Instagram Boy [Skz texting]

29.

Zrovna jsem dočítal poslední stránku, když se ke mně přiřítil Hongseok. Ještě zadýchaný mi stručně popsal situaci. Tedy, že opravdu seděli spolu a bez studu na mě něco chystali, jak mi doložily popsané papírky. Zradu bych čekal od kohokoliv, jen ne od Jeongina. V té roztomilostí se skrývala zákeřnost, která zřejmě vznikla ze soužití se mnou.

,,Co je tohle?" ukázal jsem na spodní řádek.

,,To je požadavek mojí spolupracovnice za to, že mi pomáhá," rozhodil rukama a povzdechl si.

,,V téhle situaci mi nic jiného než uplácení nezbývá," ušklíbnul jsem se. ,,Napiš mi na účet to oříškovy laté a Jeonginovi dej nějaký dortík, ať se mu po něm slepí pusa," kývnul jsem směrem k bločku.

Hongseok se zasmál a řekl: ,,Hned na začátku po mně chtěl dortík na účet podniku, když jsem hrál, že jsem ho nepoznal."

,,To je celý on," zakroutil jsem hlavou.

,,Musím jít," zvedl pohled a sledoval hromadící se zákazníky. ,,Pak mi vysvětlíš, proč jsem tohle musel dělat."

,,Všechno ti řeknu," přikývl jsem. Avšak nehodlal jsem mu to povídat do nejhlubších detailů, to opravdu ne.

,,To bych ti radil," zasmál se a odešel.

Začetl jsem se do úryvků z rozhovorů a stále se jim musel divit. Takhle mě měli přímo na ráně. Musel jsem vymyslet plán, jak z toho vybruslit.

--------------------

Mezi tím, co se v zadní části kavárny vymýšlel únikový plán, tak ve předu Hongseok s vybraným dortíkem mířil ke skupince. Nesl jej opatrně, jako by měl každou chvíli vybouchnout. Vybral přesně podle rad jeden z těch nejsladších. Už jen pouhý pohled na něj jasně říkal, že se přiotrávíte cukrem.

,,Tady je jeden dortík." Položil talířek před Jeongina, kterého vyrušil z rozhovorů s Hyunjinem. Mladík se prudce otočil jeho směrem a z tváře mu zmizel vážný výraz, který nahradil nakažlivý úsměv.

,,Děkují," vyjekl a nadšeně zatleskal, až se k jejich stolu otočilo pár lidí.

,,Mně neděkuj." Pronesl, aniž by si uvědomil, co právě udělal. Jediný člověk, který Jeonginovi kupoval dortíky byl jeho spolubydlící. Nebyl den, kdy tu seděli a on mu ho neobjednal.

,,Cože?" Vykřikl Jeongin s Felixem zároveň, zatím co ostatní ho upřeně pozorovali. ,,On je tady?"

,,On... Je tady?" zamumlal, Hyunjin.

,,Jestli jo, tak dostane kapky," přimhouřil oči Jisung a začal si prokřupávat prsty.

,,S radostí ti pomůžu," přidal se k němu trpaslík, tedy Changbin.

,,Není tady!" vyhrkl Hongseok příliš rychle. Naštvaně nad sebou mlaskl, avšak hodlal dále pokračovat v zapírání.

,,Takže je," prohodil klidě Chris a opřel se o opěradlo. Zbytek kluků se zachoval zcela opačně. Nahrnuli se k Hongseokovi a vysypali na něj hromadu otázek, na které chtěli odpovědi. Pro sledující to vypadalo opravdu hrozivě, něco jako když se smečka vlků pustí do malého jehňátka.

Nakonec celou scénku uklidnil Chris, jakožto nejrozumnější osoba s chladnou myslí si uvědomoval, že tohle nikam nevedlo. Sám se ujal slova, ale Hongseok hrál hloupého, tudíž jim nezbylo nic jiného, než prohledat celý podnik. Kluci ho téměř vzali útokem, ale zatím nic nerozbijeli.

Hongseok, domnívajíc se, že se zbavil jejich pozornosti, vyrazil varovat svého přítele. Povedlo se mu, i když nechtěně, prozradit jeho přítomnost a musel ho dostat pryč.

Po příchodu ke stolu zjistil, že tam není. Jediné, co po něm zůstalo byl prázdný šálek a papírek, kde bylo napsán vzkaz pro obsluhu, že vše zaplatí později. Po přečtení se Hongseok uchechtl, zřejmě je musel slyšet.

Otočil se k odchodu, ale přímo za ním stál Chris. Papírek zmuchlal v dlani, přičemž s blonďakem vedl souboj pohledů. Bylo mu jasné, že mladík s nekorejským jménem určitě něco tušil. Už na první pohled bylo zřejmé, že se jednalo o velmi inteligentního člověka.

,,Kde je?" zeptal s kamennou tváří a sledoval ho pronikavým pohledem.

,,Kdo?" zeptal se hloupě.

,,Kim Seungmin."

-------------------------------
Ahoj ^^

Když už je to osmileté výročí EXO a narodil se Kim Jonghyun (Shinee)...

Sice jsem s tou částí chtěla počkat do čtvrtka, ale asi nebudu mít čas, takže je to tu dřív. Co se týče Seungmina, měla jsem v plánu ho ještě chvíli neprozrazovat, ale rozmyslela jsem si to. Projevte radost :D

Teď se mi z toho stala hra na kočku a myš (Tom a Jerry? Wut? Asi jsem našla svoji inspiraci 😅😂 teprve teď, ale nevadí 😂)

Jinak tady udělám mini reklamu jedné knize, na kterou jsem si dneska vzpomněla. Četla jsem ji tak před půl rokem nebo rokem, teď nevím, a hrozně se mi líbila. Je to knížka k zamyšlení, kam ten svět spěje, čeho si přestává člověk všímat, a na co zapomíná. Jmenuje se to 451 stupňů fahrenheita od Raye Bradburyho. Odehrává se to v budoucnosti a lidé jsou tam pořád připojeni k nějakým zařízením, o světě venku toho moc nevědí, důležité je pro ně být ve spojení (tak bych to řekla) a nemají pořádně své názory. Mají zakázáno chodit pěšky, vlastnit knihy, přemýšlet a podobně.
Hlavní postavou je muž, hasič. Hasiči v té době nehasí domy, ty jsou ohnivzdorné, namísto toho pálí knihy. Každý, kdo nějakou vlastní je zadržen a knihy jsou spáleny. Tento muž jednou při cestě z práce potká dívku, která se prochází nocí, tak ji doprovodí domů. Při cestě si povídají, tedy hlavně ona mluví. Je pro něj zvláštní (přemýšlí, uvažuje, vyptává se), a pak ukáže na měsíc. Měsíc, co je na obloze téměř pořád a on se na něj nepodíval už několik let. Od onoho setkání začne přemýšlet a všímat věcí kolem sebe, třeba jen obyčejných květin. Začne přemýšlet o světě, ve kterém žije a pomalu se tak dostává do problémů.

Jsem se malinko rozepsala, jejda XD
Ale rozhodně tu knihu doporučuju ^^

Snad se vám část líbila, chyby a překlepy ignorujte, děkuji (můj pravopis je hrůza)

-Katsura