Instagram Boy [Skz texting]

21.

Hej, pšššt! Chceš další "úžasnou" část? XD
Vím, co jsem psala v UPOZORNĚNÍ! a na svém profilu, ale rozhodla jsem si dát přestávku od hloupostí do školy a napsat tuto část. To domácí samostudium je horší než škola samotná! Učitelé zešíleli, dočista a k tomu ta karanténa. Díky bohu za povolené procházky, jinak bych se z toho doma zbláznila, obzvláště s rodiči.

A jak vy si "užíváte" tyto korona prázdniny?

Jinak chyby a překlepy ignorujte, děkuji

-Katsura

-----------------------------

_.prince._.of._.world._: Odpovíš mi?
_.prince._.of._.world._: Fajn, jak chceš
_.prince._.of._.world._: Ignoruj si mě, já tě budu taky ignorovat
_.prince._.of._.world._: Lháři

______________________________________

Chlapec hodil mobil na polštář a překřížil si ruce na prsou. Výraz v jeho tváři byl naštvaný, ale v očích se mu lesklo sklamání. Seděl v této pozici, hledíc do prázdna, dlouhý čas.

______________________________________

                  O 2 dny později

,,Proč si tak protivný? To tě pořád štve, že jsem si sem přivedl kamaráda?" Šťouchal mě do ramene spolubydlící, zatím co jsem se snažil číst si dnešní zápisy. Nedokázal jsem se soustředit absolutně na nic. Pořád jsem myslel na tu hloupost, co jsem provedl. Prořekl nebo spíše přepsal jsem se.

,,Ne," odcekl jsem, naprosto ignorujíc fakt, že to bylo trochu přes čáru.

,,A čím to teda je?" Zamumlal a vzdálil se ode mě. Udělal dobře, ale kdyby mě nechal být, tak by to pro něj bylo nejlepší.

,,Ničím," zakroutil jsem hlavou. ,,Nech mě být!" Zavrčel jsem.

,,Jak chceš," zvedl se a rychle se převlékl. Vzal si mobil a s uraženým dusotem a následným třísknutím dveří opravdu odešel.

Prudce jsem vydechl nosem a položil si sešit na stehna. Tohle budu muset napravit, tím jsem si byl jist. Naštěstí bylo jednoduché si ho usmířit, to s Hyunjinem bude o hodně těžší.

Zrovna jsem přemýšlel, co mu napsat, když v tom mi cinkl mobil.

______________________________________

    cool_j.one vám chce poslat zprávu

Blokovat.          Odstranit.        Příjmout

cool_j.one: Hele, ty frajírku, co si o sobě vůbec myslíš? Jestli to celý byla jen nějaká tvoje hra, tak si mě nepřej!
cool_j.one: Hyunjin je zklamanej a už dva dny je nepříjemnej až to hezky není. Říkal jsem mu, že s někým jako si ty se nemá vůbec bavit.

                Příjmout                  

                                    _foxie_: Co s tím mám jako dělat?

cool_j.one: To je všechno, co mi na to napíšeš? Děláš si ze mě legraci? Tebe vidět naživo, tak dostaneš takovou, že tě rodiče nepoznají.

                           _foxie_: Opravdu mi tu vyhrožuješ? :D Jakože sorry, ale nic tak hroznyho jsem neudělal.

cool_j.one: Nic hroznyho si neudělal? Já tě asi vykastruju, třeba se uvědomíš!

                          _foxie_: Klid, vem si prášky na nervy ;)
                          _foxie_: Jenom jsem mu zatajil svůj vzhled, toď vše.

cool_j.one: To ty by si potřeboval prášky -_- Určitě si nějaký úchyl, co chtěl znásilnit mého nejlepšího kamaráda.

                            _foxie_: Z toho tvýho vyvádění mě bolí hlava, takže prášek proti bolesti by se mi hodil :')
                            _foxie_: Můžeš být v klidu, toho bych se nedotkl ani dvou metrovou holí XD Tvůj kamarád je v naprostém bezpečí.

cool_j.one: Teď si mi potvrdil, že si ještě větší idiot, než za kterýho jsem tě měl. Rozhovor s tebou nemá smysl...
cool_j.one: Poslední, co ti napíšu je VAROVÁNÍ, ještě jednou napíšeš Hyunjinovi a něco mu provedeš, tak si mrtvej. Věř, že tě najdu, mám mnoho kontaktů, takže si dávej bacha.
cool_j.one: Doufám, že jsme si rozuměli.

                         _foxie_: Tvá výhrůžka zní opravdu děsivě, joooo, ale nebyla nutná ;)

Zobrazeno

______________________________________

Po varování, co mi napsal nějaký Hyunjinův kamarád, uplynuly další dva dny. Má nálada byla stále na bodu mrazu. Sám jsem nevěděl, jaký důvod to mělo. Mohly to být výčitky svědomí, zlost, smutek, a nebo něco jiného. Nebyl jsem ve své kůži a byl jsem nepříjemný na vše a všechny kolem, snad abych si vybil své nahromaděné pocity.

,,Kluci se ptají jestli s náma nepůjdeš ven?" Usmíval se na mě můj spolubydlící, jenž se připravoval jako na rande.

,,Tam bude i "tvůj kamarád," že?" Zakabonil jsem se při představě oné osoby. Ten kluk byl o dva nebo tři roky starší než já, chodil na stejnou školu jako já jen měl jiný obor, ale minulý rok dostudoval, tak jsem doufal, že už ho neuvidím. Co čert nechtěl, zalíbil se mému spolubydlícímu a já jej musel vídat více než jindy. Byl mi nesympatický a dle mého názoru nevěrohodný pro někoho jako byl můj spolubydlící.

,,No..." zastavil se v pohybu, ,,jo," zasmál se nervózně a tváře mu zrudly. Připomínal školačku, jež na chodbě zahlédne svého vysněného.

,,Nikam nejdu." Opřel jsem se o zeď a vzal si do ruky sešit. Bylo mi jedno, co se budu učit, hlavně že to něco bude.

,,Proč ne? Kvůli němu, nebo protože se poslední dobou chováš jako by si měl holčičí problémy?" Zamračil se a překřížila si ruce na prsou.

,,To i to," zabrblal jsem a snažil se soustředit.

,,Fajn," zavrčel, ,,tak nazdar." Po těchto slovech odešel a já zůstal sám. Zaplavilo mě tíživé a nepříjemné ticho. Ošil jsem se a po třech minutách si pustil hudbu, abych se zbavil onoho pocitu.