Instagram Boy [Skz texting]

Speciál

Takže... Jak začít? No asi takhle: Lidi vy jste vážně šílení 7,59 K přečtení a 996 hvězdiček? 😯 V to jsem ani nedoufala. To je naprosto úžasný a šílený. MOC DĚKUJI! ❤️✨♥️💗✨❤️♥️✨❤️♥️✨

Rozhodla jsem se vám za to napsat takový speciál. Nic extra nečekejte. Popravdě jsem vůbec nevěděla, co napsat, protože jsem příběh vlastně uzavřela a ukončila, ale pak jsem nějak vyplodila tohle. Vážně to není bůh ví jak úžasný a je to spíš o ničem, ale doufám, že se vám to bude líbit. (◍•ᴗ•◍)

Chyby a překlepy ignorujte, děkuji

-Katsura

------------------------------

Zasedací místností, kde zrovna probíhala schůze ohledně zvýšení produktivity na trhu, se ozvalo rázné zaklepání. Řeč utichla a všichni pohlédli na ředitele v očekávání. Seungmin sedící na samém konci dlouhého stolu nespokojeně nakrčil obočí. Nesnášel vyrušování. Ne zrovna nadšeně vyzval osobu za dveřmi, aby vešla. Byla to sekretářka s mobilním telefonem v ruce.

,,Pane Kime, máte telefon," oznámila mu ihned. ,,Je to důležité," dodala dříve, než ji ředitel odbyl ať neruší. Byla si vědoma toho, jak moc nesnášel, když někdo vyrušil schůzi.

,,Omluvte mě," promluvil klidně, avšak jeho nepatrně zatnutá čelist dávala všem jasně najevo, že byl opravdu naštvaný. Odsunul se od stolu a s upravováním obleku se vydal ke dveřím. ,,Mayo, převezměte to za mě a vše sepište, nechci o nic přijít," prohodil u dveří k zástupkyni ředitele, která si zrovna rovnala papíry.

,,Samozřejmě," přikývla a pokynula muži, který předtím mluvil, aby pokračoval.

,,Kdo volá?" zeptal se jen co zavřel dveře. ,,Doufám, že je to opravdu důležité. Nemám čas na vtípky," zavrčel nevrle, aby dal jasně najevo svůj názor na toto vyrušení.

,,Nový dodavatel, co psal, že se ozve, pan Kim Junmyeon," předala mu telefon a vydala se pryč, aby nerušila.

,,Prosím, u telefonu Kim Seungmin," promluvil do telefonu nacvičeným pracovním tónem.

,,Dobrý den, tady Kim Junmyeon," ozval se z druhé strany důvěrně známý hlas.

Seungminova ústa opustil podrážděný výdech. Musel si telefon vzít do druhé ruky, aby nezavěsil nebo s ním rovnou nehodil o zem. 

,,Hyunjine," snažil se znít klidně, ale i hluchý by mohl slyšet jak zuřil, ,,nepamatuješ si na dohodu, kterou jsme si dali?"

,,Asi ne," zasmál se druhý trochu nervózně. Věděl o tom moc dobře, ale zapomněl na čas, kdy měl schůzky. Musel s ním mluvit. Bylo to buď a nebo.

,,Nevoláme si, když já mám poradu nebo schůze a ty zkoušku v divadle. Vzpomínáš si?"

,,Ach, no jo," opět ten nervózní smích. ,,Já úplně zapomněl, že máš poradu."

,,To zapomínáš až moc často. Tohle bylo naposledy!" Dal velký důraz na slovo naposledy, ale nekřičel. ,,A jak vůbec znáš jméno mého nového dodavatele?" Neskrýval podezřívavý tón. Miloval Hyunjina nade vše, ale nehodlal mu tolerovat hrabání v jeho pracovních věcech.

,,Tak promiň, no. Já myslel, že mě máš rád," zafňukal uraženě. ,,Ty sám si mi o něm včera řekl. Že je to hodně důležitý dodavatel, se kterým musíš uzavřít smlouvu. Tak jsem toho trochu využil. Ale můžeš si za to sám! Vím, že by si řekl, že si zaneprázdněný. Beztak se tam taháš se sekretářkou nebo s tou zástupkyní Mayou!"