Deidara vyděšeně zíral na osobu před sebou. Tři roky strávil tím, že se snažil zapomenout. Tři roky! Jenže některé věci člověk nevymaže z hlavy. Věci na které nejvíce chce zapomenout, se ho budou držet navždy. Jednoduše nelze zapomenout.
A to zrovna začínal žít klidný život, tak proč?! Proč se mu toto děje?! Deidara se bolestivě svíral za krk. Nemohl do sebe dostat žádný kyslík. Dusil se strachem a chtěl utéct. Daleko daleko odsud, ale nemohl. Děs a hrůza mu přikovali nohy k zemi, nemohl se pohnout a ani se bránit....., byl v pasti.....
Osoba před ním se mu s povýšením vysmívala do tváře. Jeho stříbrno barevné vlasy podobné měsíci mu padali na ramena a jeho fialově divoké oči na něj shlíželi z patra. Když k tomu ještě dodáte nebezpečný sadistický úsměv, který vám rozklepe kolena, máte skládačku hotovou. Tohle byla jedna osoba ze dvou kterých se Dei nejvíce bál. ,,Co tu chceš Hidane? Knihy asi ne že?" Vydal ze sebe sípavě Deidara a Hidan se ušklíbnul. ,,Víš, tohle měla být tajná akce. Neplánoval jsem, že tě tady najdu. Pein si nejspíš chce udržet všechna tajemství u sebe." Jak tohle hidan řekl, měl jsem pocit, že za mnou Pein cukl, ale hned jsem to odvrátil. ,,Však víš Hidane, že jsem měl pro blonďáky s modrýma očima vždycky slabost." Řekl Pein a chytl Deie za paže. ,,Pusť mě ty do piercingovanej idiote!" Rozkřikl se Dei a začal se bou mrskat ze strany na stranu. Pein místo toho sklonil hlavu a do ucha mu zašeptal. ,,Zajímalo by mě, co asi tak dělá Naru. Přece jen šel sám tak pozdě domů...." Jen jak to zrzek dořekl, v Deiiovi zchladla krev. ,,Co si mu provedl ty hajzle?!!" Zavrčel Deidara. Vypadal spíš jak vzteklé zvíře než jako člověk. Pein se na něho usmál. ,,Já?
Nic.... Teda zatím nic.... Právě teď ho mají na starosti Kisame a Hidan." Řekl bestarostně zrzek. ,,Jestli se mu něco stane, zabiju vás, zabiju vás všechny tou nejhorší a nejpomalejší metodou!!" Zařval Dei, tak že se překvapil i Hidan. Nemyslel si, že má tohle Deidara ještě v sobě, ne potom všem co mu udělali. Musel se začít smát. Bylo to tak vtipné a vzrušující. Adrenalin v jeho žilách začal proudit. Chtěl ho zničit, rozsekat na kousíčky, probudin v něm zoufalství. Deidara a Pein vůbec netušili co to doněj vjelo, ale věděli, že to není dobré. Z Hidana šla dost strašlivá aura. Taková že chcete utéct někam daleko daleko odsut. Blonďák měl pocit, že všechno kolem něj se proměnilo na nebezpečí. Jakoby i teď snad cítil že má v hrdlu nože. Hidan se mu podíval do očí.
,,Nemyslel jsem si, že to zas uvidím Dei... "
Deidara se zas začal klepat. Tyhle oči.... tyhle oči! Viděl je jen dvakrát v životě a myslel si, že už je nikdy více nespatří. Zdá se, že se však mýlil.
,,Ten tvůj vzdorovitý výraz....."
I když se však modrooký chlapec bál a nenapadla ho žádná chytrá myšlenka jak se z tohohle dostat, pořád se mu v hlavě ronilo jen jedno.
"Doufám, že jsi v bezpečí"
.
.
.
"Naruto"
Moc se omlouvám, že jsem to zas nevydala dřív.
Taky se nejspíš zas opakuji a omlouvám, ale bylo toho na mě moc. Tak se prosím nezlobte a děkuji za pochopení.
ČTEŠ
(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic
FantasyPříběh o lásce, prokletí a krutosti.... Je jen na vás, zda se vydáte po stopách magie a poslechnete si dávný příběh, který změnil osud dvou obyčejných bratrů......
