Love in Fire

16. část

Hned k začátku bych vám chtěla říct, že v této části se objeví i pohledy jiných lidí na věc. Např. Zayna atd.:), aby jste věděli co čekat.
Přeji hezké čtení. ❤️

,, Počkej Rose!! Nic z toho není pravda, teda kromě toho, že je Justin můj bracha." Snažila jsem se jí zastavit ale marně.
Ani se na me neotocila a kracela pryc odeme.
Vyšla jsem na chodbu a ze vsech stran na mě začali lítat poznamky: ,, děvko"
,,kurvo!"
,,ty špíno!"
To už jsem nevydržela. Začala jsem brečet a utíkala jsem na záchod.
Tohle je snad jen zlej sen. Jak to mohl udelat. Spletla jsem se v něm, a to opravdu hodne.

Z pohledu Jessici
Doběhla jsem na záchod, zavřela jsem za sebou dveře a po jejich povrchu jsem sjela dolů na zem. Zchoulila jsem se a dala jsem slzám volný průchod. Panebože, prosím, at' je to jenom sen. Tohle přece nemůže být pravda. Za chvíli se urcite probudím ve svém pokoji s domněním že to byl jen sen.
Marně jsem si to pořad představovala.
Vstala jsem a přešla jsem k umyvadlu. Oplachla jsem si obličej studenou vodou.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a povzdychla jsem si.
Celé oči opuchlé od pláče, rozmazaná řasenka všude a vlasy na vsechny strany.
Vyšla jsem ven ze záchodů a na chodbě stále ještě všichni byli.
Snažila jsem se projít bez toho, aniž by si mě někdo všimnul, ale to by nesměl nějaký idiot vypustit ze svoji nevymáchaný pusy nejakou uštěpačnou poznámku.
,, Hele, to je ta holka jak se vyspala se Zaynem za prachy." Dořekl to a všichni se začali smát.
Najednou ke mně přišla nějaká primadona na podpatcích a zvedla mi hlavu abych se jí dávala do očí.
,, Tak už i ty ses propadla na místo děvky? Ráda bych tě vzala k nám do klubu, ale ošklivky neberem. Sorry." Když to dořekla, strčila do mě.
Neudržela jsem se a ztratila jsem rovnováhu.
Spadla jsem a během pádu jsem se praštila do hlavy o hasící přístroj. Bezvládně jsem dopadla na zem a myslela jsem, že se mi rozskočí hlava.
Slzy mi tekly proudem.
Kolem mě se najednou začal tvořit shluk lidí a já si v tu chvíli přála umřít.
Najednou jsem začala vidět rozmazaně, vsechno se mi ztrácelo a po chvíli už jsem nic nevnímala. (Pusťte si písničku/multimédia❤️)

Z pohledu Zayna
Nenávidím se za to co jsem udělal!
Ale ten debil Daniel mě donutil. Pane bože, jak jsem jí to mohl udělat. Nechapu proč jsem ho poslechl, vždyť ten by nebyl schopnej ublížit ani mouše.
Musím to napravit a to hned!
Stále jsem si to opakoval v hlavě a přemýšlel jsem nad tím.
Vyšel jsem ven ze třídy a očima jsem těkal z jednoho hloučku na druhý s doufáním, že někde uvidím Jessicu. Na konci chodby vedle dívčích záchodů jsem uviděl nějaký rozruch.
Okamžitě jsem se tam rozběhl.
Přiběhl jsem tam a viděl jsem tam ležet Jess na zemi.
,, Co jste jí udělali?" Vykřikl jsem.
,, Okamžitě zavolejte záchranku." Nikdo však nic neudělal. ,,Hned!" Vykřikl jsem uz na celou chodbu, takže k nám přiběhla i ředitelka.
,, Pane bože, co se tu stalo?! Můžete mi to někdo vysvětlit?" Křikla do hloučku a všichni se začali vzdalovat.
,, To teď není důležité. Jess omdlela a musí do nemocnice." Podíval jsem se na ní.
,, Jiste." Řekla a vytocila číslo na záchranou službu.
Behem pěti minut sem dojeli. Naložili Jess do auta a odjeli s ni do nemocnice.
Ja jsem s nimi jet nemohl, takže jsem nasedl do svého auta a jel jsem za ní sám. Během cesty jsem to zavolal otci Jess a jejímu bráchovi taky.
Prudce jsem pred nemocnici zastavil, až mi zapískaly gumy.
Vylezl jsem z auta a aniž bych ho zamkl jsem rovnou běžel k recepci.
Přiběhl jsem tam a hned jsem spustil: ,,Jessica Cobertová"
,, Jste rodiný příslušník?" Zeptala se mě recepční.
,, Ne, jsem její kamarád." Řekl jsem a nadějně jsem se na ní usmál.
,, Tak v tom případě budete muset počkat, až sem přijede někdo z její rodiny. Vy tam k ní zatím nemůžete."
Rekla recepční a zapisovala pri tom neco do papírů.
Sedl jsem si tedy na židli a složil jsem si hlavu do dlaní. Jsem takovej vůl. Tohle se nikdy nemělo stát! Nikdy mi to neodpustí.
Jeste chvíli jsem tam sedel na židli dokud nepřjel pan Cobert s Taylerem.
Přišel ke mne a okamžitě se začal ptát: ,, Co jí je? Co se stalo? Kde je?" Sypal na mě otázky jednu za druhou a ja je skoro nestačil pobírat vsechny.
,, Vubec nic nevím. Nic mi nechtěli říct, jelikož nejsem z její rodiny." Zvedl jsem hlavu a čekal na jeho reakci.
Pan Cobert okamžitě odchytl nějakého doktora a začal s nim mluvit.
Po chvíli se k nám vrátil.
,,Je na pokoji číslo 34."
Ja a Tayler jsme se zvedli a následovali jsme ho.
Po cestě nám vsechno řekl. Má lehký otřes mozku a je nejspíš trochu v šoku, ale jinak jí prý nic není. Diky bohu.
Došli jsme do jejího pokoje a viděli jsme u ní doktora, jak se s ní o něčem baví.