Love in Fire

6. část

Vzala jsem si skleničku, napustila do ní trochu vlažné vody a všechnu jsem vylila na Taylera.
Chvíli jen kašlal a koukal na mě hodně vyjeveně.
ale pak z něj vyšlo, „Ty jsi fakt úplně blbá!!"
„Bratříčku tady máš pomstu za dnešní ráno, a mimochodem měl bys vstávat, protože za 10 je oběd." odvětila jsem.
Vstal s úplně mokrým tričkem a s naštvaným výrazem odešel do koupelny.

Začala jsem se tomu jeho výrazu šíleně smát. Nešlo přestat. Když konečně vylezl z koupelny, nahodila jsem vážnej obličej a řekla jsem: „Teď jsme si kvit."
„ Fajn. Už žádný takovýhe kraviny. Málem jsem dostal šok!!" odpověděl mi.
„ Jasně. Tak půjdem radši na ten oběd." sešli jsme dolů k recpci a tam jsem viděa Nicol. Mile se na mě usmála, takže jsem jí úsměv oplatila. Najednou mi blesklo před očima, co mi to dneska ráno říkala. Se Zaynem sem přijede nějaký jeho kamarád, ale jaký? Neustále mi to vrtalo hlavou a nedávalo mi to smysl. Kdo by s ním tak mohl přijet?! Třeba to bude další člen 1D. Nad tou myšlenkou jsem se usmála. Najednou se mi začalo něco míhat před očima.
„ Haló! Ségra! Jsi tu vůbec?" odvrátila jsem svojí mysl od mojí skvělé představy a otočila jsem se na Taylera. Koukal na mě jak na vraha.
„Co? Říkal jsi něco?" zeptala jsem se ho.
„ Ne neříkal. Celou dobu si tu totiž povídám sám pro sebe.Nad čim přemejšlíš prosimtě?!"
,, Ale nad ničim." Zabrblala jsem si pro sebe.
Sedli jsme si v restauraci k našemu stolu a hned k nám přiběhla servírka a zeptala se nás, jestli chceme už přinést jídlo. Kývli jsme na souhlas. Odcupitala od nás a namířila si to do kuchyně.
„Hele, když tak nad tim přemejšlim, jak to máš teď s klukama ségra?"
sklopila jsem pohled a chtělo se mi začít brečet.
„ Nijak. Nikoho teď nemám." Odsekla jsem se zatlačenými slzami.
Nechtěla jsem mu nic říkat.
Měla jsem kluka, ale Tayler o něm nic nevěděl.
Je to asi rok a půl zpátky. Bylo to někdy v listopadu asi 14 dní po mých patnáctých narozeninách. Jmenoval se Lukas. Byl asi o hlavu vyšší než já, měl zeleně jantarové oči a kaštanově hnědé vlasy. Milovala jsem ho nadevšechno. Tenkrát jsme spolu chodili už asi měsíc a půl. Byl to kluk podle mých představ, měl mě rád takovou, jaká jsem a nic na mně nehledal, teda alespoň jsem si to myslela, dokud se to nestalo. Těch 14 dní po mých narozeninách jsme se domluvili, že budeme u něj. Nikdo doma nebyl, takže jsme měli celej barák jenom pro sebe. Dívali jsme se na film a já byla spokojená, ale od filmu mě vyrušilo jeho chování. Začal mi sahat na stehno a osahával mě. Neříkám že mi to vadilo, ale věděla jsem přesně, co chtěl udělat. Říkala jsem mu ať toho nechá, že máme ještě čas, ale on stále pokračoval. Už jsem to nevydržela a zakřičela jsem na něj. Nic se nestalo. Místo toho mě vzal za zápěstí, trhnul s ním a táhnul mě do ložnice. Začal na mě řvát ať se okamžitě sleču. Byla jsem ze všeho tak vyděšená, brečela jsem, ale jemu to bylo jedno. Musela jsem udělat, co mi řekl. Pořád na mě doléhal, ať se s ním vyspím po dobrým ale já mu stále odporovala, takže to chtěl vzít po zlým. Strašně jsem se bála a nevěděla jsem co mám dělat. Ležel na mě a neměla jsem dostatečnou sílu, ho nějak odstrčit. V tu chvíli mě zachránili jeho rodiče. Přijeli domů. Nevěděla jsem, co tam dělají, přece jenom, Lukas mi říkal, že nikdo nebude doma, ale oni přijeli. Byla jsem v tu chvíli šťastná jako nikdy. Lukas na mě křiknul, ať se okamžitě obleču a ať jdu domů, a že jestli o tom někomu řeknu, tak že si mě najde. Byl stejný jako všichni ostatní, chtěl jen to jedno, o nic jiného mu celou dobu nešlo. Asi po týdnu se s rodičema odstěhoval někam do Severní Ameriky. Zjistila jsem, že jsem nebyla jediná, komu tohle dělal. Vyhodili ho díky tomu ze školy.
Při vzpomínce na to, se mi do očí hrnuli slzy. Nikomu jsem to nikdy neřekla, opravdu nikdy. Nikdo o tom nevěděl a ani vědět nebude. Od tý doby jsem si kluka nenašla. Nevěřím díky Lukasovi klukům.
Vrátila jsem se od svých vzpomínek zpět do reality.
„ Jakto?" zeptal se Tayler po chvíli.
Už přede mnou leželo jídlo. Začala jsem jíst, aniž bych Taylerovi odpověděla. Nechtěla jsem se o tom bavit, takže jsem radši byla zticha. Dojedla jsem jídlo a šla do svého pokoje. Tayler šel hned za mnou, ale na nic se mě neptal. Byla jsem za to ráda. Došla jsem do pokoje a lehla jsem si na postel. Byla jsem strašně unavená, takže jsem po chvíli usnula.
...
Asi po hodině mě vzbudil Tayler. Chtěl s námi mluvit táta. Přišli jsme za ním a on hned spustil.
„ Víte už vše kolem zítřka?" zeptal se nás.
„ Myslím, že jo." Odpověděla jsem.
„ Ze školy tedy odejdete o půl hodiny dřív. Ve škole už jsem vám to zařídil, takže se nebojte, že by vás nepustili. Až sem přijdete, oblečete se do oblečení, které vám ještě dám zítra ráno do pokoje. Počkáte, až přijede daná rodina a provedete ji po hotelu. To je asi tak všechno." Usmál se na nás.
Došli jsme po tátovo řeči zpět do pokoje.
Zapla jsem notebook a koukala jsem se asi na tři filmy. Vůbec jsem nešla na večeři a kolem sedmé večer jsem se šla jen osprchovat a šla jsem si lehnout. Ta vzpomínka na mě dolehla opravdu hodně. Nerada na to vzpomínám.

*****