Love in Fire

21. část

Část je věnovaná Barušce, Sárince a Míšulíně♥

,, Pro tentokrát vám to řeknu, ale příště jen se souhlasem někoho z jeho rodiny." vymáčkl ze sebe a čekal na mojí reakci.
,, Dobře." zakýval jsem hlavou.
,, Takže, Tayler měl zástavu srdce. Nikdo nechápe, jak je to u něj možné, když je tak mladý, ale bohužel, stalo se. Po celý týden k němu nebude moct nikdo chodit, a to ani nikdo z rodiny. Nahodili jsme ho zpět a musí být v klidu. Zatím se ještě neprobudil, ale až se probudí, podáme veškeré infomace o jeho zdravotním stavu. Zatím je jeho stav velice kolísavý, ale snad se to do týdne zlepší."
dořekl to a já na něj koukal docela vyjeveně.
Tohle až se dozví Jess, tak se zhroutí. Nebudu jí to říkat, nemůžu.
,, Děkuji vám moc pane doktore." řekl jsem rychle a utíkal jsem pryč z nemocnice.
Nasedl jsem do auta a okamžitě jsem jel do hotelu za panem Cobertem.

O sedm dní později....

Z pohledu Jess
Dnes je to přesně sedm dní od toho, co měl Tayler zástavu srdce. Zayn mi to nechtěl říct, a upřímně, ani se mu nedivím. Málem jsem se zhroutila když mi to řekl. Naštěstí je Tayler silnej bojovník a všechno zvládá skvěle. Daří se mu dobře a za 8-10 dní by ho měli pustit domů.
Táta.. ten to snáší pořád trochu špatně, ale už je na tom líp. A já, já jsem už v pohodě.
Asi 3 dny mi trvalo, než jsem se ze všeho zotavila. Zayn se o mě celých 7 dní staral jak o malé dítě. Byl semnou 24 hodin denně. Ani ve škole mě nenechal někam jít samotnou. Dokonce spal i u mě v pokoji. Nechápu jak mu to může jeho matka dovolit. Táta, ten to pohcopil hned a nevadilo mu to. Naštěstí.
Ohledně smsky, která mi přišla, nic jiného mi už nepřišlo a ani se nic během tohoto týdne nestalo.
Teď,je něco kolem dvanácté hodiny a chystám se jít s tátou Zaynem a Zaynovo rodinou někam na oběd. Zayn mi řekl, že nebudeme jíst v hotelu, ale že půjdeme do nějaké luxusní restaurace.
Vzala jsem ze skříně vínově červené šaty po kolena a k tomu černé baleríny.
Vyšla jsem ven před dveře, kde už na mě čekal Zayn. Měl na sobě bílou košili, džíny a přes to černé sako.
Musím uznat, že mu to fakt slušelo.
,, Páni." vyvalil oči a kouknul na mě.
,, Co, je to divný? Můžu se ještě převlíct." zasmála sem se.
,, Ne to ne. Vypadáš úžasně." usmál se na mě.
Cítila jsem, jak moje tváře začínaj nabírat červenou barvu.
,, Děkuju, ty taky nejsi k zahození." zašklebila jsem se na něj.
,, Hej." zamračil se a dělal, jako že se urazil.
,, Ale notak, to byla sranda." drkla jsem do něj.
,, No jo, tak pojď." vzal mě za ruku a vláčel mě za sebou.
Pokud jde o mě a o Zayna, jsme kamarádi.
Od toho incidentu se nic nezměnilo a ani se nic nestalo. Nebavili jsme se o tom a řekla bych, že ani nebudem.
Vběhli jsme společně do výtahu a sjeli směrem dolů do přízemí hotelu.
Už když se dveře rozevřeli jsem viděla před hotelem za červeným kobercem limuzínu.
Ladně jsem vyšla z výtahu zaháknutá Zaynovo ruku.
Došli jsme k limuzíně a sluha nám otevřel dveře.
,, Dobrý den." pozdravila jsem Zaynovu mamku a usmála se na ni.
,, Ahoj Jess, prosím tě, tykej mi. Nechci si připadat staře." natáhla ke mně ruku a zasmála se.
,, Dobře, tak teda ahoj." s radostí jsem přijala její ruku a zasmála se.
,, A kde máte manžela?" pokračovala jsem. 
,, Ten byl nějak napruzenej takže zůstal v hotelu." zasmála se a opřela se o opěradlo sedačky v limuzíně. 
,, A co vy? Jak se máte? A kde máte tu třetí nejstarší?" otočila jsem se na jeho dvě mladší sestry. 
,, Ta si zase někam odběhla. Řekla že tu bude během pár sekund a už je pryč nejmíň pět minut, ale jinak se máme dobře." odpověděla mi Safaa i za její druhou sestru. 
,, Jak to vlastně teď je mezi tebou a Zaynem?..." zeptala se Waliyha a její koutky úst se zvedli. 
,, Chodíte spolu?" dodala. 
,, Cože? Ne." řekli jsme se Zaynem nastejno a zasmáli se. 
,, Jsme jen kamarádi." dodala jsem s úsměvem a koukla jsem na Zaynovo starší sestru Doniyu, když nastoupila. 
,, Tak můžem už konečně vyrazit?" zeptala se táta a my všichni přikývli. 
Cesta trvala ani ne čtvrt hodiny a utekla celkem rychle. Celou dobu jsme si povídali o tom, jakto že tu poblíž hotelu nejsou žadné fanynky kvůli Zaynovi. 
Sama jsem nad tím přemejšlela a dozvěděla jsem se, že to mají zakázané. Nevim jak jim to mohli zakázat, ale budiž. 
Dojeli jsme před větší budovu, která už zvenka vypadala dost luxusně. Vešli jsme dovnitř a nikde nebylo volné místo. 
,, Vážně jdeme zrovna sem? Vždyť tu neni jedinej volnej stůl." vytřeštila jsem oči a podívala se na Zayna. 
,, Klid." zasmál se.. ,, Máme zarezervovanej stůl ve vedlejší místnosti. Jsou tam jen dva stoly a ty jsou přesně pro nás." řekl s klidným výrazem na tváři a já přikývla.
Musím uznat, že jsem v životě nejedla nic lepšího. Opravdu tam vařili výborně. 
Po celou dobu v restauraci jsme se opravdu skvěle bavili, smáli se a dělali různé blbosti. 
Zanovo celá rodina je úžasná a řekla bych že i můj táta si s nimi skvěle rozumí. 
Po obědě jsme odjeli limuzínou zpět do hotelu. 
Došla jsem do svého pokoje, převlíkla se a hned jsem zase šla čekat ven před hotel. 
Zayn už před hotelem měl nastartované své auto, takže jsem jen nasedla a vyjeli jsme. 
Auto zastavilo před, už mě známou budovou, kterou jsem v lásce opravdu neměla. Hodlala jsem tam ale jít, protože jsem chtěla vědět, jak se Tayler má. Byli jsme tu předevčírem, takže se mohlo cokoliv změnit. 
Šli jsme dlouhou chodbou až k bráchovo pokoji. Zaklepala jsem a s úsměvem jsem vešla dovnitř. 
,, Ahoj Taylere." rozzářila jsem se a objala ho. 
Poposedl si a usmál se na nás. 
,, Ahoj Jess, můžeš mi prosímtě říct, co tady děláš." řekl trochu naoko podrážděne a zaujatě na nás koukal. 
,, Přišli jsme tě navštívit. Copak už ani nemůžu přijít do nemocnice za svým bráchou?" zasmála jsem se a trochu se zamračila. 
,, Můžeš, ale řekl jsem ti že sem máš přijít až zítra. Nemusíš sem chodit skoro každý den." zasmál se a věnoval mi jednou zakroucení očima. Vidím, že starý Tayler je nadobro zpět. 
,, Tak promiň." odsekla jsem a zatvářila se ublíženě. 
,, Jak ti vlastně je?" skočil do naší konverzace Zayn. 
,, Teď už o mnohem líp. Každým dnem je mi líp. Za 5 dní by mi měli vyndavat stehy a za týden mě prý pustí domů. " když to dořekl, viděla jsem na něm, že je opravdu šťastný. 
,, A co Megan." vložila jsem se jim do toho. 
,, Megan? Je stejně paličatá jako ty. Řekl jsem jí, ať sem zamnou nechodí každý den, ale ona mě nikdy neposlechne. Někdy sem za den přijde dokonce dvakrát. Dneska už tu byla hodinu dopoledne a odpoledne chtěla přijít zas." řekl a nahodil naštvaný výraz. Věděla jsem ale že ho to těší že se Megan tolik stará. 
,, Máš bejt rád brácha." řekla jsem a lehce do něj drkla. 
,, No jo, vždyť já jsem." odvětil nakonec. 
Dveře od pokoje se začali otevírat a vykukla z nich mně velmi povědomá hlava. Megan!
,, Oh, Ahoj." vypískla a my se se Zaynem nastejně zasmáli. 
,, Taylere, my už asi půjdem aby jsme vás nerušili." objala jsem ho a koukla okem po Megan. 
,, Dobře, mějte se." kývl na nás hlavou a my jsme odešli ze dveří ven. 
,, Co budem teď dělat." zeptal se Zayn a otočil na mě hlavu. 
,, To nevim, kolik je hodin?" zeptala jsem se ho a Zayn hned na to začal vytahovat mobil z kapsy u kalhot. 
,, Je půl třetí." usmál se na mě a pohledem směřoval směrem ke mně. 
,, Můžeme zajít na kafe do Starbucksu, nebo můžem jít do nákupáku a nebo do kina." řekla jsem rychle až jsem se tomu sama divila. 
,, Tak půjdem do kina. Chceš ještě zajet pro něco domu, nebo můžem jet rovnou." zeptal se mě a otevíral mi přitom dveře od auta.
,, Můžem jet rovnou." koukla jsem na něj děkovným pohledem a on zabouchl dveře. 
Celou cestu jsme se bavili o tom, na co by jsme mohli do kina jít. 
Nakonec jsme úplně změnili směr a Zayn mi řekl, že do žádného kina nepůjdem. 
,, Zayne, kam to jedeme?" zeptala jsem se ho se zvědavostí v hlase. 
,, Uvidíš." řekl a stále se dál díval na cestu před sebe. 
Jeli jsme ještě asi 10 minut. 
Zastavili jsme před obrovskou loukou. Zayn vystoupil, otevřel mi dveře a vytáhl mě za ruku ven. 
Zavřel a zamkl auto a bez toho aniž bych se ho na něco stačila zeptat mě chytil za ruku a táhnul mě přes celou louku až na její konec. 
Předemnou byla ohrada s koňmi. Nevím, jestli to udělal záměrně, ale o tom pochybuji. Miluju koně, ale to on neví. 
Nechal mě stát před ohradou a přelezl tu kusy dřeva a šel směrem k hnědému koni. Koukl na mě a pobídl rukou abych šla za ním. 
Přelezla jsem nějak ohradu se snahou nezmrzačit se a "dolezla" jsem k Zaynovi. 
,, Jmenuje se Lisa." řekl mi a poplácal ji po hřbetě. 
,, Jak víš o tomhle místu a o těch koních, když jsi tu teprve tři týdny?" zeptala jsem se ho nechápavě. 
,, Patří to mému strejdovi. A Lisu mi přenechal na celé prázdniny." řekl a stále hladil Lisu po hřbeti. 
,, Je krásná." řekla jsem upřímně. 
Zayn se na mě podíval a upřeně se mi zadíval do očí. 
Okamžitě se mi vybavil ten moment kdy to udělal před několika dny. 
Začal se přibližovat úplně stejně jako tenkrát. Nic jsem neudělala, čekala jsem, až se dostane až ke mně. 
Byl pár milimetrů od mých rtů a zastavil se. 
Sakra proč to dělá?! 
Na nic jsem nečekala a sama jsem překonala vzdálenost mezi našemi rty. Začal se svými rty pohybovat a já bezpochyb okamžitě začala spolupracovat. 
Ruce jsem mu nemotorně dala do vlasů a on své ruce omotal kolem mého pasu. 
Po chvilce líbání mě vynesl do vzduchu a posadil mě na Lisu. Sám si přivedl jiného koně a usmál se na mě šibalským úsměvem. 
************

Další část je na světe:DDD♥
Chci se vám moc omluvit, že část nebyla už 9 dní, ale nebyl vůbec čas. Neměla jsem skoro ani čas na učení, natož na psaní na wattpadu. 
Doufám, že jsem vám to alepsoň trochu vynahradila tím, že je část delší než obvykle. 
Doufám že se bude líbit.:)
xoxo♥Klára♥