My dva

12.

„Is this mister Toman?"
„Yes, that's me."
„My name is Thomas Johnson and I'm the detective that was signed up for the investigation of the plane cash that happened yesterday late at night. I'm sincerely sorry to tell you your wife Lilyan-"

Plane crash. Honza si ty slova přehrával v hlavě pořád dokola, ale vlastně mu nedávaly žádný smysl. Plane crash. Fucking plane crash.

Proč netruchlil tak moc, jak by truchlit měl? Proč se nezalykal, když pomyslel na to, že už ji nikdy nesevře v náručí? Proč ho nedusil smutek, když si uvědomil, že jeho manželka zemřela?

Jeho manželka zemřela.

Byl to fakt jako každý jiný. Ano, samozřejmě, že Honza byl smutný. Strávili spolu s Lily několik let ve společné domácnosti. Byli tady pro sebe navzájem, protože to ani pro jednoho nebylo vždy lehké, ale spolu to zvládli. Jenže teď už nebylo žádné spolu. Teď to byl jen Honza s Emou. A přes to to nebyla úplně pravda.

Lukáš.

Jak na něj vůbec mohl myslet? Nejen, že by měl truchlit nad svou manželkou a neměl by chodit kolem a líbat náhodné lidi, ale teď si navíc mohl být jistý, že to bude jen on a Ema. Proč by se s ním měl Lukáš ještě bavit? Po tom, co mu nechal na krku Emu, jako už tolikrát před tím, a jen zbaběle utekl?

Honza si přejel bříšky prstů po svých rtech. Jestli se mu ten polibek líbil? Ano, o tom nebylo pochyb. Líbilo se mu všechno, co zažíval s Lukášem po svém boku. Líbilo se mu, že spolu s Emou trávili tolik času. Líbilo se mu, že se měl v práci na co těšit. Líbilo se mu všechno, ale všechny ty pocity byly tak jiné než to, co cítil s Lily. Nebo se mu líbily právě proto, že byly jiné? Bodlo ho u srdce, když si uvědomil, nad čím přemýšlí. Jak mohl dopustit, aby mu takovéhle myšlenky vůbec zkřížily mysl?

Lukáš.

Ty hnědé oči. Ty úžasné hnědé oči, které Honzu tak očarovaly. Neměl by na něj myslet. Rozhodně ne takhle, ale přes to.... Honza by jednoduše lhal, kdyby řekl, že ho Lukáš nepřitahuje. Ale tohle by si neměl myslet. Lukáš by ho neměl přitahovat. Měl by truchlit nad ztrátou své milované manželky, se kterou žil několik let. Lily se kvůli němu přestěhovala do úplně cizí země. Následovala ho do neznáma, jenom proto, že mu věřila a co udělá Honza, jakmile Lily není poblíž? Zamiluje se.

Byl zamilovaný?

____

„Bylo by to špatně?"
„Prosím?"
„Bylo by to špatně, kdybyste se zamiloval?" Otázky psycholožky Honzovi nedávaly žádný smysl.
„Samozřejmě."
„Proč?" Honza se zamračil, ale neodpověděl. Nevěděl jak. Pohledem zakotvil vysoko nad hlavou své psycholožky. Místnost naplnilo ticho, které bylo poslední dobou skoro stejně přítomné, jako prázdná slova. Honza už v tom vlastně pomalu neviděl rozdíl.
„Viděl jste se s Lukášem?" Tichá slova si jemně razila cestu k Honzovým uším. Nikdy na ně nepřišla odpověď.
Ne.

____

Přestože Honza nespal, nedokázal vylézt z postele. Chvěl se pod peřinou s večerníčkem, na kterou ani jako náctiletý nedal dopustit. Měl strach, protože nebyl smutný tak, jak by smutný být měl. Myšlenky se mu proháněly hlavou jedna přes druhou, jenže Honza nevěděl, jak s nimi správně naložit. Nedokázal ani jednu z nich pořádně zachytit.

Lukáš.

Ema seděla na houpačce. Lukáš stál před ní, Honza za ní. Jejich smích se rozléhal po celém rondelu, ale jim to bylo ukradené. Smáli se, protože byli šťastní. Ema za chvíli létala výš, než byly jejich hlavy, což je donutilo malinko zpomalit. Honza se usmál, když si na to vzpomněl. Byl tak šťastný.

Lily.

Jako první se mu vybavil moment, kdy mu přišla říct, že je těhotná. To, jak si kousala ret. Byla nervózní. Nebo z toho byla přešlá? Byla smutná? Honza zavrtěl hlavou. Pravdou bylo, že neměl nejmenší tušené. Pro něj to byl nejlepší den jeho života. Když se dozvěděl, že bude mít děťátko. Malý uzlíček štěstí. Lily si nebyla jistá. Nevěděla, jestli si Emu nechá. Věděla, že kolem porodu nebude moct pořádně pracovat, ale podle Honzy nebylo nad čím přemýšlet. Měli spolu děťátko, jak by ho mohli nemít? To bylo něco, po čem Honza toužil celý život. Mít partnera a dítě, se kterými by život byl nezapomenutelný. Věděl, že Ema byla to nejlepší, co ho v životě potkalo. Vzpomněl si, jak se Lily vesele smála, když se rozhodli, že si Emu nechají. Vzpomněl si, jak ji zvedl vysoko do vzduchu. Vzpomněl si, jak od té doby každý večer seděl s rukama na jejím bříšku, přestože se mu Lily smála a říkala mu, že je blázen, a cítil, jak pomalu roste.

„Co kdyby Lily nikdy neodjela? Co bych dělal?"
„To je dobrá otázko, Honzo. Co byste dělal?"

Honza si promnul obličej. Bylo až moc otázek a žádné odpovědi.

Co by dělal? Co bude dělat?