(Pozastaveno do roku 2022) Pravý dědic

8. Tohle je naše práce

Ráno se Dei vzbudil jako první a šel připravit snídani. Palačinky s cukrem či s marmeládou. Které u něj byly vyhlášené za jídlo roku. Když se pak táta i Naru vzbudili, ani jedna nezbyla a až všichni dosnídali, vydali se do práce. Táta do kanceláře a Dei i Naru do práce. Pracovali v menší hospůdce, kde si z nich často utahovali. Dei pomáhal s vařením a Naru zas roznášel jídlo. ,,Héj!! Kde je to jídlo?! Objednal jsem si snad perfektní obsluhu! Tak kde k čertu jste?!" Pokřikoval zas nějaký kretén. Oba dva na to byli již zvyklí. Tady bylo jedno jak moc jste vzdělaní, když na vás ostatní byli zasedlí, bylo těžké najít si práci. Tsunade se to snažila nějak změnit, ale Deidara a Naruto již na to byli zvyklí. Byli vůbec rádi, že je někam vzali. ,,Už se to nese!" Křikl Naruto a odnesl mu jídlo. A takhle dřeli celé dny. Možná se vám zdá, že je to celkem snadné, ale skuste si celých dvanáct hodin poskakovat tam a zpátky a to bez přestávky. A nebo uvařit za minutu deset jídel. Zajímalo by mě jak dlouho to vydržíte. Ale ti dva si nikdy nestěžovali, ani když byly oslavy a přišlo sto lidí, nebo bylo na nich aby uklidili celou hospodu, dokonce ani když byli k smrti unavení. Ostatní vše dávali za vinu otci. "Chudáčci, ti se tak dřou, zatím co jejich otec nic nedělá." Ale věřte tomu, že je jim bylo jedno, jak Dei a Naru dopadnou, jen je nenáviděli a chtěli, aby zapadli do davu. Jenže oni takový nejsou a nikdy nebudou. Než se však nadáli, byl už večer, což také znamenalo, že se to tam nahrnulo opilci. Naruto měl pět minut volno, tak skočil za Deidarou. ,,A zase je tu ta část, kterou nenávidím." Postěžoval si blonďák. Dei se na to uchechtl. ,,Já zas mám tuhke část nejradši." Řekl Dei a promnul si bolavé ruky. ,,Zase mě budou chtít ušahávat!" Deidara se na něj usmál. ,,Chceš snad říct, že na ně nestačíš? Minulí týden si málem zabil deset lidí a šest skončilo v nemocnici." Byl zmatený Dei. ,,Není to tak, že bych na ně nestačil, jen jsem minule dostal varování od paní Saiki a nechci, aby mě, nebo tebe vyhodili. Už tak bylo náročné, získat tuhle práci." Deidara ho chytil kolem ramen. ,,Naru mě je úplně jedno, jestli mě vyhodí. Nenechám ty nechutné idioty, aby se na tebe biť jen očkem podívali a ty by si neměl taky." Naru ho smutně odbyl. ,,A co tedy mám dělat? Už tak jsme na tom dost špatně. Z toho mizerného platu se sotva uživíme a daně už klepou na dveře. Co budem dělat Dei?" Řekl zpufale Naru. Kdyby šlo jen o něj, tak by se nebál, jenže tady jde i o jeho bratra a otce a on nemůže myslet na sebe. Než však stačil cokoli říct, Deidara mu skočil do řeči. ,,Jo máš pravdu, máme mizerný plat, tak mizerný že si sním sotva vystačíme a daně už jsou za chvíli tady, ale víš co?" Naru na něj zmateně vzhlédnul. ,,My se nevzdáme.... Je jedno jak moc nás nenávidí a nebo že do nás kopají, my se nevzdáme. My to totiž nevzdáváme a ty to chceš najednou vzdát? Jseš si jistý, že jsi v pořádku? Nemáš horečku že?" Řekl Dei a dal mu ruku na čelo, jestli ji opravdu nemá. Naruto okamžitě zrudl a odhodil jeho dlaň pryč. ,,N...nechovej se ke mě jako k děcku!" Dei si povzdychl. ,,Vždyť jím ještě jsi." Naru se naštval, C..cos to řekl?! Sám jsi děcko! A začal se sním hádat. ,,Tobě je sedmnát a já už jsem dávno plnoletý. Myslím, že věkově i mentálně před tebou vedu." Vyplázl na něj jazyk. ,,Je ti jen devatenáct, takže to tak dávno není!"
,,Hó? Vážně? Jak si jednou po sobě budeš umět uklidit, tak to zvážím." Oplatil mu Dei. Ti dva se hádali ještě pár minut, než je paní Saika od sebe rozdělila a oni se pak začali smát. Všichni si mysleli, že to jsou podivíni. "Vždiť se před minutou hádali a teď se smějí?" V tuhle chvíli byli oba šťastní, jenže to neví, že je zas někdo sledoval....

Tak jsem zase spátky! Těch pár dní jsem opravdu potřebovala, už jsem zase jak rybička! Předem taky děkuji na poukázání chyb. Navíc jsem opravila předešlou kapitolu, aby byla přehlednější, tak mi napište, zda to tak stačí.
Uchia spoiler! První zmínka o nich bude až v další kapitole, kterou možná dokončím dnes.