🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹naděje druhé sudičky a vínko🌹

Královna Dejzr nadějně pohlédla na druhou sudičku Vitu. "Vážně? A co chceš jako dělat?" Druhá sudička se hluboce zamyslela a hodila po Matyášovy významný pohled. Princ se opět začal dloubat v nose a snažil se ignorovat ten fakt, že se na něho téměř všichni v sále dívají. Královna se podívala na svoje prvotřídní růžové rolexky a napila se ze své sklenice vínka. Přibližně po dvou minutách začalo královně vadit, že druhá sudička jenom přemýšlí a nic nedělá. Proto se rozhodla udělat tu nejzodpovědnější věc co by udělal každý inteligentní vládce a hodila po druhé sudičce talíř. Sudička Vitaa měla naštěstí rychlé reflexy a talíř chytla. S mírným úsměvem se pak podívala na královnu. "Myslím, že jsem na něco přišla." Tentokrát se na sudičku nepodívala nadějně jenom královna ale rovnou celý sál. 

"No tak povídej!"Královna začala být netrpělivá ještě víc. Sudička se opět významně podívala na prince, hluboce se nadechla a začala s proslovem. "Ehh... Nebudete asi úplně nadšená královno, ale kletbu nedokážu bohužel úplně zrušit..." královna nebyla vskutku ani jedinou buňkou svého těla nadšená. "...ale pořád tu je možnost dar tedy kletbu zmírnit..." sudička si nervózně promnula ruce. "...no ale... asi to bude trochu složité." Dejzr rukou naznačila ať pokračuje.  "Je tu jedna možnost, ale nevím jestli se vám bude no... zamlouvat..." Královna z toho byla natolik vystresovaná a naštvaná, že jí bylo reálně celkem jedno co druhá sudička udělá, hlavně ať už to má za sebou. Naštvaně se podívala na Matyáše, který byl stále příliš zaujatý dloubáním v nose a měla co dělat aby talíře nezačala házet úplně po všech.

Druhá sudička si povzdechla a něco si pro sebe zamumlala. "Eh... Tak dobře... Jak již říkala třetí sudička, princ bude růst do krásy a bude velice inteligentní. S tou drzostí a tvrdohlavostí zřejmě nic neudělám ale ta proměna na růže, jak už jsem říkala se dá zmírnit..." Královna rádoby chápavě přikývla hlavou ale měla co dělat, aby vystresovaně nevyběhla ze sálu. Momentálně by se totiž v tu růži klidně ráda proměnila, aby zakryla svůj stres opět si lokla vínka a sedla si na židli. "... no, takže... ehm... no... nikdo z království se v růži nepromění pokud se princ do toho osudného dne zamiluje a druhá osoba mu tu lásku oplatí polibkem, tím bude království zachráněno a kletba zrušena." Královna neměla slov. Na jednu stranu to byl velice jednoduše splnitelný úkol, ale jak ho má sakra donutit aby se zamiloval, když bude tvrdohlavý?!

I přes to raději nic neříkala, chápavě přikývla a vyprovodila první i druhou sudičku ze zámku. After party už nepokračovala, služebnictvu nařídila ať uklidí veškerý vzniklý nepořádek. Všechny lidi vyhnala pryč, některé vznešenější šlechtice ubytovala a vydala se za Matyášem, kterého dovlekl i přes jeho protesty do komnaty dvorní šašek Vetus. Když vstoupila do Matyho komnaty obklopilo jí ticho. Bylo to takové to příjemné ticho. Ne to tíživé, které nastalo ve sálu, když vešla třetí sudička Stay12. Napřed Matyáše nikde neviděla, což bylo poněkud znepokojivé, když ale za sebou uslyšela něco spadnout, otočila se a uviděla tam malého klučinu, oddechla si. Sedla si na Matyášovu postel a poplácala rukou vedle sebe. Princ to gesto pochopil a sedl si vedle své matky Dejzra. Královna ho objala a rozhodla se s ním strávit zbytek dne, protože jestli se ta kletba doopravdy uskuteční a Maty už nebude nikdy takový musí si ho užít dokud to jde...

V devět hodin už byla tma. Celý zámek se ukládal ke spánku, jenom královna seděla ve své komnatě, popíjela víno a četla úchylné romány, které všechny ostatní nudili. Přibližně o půl jedenácté královnu napadlo, že by toho čtení u svíčky mohla nechat, nekazit si oči a jít konečně spát. Ještě předtím šla, ale zkontrolovat svého syna. Spal jako když ho do vody hodí. Královna se pousmála a vydala se zpátky do své komnaty. Nějak tak v duchu doufala, že to dopadne dobře. Lehla si do postele a do 48 vteřin byla tuhá. Určitě se jí zdáli nádherné sny.

Co ale nádherné nebylo, bylo její probuzení. Z venku uslyšela panický křik svých zahradníků. Nasraně vyšla na svůj balkon a chtěla je seřvat za to, že ji budí. Ovšem jediné na co se ve výsledku zmohla bylo pouhé zalapání po dechu. Na vedlejším balkoně totiž uviděla zlomyslně smějícího se Matyáše, který v jedné ruce svíral luk a v druhé toulec ve, kterém bylo několik šípů, které Matyáš zapaloval a následně je střílel do všech možných světových stran. Hlavně ale po zahradnících a zřejmě by v tom pokračoval kdyby po něm královna nehodila talíř, který vzala bůh ví kde. Jakmile si Matyáš královny všiml, okamžitě schoval luk i šípy v toulci za sebe a snažil se co nejpřesvědčivěji dělat, že se nic nestalo. "Okamžitě do jídelny!" Matyáš odmítavě zakroutil hlavou a vyplázl na královnu jazyk. Královna zrudla a měla sto chutí udělat svůj ultimátní parkour skok a přešvyhnout se tak na jeho balkon, bylo to ale pod její důstojnost a tak zůstala na místě a hodila po Matyášovi pouze vražedný pohled ze, kterého sršel vztek. 

Matyáš měl nutkání se uchechtnout, ale ovládl se a vydal se směrem do jídelny. V jídelně již stálo několik služebných, které pouze čekali na pokyn k obsluze. Jakmile si ho služebné všimli, okamžitě mu nalili čaj a na podnosu mu donesli snídani. O pár minut později se pak v jídelně objevila i královna Dejzr, která vypadala poněkud vytočeně. Služebnictvo se nad tím podivilo, protože královna byla ráno téměř vždycky v optimistické náladě a doslova z ní sršela energie. Jakmile se královna posadila na křeslo, služebná před ní položila talíř, který však královna okamžitě shodila na zem. "Nechte nás se synem osamotě... Chci si s ním promluvit." Služebná nic neřekla a společně s ostatními odešla, takže v místnosti zbyla pouze královna a Matyáš. 

Královna se na prince otočila a čekala co řekne. Nic ale neřekl a dál se šťoural v snídani. "Co mi řekneš o tom co se dělo na zahradě...Hm?" Matyáš nic neřekl za což byla královna poněkud ráda. Nějak ji neoponoval a nebyl ani drzý. Královna se konečně trochu uvolnila. Jestli se kletba bude projevovat tímhle způsobem tak to ve výsledku není ani tak hrozné. Třeba byla vystresovaná úplně zbytečně. Přeci jen... nemůže to být až tak hrozné....

To si královna myslela a částečně měla pravdu. Ze začátku se kletba skoro neprojevovala. Matyáš občas udělal nějakou tu vylomeninu, že například poflusal rohožky asi polovině lidem v království. Ale ono se to bohužel pro královnu začalo stupňovat a bylo to s ním čím dál tím více k nevydržení. Po čase se nějak přestal v těchto věcech angažovat, to se ale odrazilo na jeho chování. Jestliže byl před tím k nevydržení tak těžko říci co byl teď....