Naučím tě líbat! ✔

14 kapitola

Další ráno jsem se probudila v jeho náručí. Ležela jsem na jeho hrudi a přemýšlela. Dneska odpoledne se vrací Diana se Sárou.

"Ahoj " Pronesl Cris chraplavým hlasem. A tím mě vyrušil z přemýšlení

"Ahoj! " Řekl. "Odpustíš mi to? "

"Co? "

"To s tím Willem. "

"Už jsme ti to odpustila a není to tvoje vina." Zašeptala jsem s úsměvem na tváři.

'Odpustit je jedna věc, zapomenout je ta druhá' Problesklo mi hlavou. Ale byla jsem si jistá, že zapomenout mi nebude trvat tak dlouho... už jenom díky Crisovi. Usmál se na mě a přiblížil se k mým rtům. Chvíli se na mě jen tak díval a mučil mě čekáním, ale pak je konečně přitiskl k těm jeho.

Vjela jsem mu rukou do vlasů. Jeho hebké rty se pomalu třeli o ty mé a já si tenhle okamžik užívala tak moc jako snad nikdy. Ne nadarmo se říká, že usmiřování patří k jediným z nejlepších věcem v páru.

Po chvilce jsem se od sebe odtáhli. Opřel jeho čelo o to mé a z nebezpečné blízkosti mi hleděl do očí.

"Jsem rád, že jsem mohl poznat nejúžasnější holku na světě. Miluju tě Mio. " Do tváře se mi vrhlo teplo a s tím určitě i červeň.

"Taky tě miluju Crisi" Prolomila jsem vzdálenost a znovu spojila naše rty. Jsem ráda, že jsem se mohla poznat s Crisem. Protože přestává života bez Crise se mi vůbec nezamlouvá.

"Co si myslíš, že s náma bude v budoucnu?" Zeptal se mě.

"To nevím. Ani nevím, co se stane zítra. Tím pádem nevím, co se může stát za rok nebo za dva." Konečně jsem našla hlas a mohla srozumitelné odpovědět. Slyšela jsem, jak trošku vzdychl. "Proč? " Zeptala jsem se nakonec, protože to slovo viselo ve vzduchu.

"Abych věděl, jak to mezi námi bude dál. " Mám pocit, že mi neodpověděl přímo. Tají mi něco? Proč by měl?

"Sama nevím, jak to bude dál. Je dost možný, že každý budeme mít jiný cíl a budeme se muset rozejít, že se naše cesty rozpletou. Potom co se tak krásně spletly." Neměla jsem to říkat. "Crisi, ale teď jsme spolu. Tady. Jen ty a já. Tak nemysli na to co bude a nebude. Co by mohlo a nemohlo být. " Uzavřela jsme tohle téma.