechtěla, tak jsem se rozbrečela.
,, Promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout." omluvil se mi a podíval se na mě soucitným pohledem.
,, To je v pořádku." dodala jsem.
,, A vy jste?" zeptal se druhý muž a ukázal na Zayna.
,, Já jsem jen kamarád." odpověděl. Viděla jsem na něm, že pro něj to taky není lehké. Právě viděl mého postřeleného bratra, takže se mu ani nedivím.
,, Ale jste jedním ze svědků." dodal k tomu a zapsal si něco do papírů.
,, No vlastně my ani svědci nejsme. Přiběhli jsme sem až když byl postřelený." řekl Zayn a strážník se na něj podíval zvláštním způspbem.
,, Pojďte, něco vám ukážeme." Pokynul rukou a my jsme se za ním vydali.
Před námi byl malý obchod, do kterého jsme šli.
Oba policisté se přesunuli k záznamům z kamery a přetočili monitory směrem k nám.
,, Tady můžete vidět jak letí kulka a vzápětí co ho střelí se tam objevíte vy dva. Nikdo jiný tu na kameře není, takžemáme podezření že můžete být pachatelé právě vy." když to dořekl, myslela jsem že vypěním.
,, To si z nás děláte srandu?! Proč bych zabíjela svého vlastního bratra?!" začala jsem na ně křičet.
,, Jess, nevyváděj tolik. Určitě se to nějak vysvětlí." řekl mi Zayn a vzal mě kolem ramen.
,, Můžete mi říct z jaké doby je tento záznam."
,, Jistě. Je to přesně 17:11." řekl mile a zvědavě se podíval na Zayna.
,, mmm, dobře. Teď pojďte vy zamou." řekl Zayn, zvedl se ze židle a šel pryč z obchodu.
Já šla okamžitě za ním a hned jsem se ho zeptala: ,, Co chceš dělat?"
,, Uvidíš." mrkl na mě a dál pokračoval v cestě.
Šli jsme až do hotelu a zamířili jsme si to k recepci.
,, Dobrý den, mohl bych vás o něco poprosit?" zeptal se Zayn recepční Kim.
,, Ano jistě, co to bude?" zeptala se přívětivě.
,, Mohla by jste mi ukázat záznam kamerových systémů ze střechy?" naléhal Zayn.
,, Ano mohla. Z jaké doby přesně?" zeptala se a začala hledat něco na počítači.
,, 17:10" řekl a Kim na nás přetočila obrazovku.
Na záznamu jsem byla já a Zayn jak se o něčem bavíme a v zápětí jde Zayn k zábradlí. Hned na to jsme se rozběhli pryč.
,, Teď to stopněte a řekněte nám čas prosím." vychrlil ze sebe a koukl na Kim.
,, Bylo to v 17:15." řekla a nechápavě se na nás koukala.
,, Vidíte, nemohli jsme to být my. Ještě ve čtvrt na šest jsme byli nahoře, tak jak jsme mohli být čtyři minuty předtím dole?" Vysvětlil Zayn a já už konečně pochopila o co mu jde.
,, Tím pádem je v obchodu vymazaná část kamerového systému. Někdo na vás chtěl ušít boudu, ale nepovedlo se mu to. Jinak vám děkujeme a kdybychom na něco přišli, ozveme se." řekl nám ten policista a hned se otočil i s tím druhým k odchodu.
Hned jak odešli jsem se podívala na Zayna.
,, Musíme hned do nemocnice Zayne!" řekla jsem naléhavě.
,, Ne Jess! Ty se teď musíš jít hlavně vyspat. Do nemocnice půjdeme až zítra. Dnes jsi přijela z nemocnice, takže tam v žádnem případě nepůjdeš znovu." řekl mi přísným hlasem a mně nezbylo nic jiného než kývnout na souhlas.
Zayn šel semnou až k pokoji a chtěl odejít, ale já ho zastavila.
,, Nezůstal by jsi tu semnou prosím?" podívala jsem se na něj a udělala na něj psí oči.
,, Dobře." usmál se na mě a šel semnou do pokoje.
Já jsem rovnou zamířila do koupelny a udělala jsem všechnu potřebnou hygienu.
Šla jsem zpět a můj pohled se zarazil na rozvaleném Zaynovi na mé posteli.
Kdybych měla normální náladu tak bych se nad tím zasmála. Ale nic se nestalo.
Sedla jsem si vedle něj a opřela jsem si o něj hlavu.
,, Je mi líto co se teď stalo. " natočil hlavu ke mně a koukl se mi do očí.
,, Jo to mně taky. Ale teď už to bohužel nezměníme." sklopila jsem pohled.
Chvíli bylo ticho a určitě by pokračovalo dál, kdyby mi nezavibroval mobil.
Přišla mi nová sms a byla od neznámého čísla.
Otevřela jsem a nemohla jsem uvěřit svým očím.
Tohle byl jenom začátek zlato♥

Co to má znamenat? Sakra to už mi vážně nemůžou dát všichni pokoj?!
,, Co se děje?" zeptal se mě Zayn.
Ukázala jsem mu mobil a on vykulil oči.
,, Řekl bych, že by se tu mělo něco vyřešit."
,, Ale co?" zeptala jsem se ho.
,, To musíme zjistit." řekl mi a vstal z postele.
************

Další část je tu <3
Přidala jsem jí už dnes kvuli tomu, že další bude až příští sobotu, tak snad mě za to nezabijete:D
Na příští část se ale můžete těšit, protoze v ni budou důležitý věci a hlavně bude dlouhá💪
Doufám že se tahle část bude líbit.
xoxo❤️Klára❤️