Instagram Boy [Skz texting]

33.

Stál jsem před bytem a poslouchal tlumené hlasy procházející skrz zavřené dveře. Ani v nejmenším se mi mezi ně nechtělo.

Připadal jsem si jako v nějaké telenovele, která neměla konce. Pořád dokola ty samé scénky, které přestaly být záživné. Brzy se mě někdo pokusí otrávit, aby to dostalo trochu šmrnc a neztratilo sledovat. Zakroutil jsem hlavou nad tímto scénářem. Zřejmě jsem potřeboval dovolenou od všech a všeho, když jsem takto uvažoval.

Velmi opatrně, aby mě nikdo nezaslechl, jsem proklouzl dovnitř. Vyzul jsem si boty, u kterých jsem nechal tašku, a pokračoval do obýváku. Raději jsem nad tím ani nepřemýšlel, jinak bych zůstal stát za rohem ještě dobrou hodinu a ani nevešel.

,,Ahoj," pozdravil jsem, jako bych se právě vrátil z nákupu nebo procházky.

Všichni tři se na mě prudce otočili s údivem ve tváři. Zdálo se, že nečekali takový příchod. Jsem hold člověk plný překvapení.

První zareagoval Jeongin, a to velmi zvláštním způsobem. Vstal a přišel úplně ke mně, přímo narušoval můj osobní prostor, který nyní tvořil pár centimetrů. S kamenným výrazem ve tváři se mi hluboce zahleděl do očí.

Ošil jsem se, po zádech mi proběhl mráz a uvnitř mě se usadil nepříjemný pocit. Šel z něj strach. Připomínal démona, co si pro mě přišel z těch nejhlubších a nejtemnějších míst pekelných. Celé to dokreslobalo napjaté ticho, jež se vznášelo ve vzduchu jako hustá mlha.

Pohledem jsem vyhledal Woojina, který na mou němou otázku reagoval pouhým pokrčením rameny. Nenápadně naznačil Christopherovi, ať jde za ním. Vyplížli se z místnosti a nechali mě s démonem Jeonginem osamotě.

Nasucho jsem polkl a z čela mi stekla kapka potu. Pocit smrti se stupňoval na maximum. Pomalu mě objímal a dostával do své náruče, když v tom jsem dostal ránu do ramene, další a další.

,,Tohle si opravdu přehnal!" vykřikl rozzlobený Jeongin až mu přeskočil hlas a dále mě bil do ramene. Nebránil jsem se.

Spustil na mě tak rychle, až jsem nechápal, o čem mluvil nebo mu vůbec nerozumněl. Ke konci, když jeho hlas slábl a po tváři se kutálely slzy, řekl: ,,Myslíš si, že to byla jen zábava? Víš vůbec jak si se zachoval? Jak se asi Hyunjin cítil? Nebo já a ostatní? Chováš se, jako by ti svět ležel u nohou! Si ten největší arogantní, ironický, nesnesitelný člověk na světě! Nesnáším tě!"

Stál jsem beze slova. Rameno jsem vůbec necítil, ale to mě momentálně netrápilo. Cítil jsem se strašně špatně, i když jsem dle svého názoru nic tak hrozného neprovedl. To pouze nátlak Jeongina mě nutil zpytoválat svědomí.

Skousl jsem si ret a obejmul plačícího hromádku před sebou. Zprvu se snažil vymanit, ale rychle to vzdal a nechal se.

,,Ehm," ozvalo se odkašlání. Zamračeně jsem pootočil hlavu, abych se setkal s těmi, co mě nechali ve štychu. Stáli ve dveřích a s úsměvem si štěbetali. Kdybych nebyl zaneprázdněn, tak bych po nich něco hodil. Opravdu.

,,Jestli jste skončili, tak si pojďme promluvit normálně." Prohodil Woojin a šibalský na mě mrknul. Zřejmě si užíval, že mě někdo srovnal do latě, protože sám to nerad dělal. Promluvil si, řekl svůj názor, ale nikomu nic nevykřičel do tváře jako Jeongin mě teď.

Poposedali jsme si na pohovku, přičemž jsem Jeongina stále objímal kolem pasu. Seděl mezi mýma nohama v tureckém sedu a neustále mě štípal do lýtek. Nechal jsem ho ať mi dával najevo, že mi stále neodpustil a užíval si Chrisův žárlivý pohled.

,,Můžeš mám nějak vysvětlit, co to všechno mělo znamenat?" promluvil do ticha Chris, když se majitel bytu vrátil s občerstvením, bez čaje či kávy by to nebylo ono.

,,Vážně to musím říkat před ním?" kývl jsem k Christopherovi a pohlédl otráveně na Woojina, který jen kývl. Jeongin mi za to věnoval ránu pod koleno, až jsem sykl. Zatnul jsem zuby a překonával nepříjemné brnění, jež se dostavilo.

,,Fajn," zavrčel jsem, když bolest ustála. ,,A je nutný to vyprávět od začátku? Vždyť už jsem to přeříkaval tolikrát. Rovnou vám napíšu knihu."

,,Musíš, aby v tom bylo jasno," usmál se na mě Woojin povzbudivě a gestem mi naznačil, abych začal.

A tak jsem znovu vyprávěl, co se stalo. Připadal jsem si jako zaseklá gramofonová deska, ale neměl jsem na výběr.

Čím více se blížil konec, tím více jsem byl nervózní. Hlavně Chrisův upřený pohled mi nedal klidu. Jeongin to zřejmě vycítil, jelikož si se mnou propletl prsty a povzbudivě stiskl dlaň. Byl jsem mu za to nesmírně vděčný.

,,A asi jsem si včera ujasnil jednu věc," zabrblal jsem, aby to nebylo moc slyšet.

,,Asi?" narkčil obočí, Christopher.

,,Jakou?" otočil se na mě zvědavě nejmladší.

,,Noooo," protáhl Woojin, abych se konečně vymáčkl.

,,Hele," zarazil jsem je nepříjemným tónem. ,,Přestaňte, všichni tři, nebo nic neřeknu."

,,A co děláme?" usmál se nevinně, Jeongin. Opravdu jsem stvořil monstrum, to se nedalo zapřít.

,,Zíraš!" zamračil jsem se.

Všichni najednou začali koukat jinam. Christopher si kontroloval hodinky, Jeongin se zahleděl do mobilu a Woojin si dokonce vytáhl jehlice s vlnou a začal plést.

Párkrát jsem zamrkal a raději to neřešil. Nemělo to smysl.

,,Asi tam něco bylo," zabrblal jsem.

,,Cože? Nebylo ti rozumět." Ozval se hromadný protest.

,,Že tam asi něco bylo!" vykřikl jsem. Dostal jsem chuť zahrabat se kilometry pod zem a zůstat tam až do konce života. Bylo mi tak trapně!

,,Jak to myslíš?" zeptal se Christopher.

,,Jak asi?" prohodil jsem ironický.

,,Jak?" přidal se nejmladší nechápavě.

,,Kruci," vydechl jsem podrážděně. ,,Já... Nevím jak to mám říct." Pohledem jsem prosil Woojina o pomoc. Nesnášel jsem řešení těchto věcí. Nikdy jsem se nemusel nějak snažit, ono to šlo samo. Ale tohle prostě muselo být speciální.

,,Seungmin asi něco cítí k Hyunjinovi." Vysvětlil jim Woojin, odkládajíc pletení, a já mu v duchu děkoval.

,,Jo," vydechl jsem a protřel si obličej ve dlaních.

,,Tak tohle je naprosto boží!" vyjekl nadšeně, Jeongin. Vyskočil na nohy a začal radostně poskakovat, jako by mu někdo hodil éčko do pití.

,,No to potěš koště," uchechtl se Christopher a zakroutil hlavou. ,,Takže si hrál scénky kvůli hloupostem," dodal.

Probodl jsem ho vražedným pohledem a přál si, aby mu slezla barva z vlasů. I když jako blondýna působil celkem komicky.

,,Musím mu to hned napsat!" zastavil se a začal hledat mobil.

,,Jeongine, ne!" zarazili jsem ho všichni rázně.

,,A proč ne?" ptal se smutně.

,,Mohlo by ho klepnout. To by nám scházelo," vydech Christopher a opřel se o opěradlo.

,,To taky," přikývl, Woojin. ,,Ale například by se mu měl Seungmin omluvit a všechno si s ním vyjasnit. Že?" pohlédl na mě vážným pohledem.

,,Jo," přikývl jsem. Avšak ani trochu se mi to nelíbilo. Nebyl jsem zvyklí se omlouvat nikomu kromě Jeongina. To jsem si zase pěkně naběhl.

------------------------

Ahoj ^^

Já myslím, že se mi to všechno žene do sr*ček. Zdá se mi, že jsem něco hezky pokazila, odpovídá tomu i klesající počet přečtení, a něco špatně. Nějak s tím nejsem úplně spokojená. Neříkám, že končím, teda zatím. Jestli se mi podaří víc to zkazit, tak s tím budu muset něco dělat.

Chyby a překlepy ignorujte, děkuji

-Katsura