O týden později:
Ano, pochopili jste to správně, už nejsem těhotná.
Seděla jsem na kuchyní už asi přes hodinu. Nepohnula jsem se ani o milimetr. Zírala jsem do blbá a myšlenkami jsem byla úplně mimo. Někde v jiném světě. Ve světě, kde se kvůli člověku nemusíte trápit. Ve světě, kde je všechno dokonale, kde nejsou žádné tajnosti, kde nejsou žádné problémy, kde není nikdo, kdo by vás ničil. Ve světě, který by byl pro všechny perfektní. Ale tohle bylo jenom snění. Debilní, stupidní snění.
Ani si nemůžete představit, jak mě bolí se koukat, když se Cris líbá s Dianou. Chodíme spolu. On se ještě neodvážil říct Dianě, že ji podvádí.
"Myslím, že je načase začít se učit a věnovat se škole, ne? " Zvednul obočí otec, na což jsem jen nuceně kývla hlavou. Vždy to bylo jenom samé 'Měla by ses učit, měla bys více dbát na studium.' začínám z toho být unavená.
Vím, že škola je důležitá, ale co když chci mít taky chvíli volna?
Co když chci jenom na ztracených pět minut se vypnout? Na všechnu trpkou reality, která je tak krutá, že občas ztrácím chuť žít. Jen chci, aby všechno skončilo. Přeju si, aby skončil život plný stresu, starosti, vrácení se k minulosti, přemýšlenosti nad budoucnosti. Chci prostě jenom na chvíli, na malinkatý okamžik vypnout.
Někdy prostě jen nežijete váš život tak, jak byste chtěli. Nezvládáte to. Ztrácíte nad ním kontrolu. Neužíváte si ho. Místo žití jen prožíváte. Znám hodně takových lidi, kteří se trápí v depresích a jednou věc, kterou si doopravdy přejdou je smrt.
Vlastně i já do této skupiny lidí patřím. Neměla bych se tím chlubit. Měla bych si to nechat pro sebe a zvyknout si, že mě zevnitř užírá bolest, trápení, a nechuť. Jenomže někdy to nejde. Někdy dokonce chcete, aby ostatní zažívali to, co vy. Z celého srdce si přejete, aby oni mohli pocítit vaší bolest. Aby zažili deprese, které zažíváte vy. A to není dobré. Každej má své vlastní problémy. V tomhle světě nikdo nechápe nikoho a ať se snažíte, jak se snažíte, nakonec vás stejně nikdo nepochopí.
Z přemýšlení mě vyrušil můj mobil, oznamující mi novou příchozí zprávu.
Potřebuju si s tebou promluvit.
Byla to zpráva od Crise.
Kde?
Odepsala jsem mu.
Za domem.
Odpověděl mi.
ČTEŠ
Naučím tě líbat! ✔
RomanceTisknul jsem si ji k sobě jako malé dítě. Nechtěl jsem se od ní odloučit, a ona to věděla. Ale i přesto se přinutila mírně mě od sebe odstrčit. Pak se pousmála a zastrčila si pramen vlasů za ucho. " Ještě se někdy určitě uvidíme. " " Jasně. " Jenže...
