(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

1. Seznam te se s naší rodinkou

Na kraji vesničky Konohy stál malý, ale útulný domeček v němž bydleli tři blonďáťci. Nejstarší z nich pracoval v kanceláři, prostřední chystal na oběd a nejmladší se "snažil" uklízet. Když měl prostřední z nich hotovo, vyběhl na horu po schodech a zaklepal na kancelář, když se ozvalo pouhé dále tak vešel. Ve vnitř u stolu seděl již starší muž s vlasy žlutějšími než rozkvetlé pampelišky sníž dva pruhy stékali po jeho lícních kostech. A jeho oči byly modřejšími než Sardinské moře. Boužel však podnimi byly velké černé kruhy a vráseky které jen a jen přibývali. Ale i tak jak vypadal se vněm pořád leskla odvaha a radost. Když viděl své dva syny. ,,Ahoj tati přišel jsem ti oznámit, že oběd je již hotový." Otec se na svého syna přívětivě usmál. ,,Děkuji Deidaro za chvíli tam budu." Deidara pokýval hlavou a šel hledat svého mladšího bratra. Jeho mladší bratr měl stejný účes jako je ho otec. Rozčepířené a malé jako ptačí hnízdo, kromě těch dvou pramenů, ty neměl. Jeho oči sledovali modrou oblohu jejíž modř se shodovala s jeho očima. Zářivé, šťastné a čisté. Opíral se o parapet okna a broukal si melodii své oblíbené písničky. Byl tolik zažraný do nic nedělání, že si ani nevšiml, že se kněmu blížil ďábel. ,,NÁ-RŮ-TÓ" Naruto dostal takový srdečí infarkt, že málem skočil z okna. Dei ho chytil za ucho a začal ho jak už u nich bylo zvykem kárat. ,,Můj sladký mladší bratříčku mohl bys mi laskavě říct.....proč neuklízíš?!" Naruto nevěděl co má říct a to má obvykle co říct. ,,N...nó víš...
Dei-niichan k...když jsem tak moc pilně uklízel něčeho jsem si všiml!" Dei si ho podezřele shlédnul od paty dolů. ,,A čeho pak Naru..." Naruto se začal potit. "Co ho jen před bratrem uchrání?!" ,,Byl tam jednorožec!"
Deidara na Naruta vykulil oči jako by spad z višně a pak se začal chechtat. ,,Vážně Naru?" On jen pokýval hlavou. ,,Jo jo! A byl růžový nebo modrý?" To už se začali oba smát. ,,Tak pojď táta už na nás nejspíš čeká."
Řekl Deidara a vskutku. Jejich otec již seděl za stolem a čekal na ty dva. ,,Ahoj tati! Tak jak de práce?" Ptá se Naru. On si jen unaveně promnul tvář a usmál se. ,,Jde pomalu, vážně pomalu, ale! Tentokrát jsem blíž, blíž než jsem kdy byl! A dokonce to vypadá, že i brzy skončím!" Oba chlapce to šíleně potěšilo. Věděli že by ho nikdy nepřesvědčili aby skončil, proto jsou velmi šťastní že brzo příjde konec. ,,No Deii to je opravdu výborný oběd, jen tak dál a bude z tebe perfektní manželka." Deidara se celý zmatený podíval na otce a Naruto tak, tak zadržoval smích. ,,Říkám, že z tebe bude perfektní manželka Deii." Na to se Dei začal červenat a Naru se řechtat. ,,Co...co se směješ?! Ty...ty máš co říkat pitomče!,, Na to se Naruto zastavil. ,,Co mi tím chceš říct? Naznačuješ snad, že bych byl taky perfektní manželkou?"
,,Nó perfektní sice ne, ale jako žena bys nevypadal vůbec špatně." Zapřemýšlel nad tím Dei. ,,Co..co tím chceš říct a jak to myslíš že bych nebyl perfektní manželka?! Já bych byl perfektní manželka!" Začal Naru.
,,Ale prosím tě když si ani po sobě uklidit neumíš." A tak se ti dva začali hádat kdo z nich by byl lepší manželka, komu z nich by slušeli více svatební šaty a tak dále. Než se jejich otec začal dusit. ,,T..tati! Jsi v pořádku?! Začali se oněj strachovat. ,,Nemám zavolat dokto" ,,Hahahahahahah!!!!" Oba nevěděli co se děje. ,,Tati jsi v pořádku?" Na to se jejich otec uklidnil. ,,Jestli jsem v pořádku? No ovšem že jsem, jen se mí dva synové hádají otom kdo z nich bude lepší žena." Na to oba zčervenali a usedli ke stolu. ,,Víte, že vy dva jste si dost podobní?" Podívali se na sebe a pak se zase otočili čelem zad.
,,Vůbec ne!"
,,Vůbec ne!"

A tak jsme se seznámili s našemi hrdiny, kteří nevěděli co za dveřmi jejich milovaného domku stojí. Něco děsivého, magického a velkého. Většího než jsem já sám a než jste i vy.....