(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

4. Nečekaná návštěva.

,,Můj příběh?" Zeptal se Deidara. ,,Ano hochu, tvůj příběh." Usmíval se na něj Jiraiya, ale Dei z toho velkou radost neměl. ,,Je mi to líto, ale tohle nemůžu příjmout. Odpověděl smutně Deidara. Nechtěl Jiraiyu-san urazit a ani ho nechtěl rozesmutnit, ale nemohl. Prostě nemohl... Ale Jiraiya moc dobře věděl, co se mu honí hlavou. ,,Milý Dei, já moc dobře vím, proč čteš všechny ty knihy. A i když na to moc nevypadáš, tak stejně jako tvůj praštěný bratr miluješ dobrodružství a objevuješ nové věci." Deidara se na něj zmateně podíval. "Jak to jen věděl?"
,,Jenže pravé dobrodružství nenajdeš v knize, ale tam venku." Dei se podíval na skleněné okno. Dobrodružství? Ano. Tolik toužil, objevovat, plout na lodi, vidět moře a tolika věcem se naučit. Tak moc po tom toužil..., ale nemohl... Co bude s jeho otcem? Nebo snad s jeho střeštěným bratrem? Kdo se o nich postará? To nevěděl. Od té doby kdy zemřela jejich matka, to se všemi šlo z kopce. Bylo na něm, aby se o vše postaral. Musel se naučit vařit, prát a uklízet. A pochote, pro mladého kluka který vůbec nevěděl, jaký je rozdíl mezi česnekem a cibulou, to byla dřina. A teď je má nechat ve štychu? Být sobecký a odejít? Ne. Takovou chybu už znova neudělá. ,,A navíc sis ještě ani nenašel přítelkyni." Tohle Deidaru probralo z tranzu. ,,C..cože?" Zeptal se červenajíc Dei. ,,No říkám, že ještě nemáš přítelkyni a to je ti devatenáct." Utahoval si z něj Jiraiya. Deidara byl červený až k prstům u nohou. ,,Vy úchylný staříku! To jestli si najdu přítelkyni není vaše starost! A já si ji jednou najdu!"
,,Neříkám, že si ji nenajdeš, jen říkám, že si ji najdeš až za sto let a nebo si najdeš přítele." To už Dei vypadal jak rajče. ,,J...já už odcházím! P..pěkný den!" Na to se Jiraiya začal smát. ,,Opatruj se Dei!" Venku uviděl Naruta, jak má ucho na stěně a snaží se odposlouchávat. ,,Co to děláš?" Naru se vylekaně odtáhnul. ,,A...ale nic." Dei se na něj usmál. ,,Příště až se budeš snažit odposlouchat, tak ti říkám že je to zbytečné. Je to zvukotěsné." Teď se zase pro změnu červenal Naru. ,,Takže dem do toho Ichiraku?" Zeptal se Dei s úsměvem. Na to se Naruto zas vrátil do normálu. Jenže sotva udělali tři kroky, se přednimi zjevili dvě osoby... Osoby které jim vykouzlili úsměv na tváři. Zelenooký červenovlásek a tichá černovlasá panna. Naruto jim ihned skočil kolem krku. ,,Hinato! Gaaro!" Vy jste přijeli! Hinata okamžitě zčervenala a Gaara se zasmál. ,,Měli jste nám dát vědět, něco bych uvařil."
,,Netrap se tím Dei. Mělo to být překvapení, že Hinato? Odvětil Gaara. ,,H...hai. Mě...mělo to bý p...překvapení." Řekla červenajíc Hinata. ,,Jsi v pořádku Hinato? Nemáš horečku? Vždyť jsi celá červená!" Řekl a položil ji na čelo dlaň Naru. Nato okamžitě omdlela. ,,Neboj, je v pořádku." Chytil ji Gaara. Po chvíli kdy se Hinata probrala, šli Naru, Hin a Gaara hrát hru, kterou hrají vždycky. Deidara si po prvním kole odešel sednout na kašnu. Vytáhl si ze své brašny skicák a začal kreslit modrého ptáčka, který si usedl k němu. ,,Hej Naruto věděl jsi, že je Hin dostala další nabítku o chození?" Ptal se Gaara. ,,Ne nevěděl." ,,Ale stejně ho odmítla." Povzdychl si. ,,Už zase? Hinato proč vždycky řekneš ne? Tobě se snad někdo líbí?" Ptal se zvědavě Naru. Nato se Hin začala opět červenat. ,,Vážně jsi? A kdo je to? Kdo?" Začali se vyptávat kluci. Jenže než stačila něco říct, ozval se hlas. ,,No to je mi, otázka."

Byl....

,,Ale není to trošku, neslušné.

to.....

Né Naruto?"

Pein!