Naučím tě líbat! ✔

Epilog

O DESET LET POZDĚJI

Cris:

Byla to srážka v nákupním centru. Zvláštní, že? Zrovna jsem stal před jedním obchodem s oblečením, kde jsem si byl vyfasovat novou košili a kravatu na večeři s Dianou, Sárou a Janou.

Ano, Diana pořád o tom neví. Neví, že jsem ji podváděl. Nikdy jsem ji o tom neřekl. Nikdy jsem ji neřekl, že jsem ji podváděl s její sestrou. Miluju ji. A pořád miluju Miu. Nepřestal jsem ji milovat. Za všechny ty roky jsem nedokázal na ni zapomenout. Nebyl den, kdy bych na ni nemyslel.

Pořád dokola mi v hlavě blikala její rozesmátá fotka, kterou mám uloženou na mobilu. Pamatuju si každý její pohled, který mi věnovala, zatímco já ji ignoroval. Ničilo mě to. A ona ani netušila, jak moc.

Otočil jsme hlavu, protože jsem si myslel, že jsme něco zaslechl. Když jsem zepředu ucítil prudký tlak. Pak se ozval známý hlas, který jsme ale nedokázal k nikomu přiřadit.

"Omlouvám se. Hrozně se omlouvám, pane."

Otočil jsme se zpátky, abych viděl, kdo to do mě vrazil, když... ach bože.

Byla stejně překvapená jako já. Stala tam ve světlých džínách, tílku a červené kostkované košili, se světle hnědou kabelkou a ne příliš uhlazeným zapleteným copem, který ji visel podél ramena.

I po těch letech, byla pořád krásná. V její hnědých očích jsem i po všech těch letech vyčetl bezbřehou lásku ke mně. Nikdy nebudu schopen to vzít zpátky, i kdybych chtěl sebevíc.

Možná by mě mělo zajímat, jestli nevypadám v tom obleku oproti ní moc formálně, ale nezajímalo. Byl jsem až příliš fascinovaly tím, že jsem ji vůbec viděl.

"A-ahoj." Vy koktala a překvapeně polkla.

"Ahoj Mio." Vydechl jsem. Stáli jsme tam naproti sobě a hleděli na sebe jako idioti, ale to mi plně vynahrazovalo pohled na ni. Neměly by mě napadat takovýhle myšlenky, vždyť se za měsíc vdává proboha. Ale dobře, že mě jen napadají a nic jiného.

Jak vím že se vdává? Rekla mi to její máma. A před dvěma měsíci jsme s Dianou dostali pozvánku na jejich svatbu. Cítil jsem se tehdy zlomeně a poraženě. Celé ty roky jsem doufal, že se ke mně vrátí, a že budeme spolu. Nic z toho se ale nestalo. Doufám, že ji aspoň dělá šťastnou, když jsem to já nebyl schopen udělat.

"To je let, co jsme se neviděli, že? " Vydala ze sebe a oddechla si. Byla dost nervózní. Co dodat, taky jsem byl, ale umím to zřejmě maskovat líp.

"Jo, od tvého odchodu. Kdy že to bylo? Před devíti lety? Deseti? " Odtušil jsem.

"Deseti" Polkla.

"To už je... dlouho" Zahleděl jsem se na ni.

"Zvu tě na kafe, máš čas?"

"Jo jasně" Usmála se, ale pořád nevypadala uvolněně.

***

Sedli jsem se za stůl. Objednal jsem si expresso. Ona si objednala čaj.

"Jak se má Matty?" Zeptal jsem se, abych rozproudil konverzaci. Matty je její budoucí muž. Chtěl bych bejt na jeho místě, zřejmě si to nezasloužím.

"Jo, je v pohodě. " Široce se usmála. Seděla celkem strnule, nohy těsně u sebe a ruce v klíně. To jsem ji děsil já, nebo...?