Love in Fire

20. část

Víš, že to jsem já. Nikdo jiný to být nemůže a ty to víš. Přijď a všechno bude jednodušší. Nikdo nebude muset zemřít.

Vykřikla jsem a prudce jsem si sedla.
Zayn se hned vzbudil a začal mě hladit po zádech.
,,Co se stalo?" Zeptal se starostlivě.
,, To nic, jen zlý sen." Odpověděla jsem a usmála jsem se na něj. 
Zase jsem si lehla zpátky a začala jsem přemýšlet. 
To nemohl být on. Nemohlo se mi o něm zdát. Ale ano, byl to on. 
Byl to.... LUKAS

Ležela jsem nehybně vedle Zayna a nemohla jsem na ten sen zapomenout. 
V tom snu jsem viděla Lukase v obchodním centru, které je nedaleko odtud. Šla jsem kolem něj a začal mi zvonit telefon. Když jsem ho zvedla, byl to on a říkal mi, že vím, že je to on. 
Ale k sakru jak to může být on?! Odstěhoval se s rodičema někam úplně pryč. 
Nemohla jsem nad tím přestat přemýšlet. 
Koukla jsem se na hodiny svého mobilu. 2:36. 
To jsem spala tak krátkou dobu? 
Nechala jsem to dál plavat a rozmýšlela jsem se, co bych mohla udělat abych nemyslela na ten sen, který je beztak nepravdivý. 
Hned mě napadlo místo kam bych mohla jít. 
Opatrně jsem sundala Zaynovo ruku ze svého pasu a položila ji podél jeho těla. Nazula jsem si papuče a vstala jsem z postele. Přešla jsem ke skříni a z jejího hořejška jsem vyndala tlustou deku. 
Zabalila jsem se do ní, přešla jsem ke dvěřím a vyšla jsem ven. 
Výtahem jsem vyjela až do horního patra a otevřela jsem velké dveře, které vedli na střechu. 
Nasála jsem ten čistý vzduch a pomalým krokem jsem se přesunula k lavičce. Sedla jsem si na ní, přitáhla si svoje nohy k hrudníku a zabalila jsem se ještě víc do deky. Když jsem tam tak seděla, vzpomněla jsem si na všechno co se stalo dnes, vlastně včera. 
Okamžitě se mi z očí spustil silný proud slz, který jsem se však nesnažila zastavit. 
Sklopila jsem hlavu a opřela jsem jí o svá kolena. 
Ještě chvíli jsem tam takhle seděla, a pak už jsem nejspíš usnula. 
***** 

První co mě ráno probudilo byl chladný dotek Zaynovi ruky na mé tváři. 
,, Zayne, máš studený ruce." řekla jsem potichu. 
,, Já vím." uchechtl se. ,, Alspoň tě to probudí." řekl a dal mi pusu na tvář. 
S tou pusou jsem si vzpomněla na to co včera vlastně udělal. V podstatě ani nevím, jak se k němu mám teď chovat. Měla bych se ho na něco zeptat? Měla bych si s ním o tom promluvit? 
Hlavou mi proběhlo několim otázek. 
,, Já ale nechci vstávat." řekla jsem rozhořčeně a dala jsem jeho ruku pryč. 
,, Musíš, za chvíli bude oběd, a po obědě jedeme za Taylerem." řekl a zvedl mě z postele. 
Vzal mě do náručí a nechtěl mě pustit. 
Měla jsem stále zavřené oči, ale po chvilce jsem je otevřela. 
,, To jsem spala tak dlouho? Kolik je hodin? A počkat. Jakto, že jsem ve svém pokoji? Pamatuju si že sem byla v noci na střeše hotelu." řekla jsem rychle a poměrně zmateně. 
,, Jo, asi 10 minut po tom co ses nevracela jsem tě šel v noci najít. Našel jsem tě nahoře zkroucenou na lavičče, takže jsem tě vzal a donesl do pokoje." řekl a zamrkal řasama. 
,, Aha. Děkuju, kolik je hodin?" zeptala jsem se ho. 
,, Něco kolem jedenácté. Za hodinu a půl je oběd." odpověděl mi. 
,,Neříkal jsi náhodou že je oběd za chvíli? Mohla jsem ještě spát." řekla jsem naštvaně. 
,, Jak tě znám, tak jsi schopná tu hodinu a půl strávit v koupelně, takže bys mi měla poděkovat, protože jinak by jsi nic nestihla." odpověděl mi a sladce se usmál. 
,, Fajn a teď už mě laskavě pusť na zem." řekla jsem a bouchla jsem ho do hrudi. 
,, Ne." odpověděl rozhodně a ještě víc mě stiskl. 
Začala jsem kopat a bylo mi to houby platný. Akorát mě ještě více stiskl a už jsem nemohla udělat vůbec nic. 
,, Můžeš mi říct, kdy mě hodláš pustit na zem?" probodla jsem ho pohledem, ale on se jen přihlouple zasmál. 
,, Nehodlám." řekl a na tváři mu pohrával šibalský úšklebek. 
Koukla jsem sena něj a zpříma jsem mu zabodla pohled do očí. 
,, No jo!" řekl a položil mě nohama zpátky na pevnou podlahu. 
,, Díky." usmála jsem se na něj. 
Vzala jsem si vše pořebné sebou do koupelny, kde jsem mimochodem opravdu strávila skoro celou hodinu a půl. 
,, Jess! Dělej!." křikl Zayn a já otevřela dveře. Byla jsem už hotová, takže jsem ho bouchla do ramene a prošla jsem kolem něj. 
,, Ještě si příště stěžuj, že tě budím." řekl a zasmál se. 
Jen jsem si odfrkla a pokračovala jsem dál ve vybírání bot. 
Vzala jsem si čistě bílé boty air max a koukla jsem na Zayna jestli už můžeme jít. 
Kývnul a vydali jsme do restaurace. 
Neměla jsem vůbec hlad, takže jsme na obědě moc dlouho nebyli. 
Během dvaceti minut jsme byli pryč z hotelu a nasedali jsme do auta. 
Zayn mi otevřel dveře na místo spolujezdce a zavřel je zamnou. 
Po cestě jsme oba byli naprosto zticha, což mě strašně deptalo. 
Jakmile jsme dojeli k nemocnici, stáhlo se mi hrdlo a nemohla jsem se hnout. 
,, Jess? Půjdeš?" zeptal se Zayn. 
,, J-jo jasně." vykoktala jsem. 
Přešli jsme na informace a zeptali se na Taylera. 
Ochotně nám všechno řekli a my jsme vyjeli výtahem do druhého patra nemocnice. 
Byl na pokoji 89. 
Přes skleněné dveře jsem se koukla dovnitř a viděla jsem tátu jak tam u něj sedí. Nejspíš tu byl celou noc a vůbec nespal. 
,, Ahoj tati." zašeptala jsem po otevření dveří. 
Táta se otočil a trochu se pousmál. 
,,Ahoj, myslel jsem, že dnes ještě nepřijdete." řekl unaveně a otočil se zpět na Taylera. 
,, Chtěla jsem ho vidět." odpověděla jsem a sedla si na židli vedle postele. 
,, Jak je na tom? " zeptala jsem se s obavou v hlase. 
,, Není na tom až tak špatně, ale nějaký čas si tu poleží. Kulka mu proletěla bokem a zlomila mu dvě žebra. Od včerejška se ještě neprobudil." řekl mi táta bez toho aniž by se na mě podíval. 
Je to pro něj stejně těžké jako pro mě. 
,, Pane Coberte, měl by jste jít domů. Byl jste tu celou noc a jste určitě unavený." přidal se mezi nás Zayn. 
,, Ne to je v pořádku." 
,, Není tati. Opravdu! Jdi domů se vyspat." řekla jsem trochu přísněji než Zayn. 
,, Dobře, ale slibte mi že kdyby se cokoliv stalo, zavolejte mi." odpověděl nám a zvedl se. 
,, Slibuju, ale teď už běž." popohnala jsem ho a on odešel. 
,, Je mi to líto." řekl po chvilce Zayn. 
Stále jsem měla upřený pohled na Tayler. 
Bylo to stejné jako když jsem ho viděla na tom chodníku. 
Vypadal tak zranitelně. 
Začala jsem znovu brečet. Řekla jsem si, že nebudu brečet a že budu silná, ale nešlo to. 
Byla jsem nějakým způsobem oslabená a nebyla jsem tak silná jako dřív. 

Z pohledu Zayna
Viděl jsem Jess jak se znovu rozbrečela. Chtělo se mi brečet jenom z toho jak jsem ji tam viděl. Dlaněmi měla přikratý obličej aby jsem ji neviděl. 
Sedl jsem si vedle ní a objal ji. 
Asi dvacet minut jsme tam jen seděli, ale pak se stalo něco co nikdo nečekal.
Všechny přístroje kolem Taylera začali pípat. 
Všechno bylo najednou rychllé. 
Přiběhli doktoři, nás s Jess vykopli na chodbu a nikdo nic nevěděl. 
Jess se na chodbě sesypala na zem a hystericky brečela. 
Nemohl jsem se na ní takhle koukat. 
Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji do auta. Nasedl jsem a odvezl jsem ji do hotelu. Řekl jsem vše jejímu tátovi, ale musel jsem ho přemluvit, aby zůstal v hotelu s ní. 
Vrátil jsem se zpět do nemocnice a snažil se zjistit co se Taylerovi stalo. 
,, Pane doktore?" zakřičel jsem hlasitě přes celou chodbu. 
,, Dobrý den, mohl bych se prosím vás zeptat co se stalo Taylerovi Cobertovi?" zeptal jsem se zadýchaně. 
,, Jste rodinný příslušník?" nahodil kysele. 
,, Ne, ale všichni rodinný příslušníci jsou ve špatném stavu, takže se sem nemohli dostavit." řekl jsem a doufal, že mi alepsoň něco řekne. 
,, Pro tentokrát vám to řeknu, ale příště jen se souhlasem někoho z jeho rodiny." vymáčkl ze sebe a čekal na mojí reakci. 
,, Dobře." zakýval jsem hlavou. 
,, Takže, Tayler měl zástavu srdce. Nikdo nechápe, jak je to u něj možné, když je tak mladý, ale bohužel, stalo se. Po celý týden k němu nebude moct nikdo chodit, a to ani nikdo z rodiny. Nahodili jsme ho zpět a musí být v klidu. Zatím se ještě neprobudil, ale až se probudí, podáme veškeré infomace o jeho zdravotním stavu. Zatím je jeho stav velice kolísavý, ale snad se to do týdne zlepší."
dořekl to a já na něj koukal docela vyjeveně. 
Tohle až se dozví Jess, tak se zhroutí. Nebudu jí to říkat, nemůžu. 
,, Děkuji vám moc pane doktore." řekl jsem rychle a utíkal jsem pryč z nemocnice. 
Nasedl jsem do auta a okamžitě jsem jel do hotelu za panem Cobertem. 

Tady máte další část. Vím že pořád říkám, na kdy jí plánuju a nakonec to dopadne tak, že je úplně někdy jindy:D, ale baví mě to psát, takže teď když mám čas tak budou části častěji:D
Radši nebudu říkat kdy přesně:D
Tahle část je clekem o ničem, ale tak snad nebude až tak nudná:DD
xoxo♥Klára♥