Naučím tě líbat! ✔

12 kapitola

Cris:

Zíral jsem na ni s bolestným výrazem na tváři, který pravděpodobně hovořil za vše. Řekl jí tu lež. Will dodržel své slovo a řekl ji, že to byla jenom sázka.

Párkrát jsem rychle zamrkal. Doufal jsem, že celé tohle je jenom sen a já se probudil se zpocenými zády v mém pokoji. Ale tohle nebyl sen. Nebyla to žádná noční můra, která by po probuzení zmizela a zbyla by mi po ni jenom děsivá vzpomínka. Tohle byla realita a Willova lež. Jak ji mám dokázat, že ji Will lhal?

Nemohl jsem udělat nic, jen na ni zírat. Slova se mi zasekly hluboko v krku. Rty se mi nechtěly otevřít. A mysl si nechtěla přiznat, že tímhle okamžikem všechno skončilo.

"Takže je. " Zašeptala zlomeným hlasem. Doslova jsem mohl cítit tu bolest vycházející z jejich úst. Přenášela se na mě a já konečně něco pocitil - obrovskou bolest na mé hrudi.

"Nikdy jsi mě nemiloval, že? " Její hlas byl tichý, sotva jsem ho slyšel. Možná by bylo lepší, kdybych necítil nic. "Všechno to bylo jen nahráné. Nikdy jsi mě ani jen neměl rád. Nic jsi nemyslel vážně a já ti všechno tohle věřila. Všechno. Je až směšné, jak člověk dokáže být slepý. Vyspala jsem se s tebou. Vzal jsi mi něco co nepatřilo tobě. To mělo být pro někoho, kdo by mě miloval. A ne kvůli sázce. " Při vyslovení poslední věty zakroutila hlavou a falešně se usmála. Snažila se tím pro sebe odlehčit situaci. Možná se ji tím úsměvem trochu ulevilo, ale mě se přitížilo.

"To není pravda" Konečně jsem promluvil. Konečně jsem se donutil něco říct. "Miloval jsem tě... Stále tě miluju... Mio. Will to vymyslel. On ti lhal. Nebyla to sázka. Všechno co jsem ti kdy řekl nebo udělal, bylo to kvůli tomu, že tě miluju."

"Lžeš mi. " Její oči se začaly plnit slzami a mě to ubijelo.  "Zase mi lžeš. "

Zavrtěl jsem hlavou " Nelžu. Přísahám, že ti nelžu. "

"Celou tu dobu jsi mi lhal... A já už dal nemůžu. " První slza opustila její oko. Kutálela se dolů po její líci, dokud ji Mia nesetřela hřbetem ruky. Nejspíš si myslela, že jsem to neviděl... Ale já to viděl. A zabíjelo mě to, protože vidět ji brečet mě neskutečně bolelo. "Doufala jsem, že jednou v životě mužů být šťastná" Řekla.     "Hádám, že jsem se spletla"

Bolest v mé hrudi se stavala nesnesitelnou. Bylo to, jako by mi do srdce každou sekundu někdo zabodl nůž a posuzoval ho hlouběji a hlouběji.

Oči mě stíhali od slz, kterými se začali plnit. Nechtěl jsem brečet, ale při pohledu na ni, její tvář plnou bolesti, lesklé oči plné slz, jsem prostě nemohl.

"Nelhal jsem ti, " Promluvil jsem "Zamiloval jsem se do tebe. "

"Jsi jenom plný lži, Crisi. " Střely si další slzu stékající po její tváři. " Jednou na to tvrdě doplatíš. " Doplatil jsem. Právě teď. V tuhle chvíli. Kvůli tomu pitomému lhaní. Kvůli Willovi, který mě tomhle nadobro zničil. Kvůli ní, protože jsem věděl, že tohle je konec. Definitivní.

Naposled se na mě podívala, pak se otočila a dala se na odchod.

"Mio! " Zakřičel jsem za ní. Neotocila se. Ani nedala najevo, že mě slyšela. "Mio... Stále tě miluju! " Zakřičel jsem znovu. Nedostal jsem žádnou odezvu. Žádné otočení. Žádný pohled. Prostě nic. Snažil jsem se pravidelně dýchat. Snažil jsem se zahnat slzy. Nešlo to zmocnila se ve mě bolest. Tupá bolest konající do mé hrudi, břicha, hlavy.

Potřeboval jsem do něčeho praštit. Vší silou jsem praštil do plechovkové značky. Praštil jsem do značky znovu a znovu pak jsem z ponechat plíživě zařval " Tohle si nezasloužím. Za co to mám?! Za co? " Praštil jsem do značky. Potrhala se mi kůže na jednom kloubu. Bylo mi to jedno. Naposled jsem ptrastil do značky. Zůstala na ni ruda stopa mé krve.

Možná to bylo to, co Will vždycky chtěl. Zničit mě. Tímhle jsem mohl říct, že se mu to podařilo. Zruinovat mě. Ale já ho nenechám vyhrát. Nenechám, aby mi jen jednou hloupou lží, vzal všechno. Nenechám Miu, aby si myslela, že to, co ji řekl Will je pravda, protože to pravda rozhodně nebyla. Nikdy bych se na Miu nevsadil. Nenechám ji jen tak odejít z mého života.