Naučím tě líbat! ✔

22 kapitola

O dva roky později:

Cris, Diana a Sára se před měsícem přestěhovali z našeho rodinného domu. Žijou nedaleko nás. V sousední ulici.

Mně už je 18. Mám řidičák a vlastní auto, které jsem dostala k narozeninám od rodičů. A v nejbližší době se chci odstěhovat od mámy. Mám dostatek peněz, abych mohla žít sama.

S Crisem to máme pořád stejně. Diana o tom pořád neví. Cris mi pořád slibuje, že ji to řekne, ale nějak se ani nesnaží.

Mám jeden plán, ale potřebuju čas na to, abych ho mohla uskutečnit. Bude to bolet nejenom jeho, ale i mě.

Bylo pondělí. Odporné, hnusné pondělí, které nikdo nemá rád, protože musí vstávat do školy. Ale já jsem se na pondělí těšila, protože školu jsem už dokončila a nemusela jsem ráno vstávat. Dneska jsem si chtěla promluvit s Crisem. Moc jsem se na ten rozhovor těšila. Znovu uvidím jeho úsměv, který se zjeví na jeho tváří pokaždé, když mě vidí. Lepší pondělí ještě nikdy nikdo nevymyslel.

"Ahoj." Pozdravila jsem ho, když nasedl do mého auta. Usmál se na mě a kývl. Rozjela jsem se svou obvyklou rychlosti.

Potřebovala bych vypadnout z jeho života, i když jsem nechtěla. Chtěla jsem ho ve svém životě, ale nemůžeme pořád dělat tu stejnou chybu a lhát Dianě. Byla to chyba, i když to nechci přiznat. Miluju ho, fakt ho miluju. Miluju ho tak zkurveně moc.

Vlezla jsem jim do rodiny. Ničím ji. Je to jako bych jim do rodiny hodila bombu, která vybouchla a rozdělila jejich rodinu na malé kousky, které nejde slepit zpět.

Potřebovala jsem jeho přítomnost jako závislák potřebuje heroin.

Věděla jsem, že bychom to neměli dělat. Neměli bychom se k sobě takhle navzájem přibližovat, i když se to zdá správné... na konci to bude bolet.

Věděla jsem, že ho  miluju... ale všechno bylo komplikované. Stále tady byly Diana se Sárou.

Zastavili jsme na parkovišti. Cris obmotal svoji ruku kolem mého zápěstí. Zvedla jsem obočí a čekala na to aby začal mluvit. Ale on mlčel a pouze na mě zíral. Jeho ruka stále pevně držela mé zápěstí a vysílala do mě jeho teplo.

Jeho zrak se přemístil na mé rty. Zaznamenala jsem, jak se ke mně pomalu přibližuje. Srdce mi bušilo.

Přitiskl jeho rty na ty mé. Jeho ruka pustila mé zápěstí a spočinula na mém studeném líci. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se konečně vzpamatovala a odtáhla se od něj. Díval se na mě zmateným a zároveň bolestivým pohledem.

"To nejde." Řekla jsem rozstřeseným hlasem a zakroutila jsem hlavou

"Proč ne? " Zvednul obočí. Jeho hlas byl tichý, naplnění bolesti a smutkem.

"Protože jsme udělali něco, na co se těžko zapomíná. " Zašeptala jsem. S posledním pohledem do mých očí, otevřel dveře a vystoupil z auta.

"Kurva! " Zaslechla jsem, jak hlasitě zakřičel. Vší silou kopnul do popelnice, která byla nedaleko mého auta. V očích mě štípaly slzy. Uvnitř mě se bouřili všechny druhy pocitu. Co jsem to zase udělala? Takhle to skončit nemělo. Vystoupila jsem z auta.

"Crisi, nasedni prosím zpátky do auta. Chci si s tebou ještě promluvit. " Řekla jsem zklamáným hlasem.

Nasedli jsme zpátky do auta. Cris se na mě podíval bolestným pohledem.

"O čem jsi chtěla mluvit? " Zeptal se mě.

"Nemyslela jsem to tak Crisi. "

"A jak teda? " řekl už klidnějším hlasem.

"Jenom... jenom jsem už to nemohla držet v sobě. Víš, jak mě sere, když tě vidím s ní? Víš, jak mě sere, když vím, že ji podvádíš a ještě k tomu se mnou?"

"Myslíš, že mě to nesere? Myslíš, že to rád dělám? Není to jenom o tobě. Víš, jak se cítím, když s ní mluvím nebo když se na ni jenom podívám? Nemůžeš si ani představit, jak se kurva cítím!"

"Možná by bylo lepší, kdybychom to skončili? "

"Fakt to chceš? "

"Já nevím. Možná by to bylo lepší. Dlouho takhle už nevydržím. Žere mě to zevnitř. Bolí to. Nemůžu ji lhát. "

"Někdy ji to řeknu. Řeknu ji, že ji podvádím jen potřebuju čas. "

Připadala jsem si, jako by se mi z hlavy vypařila slova a já prostě nevěděla, co říct. Díval se na mě tak nenávistně,  ale zároveň i toužebně.

"Má naš vztah nějakou budoucnost? Nebaví mě se pořád skrývat." Zašeptala jsem.

"Už brzy se nebudeme muset skrývat, Mio. " Hluboko uvnitř jsem věděla, že to nebude fungovat. 

"Nic z tohohle se nemělo stát. " Řekla jsem.

Nadechl se "Stojíš uprostřed minového pole a mně při každém kroku blíž k tobě vybouchne mina pod bohama.  Ničíš mě. Snáž se mě nezabít, prosím. "

"Kdybys stoupil na minu, už dávno bys zemřel. "

Zakoulel očima. "Nechytej mě za slova.  Víš, co jsem tím myslel. "

"To je ten problém Crisi. Moc dobře vím, co jsi tím myslel.  Nechci tě zabit, ale prostě chci abys odešel. Abychom s tímhle přestali, protože já tě možná ničím, ale ty mě už zabíjíš. "

"Řekneš mi důvod, proč to chceš udělat? " Zeptal se tiše, starostlivě.

"Ty víš proč. " Zamumlala jsem.

"Ale Mio... " Zašeptal.

"Nemohla jsem... nemohla jsem celou noc spát. Pořád jsem nad tím přemýšlela... " Přerušil mě.

"Zničil jsem tě,  to je ten důvod, proč se cítíš vinná. " Řekl tu poslední větu, jako kdyby měl pravdu.

"Tak to není. " Řekla jsem. " Jen si myslím, že kdybychom byli nějaký čas od sebe zjistil bys, co děláme. Jen se podívej na svoji rodinu. Ničím ti ji. Musíš se vypořádat s problémama,  který by jsi neměl, kdyby nebylo mě. Máš toho už tolik na talíři. "

"Ničíš se sama a to je přesně ten motiv. " Ničím. Vím to. To je to co dělám. Ubližují jiným lidem a pak sobě, než to stihne někdo jinej.

"Víš co? Nechám tě ať ublížíš nám oběma, v té tvoji depresující misi... " Nestihl to doříct, protože už sedím na jeho klíně.

Potřebuju to. Potřebuju jeho.