7 kapitola

436 11 0
                                    

Cris:

Celou noc jsem nespal, přemýšlel jsem nad tím, jak mám dokázat Mie, že to nebyla chyba. Hrozně moc ji miluju a nedokážu si představit svůj život bez ní.

Ano, mám Dianu a Sáru, ale Miu miluju nějakým zvláštním způsobem. Z myšlenek mě vyrušil Will. Můj nejlepší kamarád. Úplně jsem zapomněl, že jsem u něho doma.

"Jses v pohodě? " Promluvil jako první.

"J-jo jsem. "

"Tak povídej. "

"Pohádal jsem se s Miou. " Sklonil jsem hlavu. Díval jsem se na zem. Ano, Will jako jediný ví o mě a Mie. "No jak pohádal, vyspali jsme se spolu. Všechno bylo v pohodě pak najednou řekla, že to všechno byla chyba a vyběhla z domu. "

"Crisi vyser se na ní. " Will Miu až tak moc nemusí. Vždycky si z ní dělal srandu.

"Kámo, můžeš pochopit, že ji miluju? "

"Crisi" Povzdechl si otráveně. "Je to Mia. Všechny ty roky byla jen středem naší zábavy."

"Byla středem tvý zábavy. Já... " Ukázal jsem prstem na sebe. "Jsem si z ní nikdy srandu nedělal. To ty" Opravil jsem ho.

" Jo, jo, jo. To já. " Uchechtl se.

"Lidé nejsou takový, jací se na první pohled zdaji " Šeptl jsem.

"Jenomže tohle už je moc i na tebe. Vzpamatuj se! Za tyhle čtyři dny, nebo kolik jich k čertu je, ses se hodně změnil. " Byla to pravda. Nechtěl jsem s ním souhlasit, ale věděl jsem, že jeho slova byla pravdivá. Každé jeho slovo se do mě zabodovala hlouběji a hlouběji.

Neměl jsem co říct. Jakoby se mi vypálili slova z hlavy a přestaly mi fungovat hlasivky. Jen jsem mlčel.

Byli jsme nejlepší přátelé od narození. Ve školce jsme trávili veškerý čas spolu.

Chyběla mi tá bezproblémová léta. Chybělo mi to, že jsme si jen tak sedli k pískovišti a stavili hrad. Byli jsme nerozlučna dvojka až do toho osudného okamžiku - do mé zamilovanosti do Mii.

Nelituju toho, protože můžu konečně mít Miu, ale zároveň lituju, protože jsem ztratil Willa. Ale tak už to v životě bývá. Lidé odcházejí a přicházejí. Jenomže to, že Will z mého života odešel, mě neskutečně bolelo.

"Zamilováváš se do ní, " Pronesl. "Nebude to dlouho trvat a budeš v tom až po uši. Jenomže ono tě to zničí, Crisi. Zničí tě ona i ty sám. Protože láska je krutá a hodně toho z tvého života vezme. " Pochopil jsem, co tou poslední větou myslel. Pokud budu s ní, přijdu o Willa úplně.

"Láska si toho možná hodně vezme, " Postavil jsem se. "Ale taky toho hodně dá. Dá ti víc, než si jen dovedeš představit. " S tímhle jsem odešel.

Nepodíval jsem se na něj. Nechtěl jsem vidět, jak se tvářil. Věděl jsem, že tímhle jsme spolu skončili. Od teto chvíle nás už nic nespojovalo ani malinká nítka kamarádství.

Naučím tě líbat! ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat