Instagram Boy [Skz texting]

27.

Párkrát jsem jemně foukl do karmínové tekutiny, z níž stoupal kouř. Vůně granátového jablka mě obklopila a já ji omámeně inhaloval, aniž bych se napil. Teprve až jsem se jí nabažil, tak jsem i ochutnal a málem se rozplynul. Slast.

Od doby, kdy jsem si přestal psát s Hyunjinem jsem teprve dnes pocítil spokojenost. Už to byly skoro dva týdny a stále jsem si na to nedokázal zvyknout. Dokonce po ránu kontrolují telefon jestli nenapsal. Stala se z toho každodenní rutina a trvala po dobu dvou a půl měsíce. Nedalo se to změnit ze dne na den.

Pohodlně jsem se uvelebil a pohlédl na stěnu naproti sobě. Měl jsem rád takové soukromí, i když to působilo jen na oko. Avšak tyto stoly oddělené stěnami z měkkého dřeva byly mojí spásou, mohl jsem se zde skrýt před zraky všech a užívat si čaj. Proto jsem zadní část této kavárnu, co byla zároveň čajovnou a cukrárnou, zbožňoval.

Otevřel jsem knihu a začetl jsem se do založené části. Začínala slovy ,,slib příteli." Okamžitě jsem si vzpomněl, jak jsem Jeonginovi slíbil, že napíšu Felixovi.

Vzal jsem do ruky mobil a hledal Felixův profil. Sice se mi do toho nechtělo, ale když už jsem to slíbil, tak to splním. Alespoň to budu mít rychle za sebou.

______________________________________

                      sour_orange: Tak, co potřebuješ?

llove_food: Ty si napsal první, nejsi nemocnej nebo tak něco? (⊙_◎)

                      sour_orange: Ne, Jeongin mě donutil...

llove_food: Já si říkal :)

                       sour_orange: Tak, co potřebuješ, že mě hledáš a píšeš mi na všechny sociální sítě? To beze mě už nedokážeš žít?

llove_food: Něco takovýho :D nutně potřebuju tvoje matematické schopnosti ^^

                         sour_orange: Nj, počítání jablíček a rozdělování koláče ti šlo, to bylo o jídle, ale jakmile je jídlo pryč, tak si v háji :D

llove_food: Takhle nějak to bylo
乁| ･ 〰 ･ |ㄏ

                         sour_orange: Proč zrovna já? ( ͠° ͟ʖ °͠ )

llove_food: Protože neznám nikoho, kdo by uměl matiku tak dobře jako ty? ┐( ∵ )┌

                           sour_orange: Já vím, že jsem nejlepší ;)
                          

llove_food: V matice si nejlepší :/
llove_food: Proč se sakra jmenuješ kyselý pomeranč? ಠಿ_ಠ

                        sour_orange: To jméno mi dal Jeongin :D

llove_food: Ale proč?

                         sour_orange: Pamatuješ si, jak si mi tehdy vzal MŮJ pomeranč?

llove_food: Asi?

                        sour_orange: Prostě, když si jedl jeden z měsíčeků, tak si ho vyplivl a přes celý náměstí zakřičel, že ten pomeranč je kyselej jak já :D

llove_food: A jo! Už si vzpomínám :D ty si mi potom šťávu z toho pomeranče vymačkal do pití →_←

                       sour_orange: To se stává ;)

llove_food: S tebou až moc často (٥↼_↼)

                        sour_orange: Nic nenaděláš ;)

llove_food: Hm :(
llove_food: Nechceš zajít do naší kavárny, že bychom se tam domluvili na tom doučování? Zrovna tam jdu s Jeonginem ^^

                       sour_orange: On je s tebou?

llove_food: Jop, a všechno si čte (◔‿◔)

                       sour_orange: Tohle si spolu vyřídíme -_-
                       sour_orange: Zrovna teď nemám čas, ale těš se (✧Д✧)

llove_food: ⊙﹏⊙ ⊙﹏⊙ ⊙﹏⊙ ⊙﹏⊙
llove_food: Nezabijej mě! ಥ_ಥ

                        sour_orange: Zvolil sis sám...
______________________________________

Odložil jsem mobil a vyčkával, až zaslechnu zvoneček. Momentálně jsem se v zadní části nacházel jen já, tudíž bylo perfektně slyšet.                      

Ve chvíli, kdy zaznělo první zacinkání jsem nenápadně vykoukl. K mému překvapení se ve dveřích objevil někdo úplně jiný. Christopher.

Hned mi bylo jasné, že tu nebude jen tak. Zakroutil jsem hlavou a upil ze šálku.

Dále jsem čekal, až jsem se dočkal druhého zacinkání. Okamžitě jsem zkoumal nově příchozí. Kluk co vypadal jako veverka, skrček a... Hyunjin.

Vytřeštil jsem oči a málem vyprskl všechen obsah mých úst na stěnu naproti. Naštěstí se mi podařilo polknout, po čemž jsem pár minut prokašlal.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Něco tu bylo velmi špatně a já potřeboval vědět co.

Po třetím zacinkání jsem opět vyhlížel příchozí. Tentokrát to byl Felix s Jeonginem.

Posadil jsem se rovně a zamračil jsem se. Mohla to být náhoda a nebo něco jiného. Ať už to bylo cokoliv potřeboval jsem to vědět, okamžitě.

Vyčkal jsem až kolem půjde obsluha a mávnul jsem na ni.

,,Chceš ještě něco nebo to balíš?" Věnoval mi úsměv Hongseok, tedy obsluha. Seznámili jsme se, když jsem sem začal chodit na čaj. Měl rád stejné knihy jako já, takže jsme si hned začali povídat. Dokonce zvládal unést moji ironií a sakrasmus, které jsem při hovoru o knihách omezoval, tudíž ideální společnost.

,,Dneska bych si dal něco extra," věnoval jsem mu vážný pohled.

,,A to?" Nadzvedl obočí a zvědavě čekal, co mu odpovím.

,,Průzkum," ušklíbl jsem se.

------------------------
Krásný den ^^

Dneska mám dobrou náladu, tak vám přidávám další část :D Brzy budeme znát jméno hlavní postavy! Jupí XD

Chci vám všem poděkovat za podporu u tohoto příběhu ( ◜‿◝ )♡ Mám radost, že se někomu (kromě mojí češtinářky :D) líbí, co jsem napsala (≧▽≦)

Chyby a překlepy ignorujte, děkuji

-Katsura