(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

12. Návštěvník v knihovně.

Deidara vyskočil strachy až dva metry vysoko. ,,Co to krucinál bylo?" Otočil se směrem odkud ta rána přišla a posvítil si svíčkou. Nikde nic nebylo. ,,Že by jen má představivost?" Zašeptal, ale pak si to hned vyvrátil. "Ne není. Ta rána byla skutečná a děsivá. Něco tam vzadu je....." Pomalým krokem se vydal směrem dál. Svíčka mu ukazovala cestu a jeho srdce divoce tlouklo. Tlouklo tak divoce, že ho snad cítil až v krku. Našlapoval tiše a opatrně, jakoby i spadnutí špendlíku znamenalo smrt. Rozum mu říkal, ať zastaví, jenže on pokračoval dál, jak v hororu. Né žeby to tak chtěl, jen ho tam táhla nějaká zvláštní síla, která ho chtěla lapit a odusit. Šel dál a dál......, až nakonec světlo svíčky ukázalo zrzavou hlavu............ Byl to.... ,,Pein?" Zrzek otočil hlavu na Deidaru. ,,Deidaro? A nastala chvíle trapného ticha. Oba dva tam jen stáli a vykolejeně na sebe zírali. ,,Co tu děláš?" Zeptal se s neochotou Deidara. Znovu se setkal s Peinem. Jako by mu to snad pán bůch dělal na schvál. Zrzek vstal ze země a spustil. ,,Proč se ptáš? I já nejsem negramotný a dokážu číst. Je snad špatné, že jsem navštívil knihovnu? Dei ho srazil pohledem "Pokud si chceš něco vymyslet, tak jen tak aby tomu někdo věřil." ,, V tuto hodinu? Nedělej ze mě hlupáka." Řekl Dei, avšak Pein ho jen bezstarostně odbyl. ,,Vždyť nedělám. Sám moc dobře víš, jaká je tato vesnice. Kdyby mě zde někdo viděl přes den, nevím jak by to dopadlo." Deidara ale pořád nevěřícně zíral na Peina. ,,Můžeš s tím přestat? Známe se celkem dlouho, takže poznám, když si ze mě střílíš." Řekl. Pein se na něj jen nebezpečně usmál a zvohl se k němu. ,,Óóo tak ty to poznáš? To jsem to divadlo dělat nemusel." Deidara udělal krok do zadu. Nikdyby to nikomu neřkl, ale,šel z Peina strach, až se bál. Nicméně to na sobě nedal znát a hledal očima důvod, proč sem chodil. Když se pořádně rozhlídl, zjistil, že se kolem něj válejí všemožné knihy a svitky. "Je to jakoby něco hledal." Pomyslel si. ,,Hej Deidaro.... Jak se ti vede? Nezeptal jsem se tě tak od toho dne. Doufám, že se máš dobře." Tohle Deidaru vrátilo zas do reality, kde stál Pein. ,,To není tvá starost!" Odsekl a s nenávistí ho probodával. ,,Vážně? To je nám moc líto...." Dei se zarazil "Nám?" Teprve pak si všiml, vypáčených zadních dveří. Zadní dveře byly o dost těžší a silnější než dveře hlavní. Pokud by je chtěl, někdo nenápadně vypáčit musel by mu někdo pomáhat. "Já blbec sem si to neuvědomil!" Vynadal si v duchu a začali se ozývat kroky. Podlaha vrzala a naháněla hrůzu. Deidara se pomalu otlčil. Cítil jak se tlak kolem něj změnil a on nemohl dýchat. Nejspíš tušil, kdo to je, ale bál si to přiznat. Začal se pomalu třást a potit. Kroky se čím dál tím více blížili a přidávali na hlasitosti. Deidara už věděl,  kdo to je...... Moc dobře to věděl. S děsem slyšel hvízdání a pobrukování. Chytil se za krk a snažil se nabrat co nejvíc kyslíku. Šok mu spomalil tělo. ,,Proč?! Proč on?! A proč teď?!" Začal panikařit a spustil hlavu dolů. Nechtěl se dotyčnému podívat do očí. Bál se....., moc se bál. Hvízdání najednou ustalo a kroky se zastavili. Deidara pomalu vyděšeně zvedl hlavu a dostal ještě větší paniku. Byl to on..... Opravdu to byl on!!! Druhá osoba se na něj jen povýšeně usmívala  ,,Jó Dei.......
Už to bude doba co?"

Kdo si myslíte, že to bude?😁
Varuji, že Uchiha to nebude. V tomhle příběhu
totiž nebudou členy Akatsuki, ikdyž kdo ví?
Sama nevím jakou blbost zas vymyslím!😅