(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

7. Má noční můra se vrací....

Deidara se vzbudil. Nevěděl kde je, a ani kolik je hodin. Věděl jen, že ho všude kolem něj obklopovala....

"Tma......."
"Proč je všude taková tma?....... "

Byl zmatený a nevěděl co si počít....

"Co se to tu děje?!.... "
"Kde to jsem?!....."

Začal panikařit a utíkat od tud ...

"Naru! Tati! Kde jste?!..."
"A proč je tu taková ozvěna?!..."

Křičel tak hlasitě, že mu docházel dech....

"Odpoví mi někdo?!!!...."
"Haló?!!!...."

Až nakonec slabý padl na kolena.....

"Prosím!....prosím...., já nechci být sám....."
"Pomoztemi.....kdokoliv......"

A pak se ozval křik.....
Tak silný, že mu málem praskli bubínky.....

Chytl se za uši a začal řvát bolestí....
Snažil se ten hluk co nejvíce omezit...

ale marně......
Bolest víc a víc sílila......

Slzy mu padali z očí jedna za druhou....
Tohle mučení bylo strašné.......

A nic nemohl dělat.....
Byl sám a slabý......

"Prosím!......"
"Prosím!!......"

Začal naříkat...

"Zastavte to!!"
"To bolí!!...."

Víc už nemohl snést...

"Ať už to skončí!!!...."
"Prosím!!!....."

Měl pocit, že brzy umře.....
A pak....

se to začalo zeslabovat....
Křik pomalu, ale jistě utichal...

a Deidara si mohl vydechnout úlevou....
Bolest pak po chvíli začala také mizet

a on už mohl rozpoznat,
co to bylo.

A nebyl to jen křik....,
byl to i pláč.

Někdo naříkal
a plakal...

Po chvíli začal i ten pláč sílit,
ale alespoň do takové míry aby to člověk vydržel.

,,Kdo to pláče?"

Ptal se Dei,
ale nikdo neodpověděl.

Zkusil to tedy znovu.

,,Haló? Je tam někdo?"

Pláč více a více sílil....,
jenže čím více sílil, tím více měl Dei pocit,

že to nechtěl vědět....
Měl chuť utéct, ale třásl se strachy.

Nemohl se ani hnout z místa.
V hlavě se mu šířili myšlenky.

,,Kdo je to?
A proč je mi to tak známé?"

,,K...kdo je tam?"

Zeptal se naposledy.
A pak to uviděl.....

Ruce které se natahovali ke chlapci....

Chlapec prosil ať přestanou, ale oni se mu jen vysmáli....

Deidara už pochopil,
proč mu to bylo tak známé

A když se nad ním naklonil jistý muž.......
Pošeptal mu....

Ten kdo tolik prosil a naříkal....
Byl totiž

Víš, je to tvá chyba, že se tohle stalo....

On sám!!!

Dei....

,,Ááááááááaaaaaaaa!!!!" Probral se Deidara z noční můry.... Jeho tělo bylo paralizované a třáslo se... Nemohl, ani popadnout dech. ,,Uklidniseuklidnise...." Mumlal nesrozumitelná slova. A pak mu v hlavě zazněl otcův hlas. ,,Mysli na něco uklidňující ho..., na něco co je pro tebe důležité...., co tě dělá šťastným..." A tak se tedy zamyslel. Vzpoměl si na dobu, kdy byly všichni šťastní... Na dobu kdy ještě žila jejich maminka... Kushina... V ten den byly u moře. Vlál teplý letní vánek a do píseku se jim propadali nohy. Deidara si hrál s malým Narutem a všichni byly šťastní. Vše bylo dokonalé... Jen oni čtyři... Deiovy spadla první kapka slzy a za ní pak druhá a třetí. Jeho tělo se přestalo třást, ale začalo brečet..... ,,Moc mi chybíš maminko... Tolik mi chybíš...."
,,Váuuuó!!" Lekl se Dei. Zavrčel totiž Naruto ze spaní... Naruto...., jeho malý sladký bratr a střeštěné pako leželo jednou nohou ven a rukama se snažil něco nahmatat. Nato se Deidara začal opět smát a přiklekl k jeho posteli. ,,Víš ty vůbec, kolikrát jsi mě zachránil? Ty hloupé trdlo..."
Pohladil ho po tváři a pořádně ho přikryl. Pak se vydal dolů do kuchyně pro vodu, než si všiml, že se v kanceláři pořád svítí. A vskutku... Na stole ležel jejich otec, který podřimoval. Deidara si povzdychl. Vzal otcovu deku a stejně jak Naruta tak i svého otce pořádně přikryl. Sfoukl svíčku a dal mu pusu na čelo. ,,Dobrou noc tati." Pak odešel, ale už nešel do kuchyně. Vrátil se zpět do pokoje. Už dlouho se mu tohle nezdálo. Myslel, že už je to za ním, ale zdá se, že se mýlil... Pořád musel pykat za své hříchy. To co se mu stalo, už nikdo nevrátí zpátky, ale nikdy nedopustí, aby se to samé stalo i Narutovi... Bude ho chránit až do konce svých sil a klidně i víc. Nenechá nic a nikoho rozdělit tuto rodinu. Pak se dlouze zadíval na dárek co mu dal Jiraiya-san. Na modrý deník....
,,Musím ho zítra vrátit...."