12. část

143 8 2
                                    

Cupitala jsem za ní, až do velké kanceláře. Byla udělaná celkem moderně. Stůl, u kterého byli dvě kožené židle, malý bar a všeljaké jiné věcičiky.
,, Takže, posaďte se." udělala jsem jak řekla a dál jsem jí naslouchala. To by mě zajímalo co po mně chce.
,, Chtěla bych vás o něco poprosit." řekla a usmála se na mě.

(Nejdřív si pusťte písničku v multimédiích❤️)
,, O co?" zeptala jsem se jí a koukla na ni tázavým pohledem.
,, Víte, zbývají tři týdny do konce školy a paní Maliková, kterou zajisté znáte, mě poprosila, abych jejího syna Zayna Malika zařadila na ty tři týdny do nějaké třídy. Zayn se mi svěřil že váš zná, a jelikož jsem se rozhodla ho dát do konce školního roku k vám do třídy, tak by jste mu mohla vše ve škole ukázat a tak dále." Usmála se na mě a čekala na moji odpověď.
,, A proč zrovna já? Ve třídě máme lidí dost." Dořekla jsem to a viděla jsem její znechucený pohled z mojí věty.
,, To jistě, ale vy jediná ho znáte alespoň trochu. A mimochodem také říkal, že vám to určitě nebude vadit." Podívala se na mě pohledem "okamžitě řekni že to bereš, protože jinak mám práci navíc".
,, Dobře. A kdy sem přijde? ABych věděla na který den se připravit." Podívala jsem se na ni už asi po desáté a viděla jsem na ní, že už jí moje otázky lezou krkem.
,, Přijde ještě tento týden ve čtvrtek na třetí hodinu." Řekla a začala si něco sepisovat na papír.
,, Aha, tak dobře. Ještě něco?" začala jsem se zvedat ze židle a doufala že je to všechno co po mně chtěla.
,, Ano. Můžeš jít." Hurá! Konečně už vypadnu z tý zatuchlý kanceláře.
Vyšla jsem z kanceláře ven a přehrávala si v hlavě co mi to tam ředitelka právě řekla. Už vidím, jak se tu ve čtvrtek všechny holky na něj nahrnou a já s nim neprohodím za ty tři týdny ani slovo. No nic, ještě se uvidí jak to celé bude.
Vešla jsem do třídy a už jsem se nadechovala jak něco řeknu ale učitelka mě přerušila hned ze začátku: ,, V pořádku Jessico, sedni si." Radši jsem se ničím dál nezabývala a sedla si.
poslední hodina se táhla ještě pomaleji než ta předešlá a už jsem se nemohla dočkat konce.
Nedošla jsem si ani na oběd. Jen jsem se rozloučila s Rose a šla jsem domů, nebo teda spíš do luxusního hotelu kterému teď říkám domov.
Vcházela jsem samootvíracími dveřmi do hotelu, ale zarazila mě silueta na chodbě zády ke mně. Vedle něj byla jedna menší a hubenější postava, která byla překvapivě také zády ke mně. Byla to nejspíš žena a muž, ale nebyli to manželé. Ten muž, nebo tedy spíš kluk, což jsem usoudila podle stylu oblíkání, měl asi hodně rád Justina Biebra, protože měl podobný styl oblékání jako on.
Ten kluk se otočil a ve mně úplně hrklo, přibližoval se ke mně a natahoval ke mně ruku.
Myslela jsem že mám vidiny, protože ten dotyčný kluk který ke mně přišel a natáhl ke mně ruku byl Justin Bieber. Dala jsem si přímo před ním facku jestli se mi to náhodou nezdá.
,, Ahoj Jess.Proč si dáváš facku?" Pozdravil mě, zasmál se a potřásl mi rukou kterou jsem nebyla schopná ovládat. Tak ne že ke mně jenom přijde a pozdraví, ale on dokonce zná i moje jméno?! Jakto?
,, Štípni mě." Poručila jsem mu a on se na mě kouknul jako jestli to myslím vážně.
,, Cože?" začal se smát.
,, To neni sen?" zeptala jsem se ho.
,, Cože? Jakej sen?" podivně se na mě podíval.
Co tím sakra myslí?
,, No já nevim, ale mně nepřijde normální aby ke mně jen tak přišel Justin Bieber a pozdraví a ještě ke všemu zná I moje jméno."
,, Ale vždyť...." Chvíli se rozmejšlel ale nakonec z něj vypadlo úplně něco jiného.
,, Asi máš pravdu, promiň." Otočil se a odešel.
Sakra co to mělo znamenat?! Něco mi tady nehraje. A musím se to co nejrchleji dozvědět. Je jasný, že buď to bude vědět Tayler a nebo táta.
Vydala jsem se rovnou do tátovy kanceláře.
Našla jsem tam oba dva jak tam seděli a něco probírali. V momentě co jsem došla do kanceláře, oba dva na mě strhli pohled a zrudli.
,, Tati!! Jak je možný, že Justin Bieber si sem jen tak přijede, přijde ke mně, pozraví mě, a zná moje jméno?!" zeptala jsem se ho s vytřeštěnýma očima.
,, A sakra." Sykl Tayler.
,, Jess, musíme ti něco říct." Začal táta.
panebože to snad ne! Další věc? Kolik jich ještě bude. Pomyslela jsem si.
*******

Takže zlatíčka tady máte další část. Chtěla jsem jí napsat až ve středu, ale nakonec jsem se rozhodla že sem něco přidám I dnes. Je kratší a to kvůli tomu, že sem budu přidávat další část I zítraJ
Doufám že se bude líbit.
xoxoKlára

Love in FireKde žijí příběhy. Začni objevovat