(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

3. Tvůj vlastní příběh....

Když si Deidara do své brašny zabalil svou knihu a skicák s tužkou a barvami, tak vyrazil ven s Narutem. Venku plál slabší vánek, který mu jemně házel s vlásy. Popravdě.....kdybyste potkali Deidaru poprvé, zarazili byste se, nato jaká byla tehdy doba....
Jeho vlasy byly stejně dlouhé jak ty ženské a zářili jak slunce jasné. Oči jenž by i moře záviděli. Bohužel díky tomu se často stával středem nežádoucí společnosti. Ale nenechte se unést! I když vypadal slabě, opak byl pravdou. Každý kdo mu či Narutovi chtěl ublížit, skončil v nemocnici. A to samé můžu říct i o Narutovi. Takže je jen na vás jestli si troufáte.
Naruto byl opravdu plný energie. Všude si skákal, broukal a nehorázně lezl na nervy Deidarvi. ,,Tak kam půjdem?" Zeptal se. ,,Do knihovny přece." Odvětil Dei a v tu chvíli se z Naruta stal totálně otrávený pesimista. ,,Už zase?"
,,Co se děje Naru? Všecka tvá energie někam zmizela." Dobíral si ho Deidara. ,,Neboj. Jen vrátím knihu a ty mě pak můžeš odtáhnout kam jenom budeš chtít." Naru si ho pedezřeně prohlédl. ,,I do Ichiraku?" Dei si povzdychl. ,,I do Ichiraku." Nato se Narutovi zas všechna energie vrátila a začal zas poskakovat kolem Deidary. ,,Ale platíš ty!"
,,Hai, hai..." Odkýval Deidara.
"Je zvláštní, jak málo stačí, abys byl šťastný" Usmál se Dei.
,,Proč se směješ? To tě dělá tak šťastným, když budeš platit? Tak tedy dobře... Odteď za mě budeš platit každý den!"
,,P...počkej! Co?!" Až tohle ho probralo z tranzu. ,,Jdu všem oznámit, že za mě budeš všecko platit, tak tady hezky počkej, ať to zařídím." Pak se Naru rozběhl a začal utíkat před svým bratrem, který mu byl v patách. ,,No tak to teda né! Slyšíš Naruto!" Křičel na něj démon Deidara. ,,Promiň, ale neslyším tě přes to tvý ječení!" Dráždil Naru démona. "Já ho zabiju."
,,Říkám stůj! Slyšíš? Stůj ty troubo! Zastav ty pitomče! Říkám zas..." A najednou se Naruto zastavil. Stáli už totiž před knihovnou. ,,A jsme tu." Řekl šťastně Naru. ,,C...co to?" Byl zmatený Deidara. "Jak to že jsme před knihovnou? Co se to tu děje?"
,,No víš Dei-niichan, s tím tempem co jsme měli, bychom se ke knihovně dostali až za rok. A navíc jsme se pořádně proběhali né?" Teď to Deidarovi došlo. "Tak tohohle chtěl dosáhnout?" Dei mu okamžitě vrazil pohlavek. ,,Málem jsem dostal infarkt, že to myslíš vážně." Naruto na něj spiklencky mrkl. ,,Nikdy nevíš...." Deidara do něj ještě rošťácky drbl a pak vešeli. Knihovna byla hnědé barvy s cedulou se zlatým nápisem, která byla pověšena nad dveřmi. A kdykoliv jste vešli, ozval se malý zlatý zvoneček, pověšený u dveří. Dřevěné prkna která sloužila jako podlaha, už nebyla tak pevná a knihy byly zaprášené. No však už to není ta knihovna za mlada, už si toho dost prožila, stejně jak její majitel a když už jsme u toho... Její majitel ležel v hromadě knih a pozdřimoval. Deidara k němu opatrně přistoupil. ,,Jiraiya-san? Vstávejte, přišla návštěva..." Na čele se mu navíc válela erotická kniha. "Ježiši Kriste! To ho musím najít vždicky takto?" Jiraiya-san vstávejte!" Začal sním pomalu třást. ,,Ach zlato, to jsem já....tvůj úžasný Jiraiya...." Tak a dost!! Dál ho zajít nenechám!! Deidara sním začal házet sem a tam, až to chvílemi vypadalo že ho chce zabít. ,,Jiraiya-san vstávejte!!!" Na to mu rozespale odpověděl.
,,C...co? Jé ahoj krásko. Jak pak se máš?" Achjo. Tohle je hold celý on... ,,To jsem já Jiraiya-san. Deidara.. Deidara Uzumaki." Na to už se probral. ,,Deidara? ..... No ovšem Deidara! A Naruto..." Naru jen pokýval hlavou. ,,Čau ero-sennin." Jiraiya se zvedl ze svého místečka a přišel k chlapcům. ,,A co tady vůbec děláte kluci?" Deidara se usmál a vytáhl si svou knihu. ,,Tady jí vracím." Jiraya si ji vzal a podíval se na Naruta. ,,A co ty? Nechtěl bys nějakou taky? Mám tady svůj nový román a prodám ho i za vhodnou cenu." Naru se okamžitě schoval za bratra. ,,Děkuje me, ale ne." Jiraiya se tedy zpět otočil do zadu. ,,Nó když myslíte." Naruto na něj vyplázl jazyk a Dei ho praštil. ,,Tak my už teda půjdem." V tom ho ale zastavil Jiraiya. ,,Počkej Deii, něco tady pro tebe mám, ale Naruto musí odejít!"
,,P..počkat co? Proč mám odejít?!" Rozhněval se Naru. ,,Protože bys to stejně nepochopil a navíc je to knihovníkovo tajemství." Dei se na Naruta usmál a řekl ať počká. Uražený Naru tedy odešel čekat ven. Když si byl Jiriya jistý že je Naru pryč, tak vytáhl modrou knížku se zlatými ornamenty. Dei byl hrozně rád že to byla knížka, jenže hned co to otevřel, zjístil že byla prázdná. ,,Co to má být?" Zeptal se zvědavý a zmatený Deidara. ,,To je hochu tvůj příběh..."
Jenže si nikdo nevšiml že je někdo pozoruje.....

Dnes je to opravdu dlouhé....
Takže to prosím překousněte....
Navíc si ají myslím že napíši další kapitolu už dnes, ale nic neslibuji...
Znovu děkuji že s teto přečetli až sem!!!