Naučím tě líbat! ✔

18 kapitola

Seděl na zemi u nás za domem. Pohled umíral někam do dali. Jednu ruku měl položenou na koleni a v druhé mezi prsty držel cigaretu. Mlčel. Zírala jsem na něj.

Nepřetržitě jsem na něj zírala a čekala na slova, která stále se ne chystala vyjít z jeho úst.

Mohlo uplynout deset minut... vlastně mohlo uplynout dvacet minut. Nezajímala jsem se o čas. Nezajímala jsem se o nic jen o Crise a jeho promluvení které mělo přijít každou minutou. Bála jsme se.

Posadila jsem se blíže k němu. Hlavu udržoval skloněnou. Dívala jsem se na něj a netrpělivě čekala.

Potáhl z cigarety a kouř vypouštěl z úst. Vypadalo to, jako by si každé vtáhnutí kouře užíval. Jako by mu vůbec nevadilo, že mu to ničí plíce. I přes to jak aktraktivně vypadal a jak jsem zbožňovala, když měl cigaretu mezi rty a kouřil, jsem chtěla aby přestal. Ale na druhou stranu... bez cigarety by to nebyl on. Nebyl by to on, a to bych já nepřežila.

"Přestaň se na mě dívat. " Řekl otráveně. "Děsí mě to. "

"Rada se dívám, jak kouříš. Fascinuje mě to." Vážně mě to fascinovalo. Nechtěla jsem od něj odvrátit pohled, ale musela jsem. Jeho slova mě donutila. Děsí mě to... Děsím ho já? Mé zírání?

"Je to... , " Nadechl se a začal. " Je to něco, co patří k mému životu. Víš... někteří lidí rádi tancují, druzí rádi čtou. A já? Já rád kouřím. " Otevřela jsem ústa v úmyslu promluvit, ale nenechal mě. "Nemůže se toho zbavit" Odpověděl na mou otázku, kterou jsem mu chtěla položit. "Nejde to a já vlastně ani nechci. Naplňuje mě to. Zní to zvláštně, ale miluju pocit nikotinu v mě krvi. Miluju pocit, že mám nad svým tělem kontrolu. Ničím si ho já sám, ne někdo jiný."

Chápavě jsem kývla hlavou, i když jsem mu vlastně vůbec nerozuměla. Ale takový už asi Cris je. Těžký na pochopení a porozumění.

"P-proč jsi chtěl, abych přišla? "

Pokrčil rameny. "Jen jsem si chtěl s tebou promluvit. " Cigareta se mu pohybovala mezi rty. Nemohla jsem spustit zrak z jeho očí... tajemně hnědých očí neprozrazujících naprosto nic. Nevěděla jsme kam směřoval můj pohled dřív. Jestli na jeho rty nebo očí.

"O čem? " Vyzvídala jsem.

"Nevím, prostě jsem měl chuť s někým promluvit. A ty jsi jediná, s kterou to jde. " Jeho slova mě potěšila.

"Tak mluv, když jsi měl chuť . " Nesouhlasně zavrtěl hlavou. Cigareta už tentokrát nebyla mezi jeho rty, držel ji mezi dvěma prsty a občas si z ní potáhnul

"Už nechci. " Dnes jsem z něj byla zmatená víc než kdykoliv jindy. "Chci si jenom užívat to ticho. Tvou společnost. A cigaretu. Zrakem ze mě přejel k cigaretě a znovu si ji potáhnul. Už z ní moc nezbývalo. Naposled si z ní potáhnul a hodil ji na zem , kde ji podrážkou boty uhasil.

Chce si užívat ticho... se mnou. Ale co když já nechci? Co když nechci jenom v tichosti sedět, dívat se na něj a nechat se užírat všemi myšlenkami, které se ve mě rodí?

Chci, aby mluvil. Chci, aby povídal o všem, co ho zrovna napadne. Přeju si slyšet jeho hlas, který by ztichl jenom na vteřinu mezi dokončením věty a začátkem druhé. Strašně si přeju, aby mluvil a já bych ho se zájmem poslouchala, nepouštěla z něj očí.

Seděli jsme venku hodinu. Pak se Cris sebral a odešel. Já ještě zůstala venku za domem.

Poznala jsem, že nastal ten čas. Čas, kdy z očí vypustím vodopád slz a uvolním se tím. Bylo mi jedno, že jsem byla venku. V tom momentu mi bylo všechno jedno. Jen jsem brečela a s každou jednou vyprodukovanou slzou ztrácela tíhu, která se mi už pěknou chvíli visela na rameni.