My dva

7.

Jenna a Jana seděly vedle sebe a držely se za ruce. Oběma se v očích leskly slzy. Honzův táta čekal ve frontě u výčepu a Danny tiše sledoval svoje vlastní propletené prsty. Nikdo z nich nepromluvil od té doby, co si objednali svá jídla v restauraci, kam se vydali po pohřbu. Celý obřad byl hezký. Farář pronesl nádhernou řeč a jeden z jeho pomocníků ji přeložil do angličtiny.

Slunce je pálilo z oblohy, když stáli před jemným náhrobkem, na kterém bylo ozdobným písmem vyvedeno jméno, které si Honza tak oblíbil. Lily se vždycky smála, když jí říkal, jak to není fér, že ona má tak překrásné jméno a on tak obyčejné. Honza se ostře nadechl, když si na to vzpomněl. Nechtěl plakat.

Ani zpívající ptáci nikomu nedokázali zvednout náladu. Stáli tam a sledovali tmavý kámen, jakoby snad čekali, že když na něj budou koukat dost dlouho, tak zmizí a Lily se vrátí zpátky. Honza si promnul obličej a pevně sevřel skleničku s pitím, kterou před pár minutami přinesla servírka.

Přestože nechtěl, myšlenky se mu od Lily na chvíli vzdálily. Přestože sám sebe přesvědčoval, že dnešek patří jen Lily a měl by na ni vzpomínat, než se v životě posune dál, jeho mysl stále okupovala Ema. Byl stále nervóznější z toho, že ji nechal s úplně cizím člověkem, ale zároveň si byl podivně jistý, že se o ni Lukáš postará, jak nejlépe dokáže. Myšlenka na to, jak se na sebe s Emou šťastně smáli, když Honza odcházel, ho uklidnila a on se ve svých myšlenkách vrátil k obřadu.

Lilyni přátelé z Londýna a zbytek rodiny z Anglie na pohřeb nepřiletěli. Andersonovi se rozhodli, že uspořádají ještě jednu rozlučku tam. V Praze Lily opravdové přátele snad ani neměla a jediný, kdo byl ochoten přijít byl Honzův kolega Marek. Ovšem ten musel odejít téměř hned poté, co obřad skončil a tak zůstali Andersonovi s Tomanovými sami.

Honza zůstal stát před hrobem jeho manželky ještě dlouho poté, co ostatní odešli. Rukou přejel po písmenech, které tvořili její jméno a zastavil se před datem její smrti. Jak mohl dopustit, aby opustila Emu takhle mladá? Hlavou mu proběhly vzpomínky na všechny ty výlety, které spolu podnikli.

Honza se smál a rozběhl se nahoru do kopce po prašné cestě. Ema mu seděla na zádech a držela se ho jako klíště. Její smích ho poháněl v před, i když jeho nohy protestovaly. Když se konečně vyškrábali nahoru, rozložili na trávě modrou deku a Ema začala z baťohu vytahovat piknik. Honza se usadil na deku a sledoval, jak se na vrcholek vyhoupla i Lily. Na tváři jí seděl úsměv, když si sedla k němu. Ema se rozběhla po louce a začala trhat sedmikrásky.
„Come here, baby, let's eat!" zavolala na ni Lily. Ema se usmála a zvedla ruku s kyticí sedmikrásek.
„Coming!" odpověděla, ale znovu se sehnula k zemi a trhala dál. Lily nespokojeně mlaskla. Honza se zasmál a znovu se otočil na jejich malou dcerku.
„Tak pojď, sluníčko, maminka už má hlad." zavolal na ni a Ema se zvedla ze země. Se širokým úsměvem a kyticí sedmikrásek se rozběhla k dece.

Byl to jejich poslední výlet. Poslední den, který strávil s Lily. Poslední den, který Ema strávila s Lily. Když si ten výlet přehrával v hlavě znovu a znovu, tím více chyb na něm nacházel. Proč nebyli šťastnější? Proč si neužívali víc vítr, který jim čechral vlasy? Proč se pořádně nepodívali na ten nádherný západ slunce? Proč..?

„What are you thinking about?" Hlas Jenny ho vytáhl ze vzpomínek.
„Lily." odpověděl prostě.
„What about her?"
„This one trip we went to." Honza se slabě usmál a Jenna ho následovala.
„Just the two of you?"
„No, Ema was there too of course."
„Of course..." Jenna přikývla a tak zvláštně se na Honzu podívala. Hovor u stolu se pomalu rozběhl. Danny nebyl hlasitý a rozesmátý, jako obvykle, ale po chvíli se i on zapojil. Po obědě by snad řekli, že se i docela bavili.