🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹ultimátní malířské skilly🌹

Matyáš pov.

Pomalu jsem se probouzel ze spánku. Jakože hodně pomalu. Bylo to takové probuzení kdy už jste plně při smyslech ale stále máte zavřené oči, protože kdyby jste je otevřeli tak oslepnete z toho světla co vám svítí do pokoje z venku. Po chvíli jsem oči ale otevřel. Moon na mě pořád ležel a klidně oddechoval, což znamenalo jedině to, že na mě spal celou noc. Vzpomněl jsem si na včerejšek. A pak mi došlo, že mi dneska začíná šichta aneb V.P.P.U.D..

Nebýt toho, že na mě Moon spal bych byl již někde jinde a něco dělal. Vlastně mi přijde docela divné, že pro mě ještě nepřišla máma. Měl jsem chuť s ním zacloumat a shodit ho ze sebe nebo ho prostě jenom vzbudit ale ta první možnost se mi zamlouvala víc. Ovšem, byl jsem gentleman, takže jsem se rozhodl pro metodu pomalého probuzení.

Zkusil jsem ho oslovit. "Moone?" Nic. Bez účinků. Proto mě napadlo něco jiného. Položil jsem mu ruku na záda a začal ho po nich hladit. To už nějaké účinky mělo, protože Moon něco zamručel a trochu se pohl, což způsobilo to, že málem spadl. Chytl jsem ho a on se tím definitivně probudil. Pomalu otevřel oči a hned je zase zavřel. Když pak otevřel oči znovu, ve tváři měl vepsaný překvapený výraz. Kdo by taky neměl když leží na klukovi o kterém jeho máma tvrdí, že si ho vezme.

"Dobré ráno princezno." To oslovení jsem si prostě nemohl odpustit. Moon zívl. "Dobré." Teď byla dobrá příležitost kdy odejít. "Moone musím vstávat. Slez ze mě." Trochu se zavrtěl a dokonce to vypadalo, že sleze. To se ale nestalo a on se na mě přimáčkl ještě víc. Tohle bude složité... "Hele poslouchej. Každou chvílí tu může někdo přijít. Chceš aby tě viděli jak na mě ležíš?" Moon pokrčil rameny asi mu to bylo jedno. Mě vlastně taky.

"Mňa sa na tebe leží dobre. Si pohodlná matrace." Tenhle řekněme kompliment mi vytvořil úsměv na tváři. Lidé mi říkali všelijak ale takhle mě ještě nikdy nikdo nenazval. To ale neznamenalo, že jsem ho ze sebe nechtěl sundat. "Moone prosím slez ze mě. Já musím jít." Moon se posadil. Teď jsem vážně stál o to aby sem někdo přišel. Bůh ví co by se o nás pak všichni mysleli. "Fajn. Urobíme dohodu. Ja ťa pustím a ty mi na oplátku povieš čo je to V.P.P.U.D. Jo?" Takové vydírání... Proč mi musel zkazit náladu. Teď mi už nedělalo problém ho ze sebe reálně shodit. 

Trochu jsem se nahnul na stranu, což Moon zřejmě neočekával, protože spadl z postele přímo na zem. Posadil jsem se a podíval se z postele. Moon seděl na zemi a třel si zadek. Zlomyslně jsem se usmál. Dobře mu tak. "Prečo si to urobil?" Pokrčil jsem rameny. "Za pět minut půjdeme na snídani, převleč se. Jo?" Moon něco zamručel. Vyškrábal se zpátky na postel, kde se zahrabal do peřin a ukázal mi vztyčený prostředníček. Povzdechl jsem si. Jak malé dítě.

O pár minut později jsem pak Moona táhl za ruku do jídelny. Proč táhl? Protože se sice převlékl ale nehodlal vstávat, takž jsem ho musel násilím vytáhnout. Jasně mohl jsem ho tam nechat ale to by pak vznikali kecy typu: A proč jsi mě tam nechal? Kdybych se rozhodl jít pryč z pokoje mohl bych se ztratit. A podobně. A přesně o to jsem nestál, takže proto.

Otevřel jsem dveře a vešel do jídelny. Máma seděla na židli u stolu a v rukou držela něco co vypadalo jako plátno na které se kreslí. Vedle ní stál dvorní šašek Vetus, který to pravděpodobně hodnotil, protože jinak by tam nestál. Když si nás všimla na tváři se jí mihl úšklebek, který nebylo potřeba více definovat. "Nejdete nějak pozdě mládenci?" Měl jsem sto chutí jí říct, že za to může Moon ale neudělal jsem to. Místo toho jsem se podíval na ten obraz co držela v rukou.

"Máti co to je za obraz?" Podle toho co jsem věděl tak máma tohle umění nějak nevyznávala, takže mě překvapilo o to víc když právě nějaký držela. Mámě zacukali koutky. Měl jsem nepříjemný pocit, že něco tají. "Môžeme sa na ten obraz pozrieť?" Byl jsem rád, že to Moona napadlo, protože jsem ho nemusel držet za ruku a mimo to mě to fakt zajímalo.

Máma nic neřekla. Vytočilo mě to. Obešel jsem ji tedy a na obraz se podíval sám. Chvíli mi trvalo než mi došlo co je tam vyobrazené. Neměl jsem slov a Moon zřejmě taky ne. Zrůžověli mu líce. Když před tím říkal, že mu to je jedno tak jsem mu věřil jenže teď tak vůbec nevypadal. Spíš mi přišlo, že se za mě snaží schovat. Docela se mu to dařilo. "Kdy? Co? Eh...."Nešlo mi ze sebe dostat otázku natolik smysluplnou aby ji někdo pochopil. Máma to ale pochopila. 

"Ještě za tmy jsem šla jen tak na ranní obchůzku zámku. No a když jsem procházela kolem tvého pokoje tak mi přišlo, že u tvých dveří trochu fouká, takže mě napadlo, že máš třeba otevřené okno a proto je průvan..." Bylo mi jasné, že jde o absolutní snůšku keců, kterým nikdo nevěří ale budiž. "...Takže jsem otevřela dveře a no.. viděla jak vy dva ležíte, což mi přišlo hrozně roztomilé, no... a chtěla jsem si na to udělat památku... a proto jsem chtěla zavolat malíře. Jenže mi došlo, že vlastně žádného nemáme. Takže jsem udělala inzeráty a pak konkurz a kupodivu se jeden malíř našel... Dokonce i s psychologem v ceně! Takže jsem ho, tedy je najala aby vás nakreslili. No a vskutku jsem si nemohla vybrat nikoho lepšího!"

Máma se doslova dmula pýchou. Nedivil jsem se jí. Takové nabídky se vždycky hodí a vyplatí se je přijmout. I tak jsem stále neměl slov. Musel jsem ale dát mámě za pravdu, že ten obraz je doopravdy docela hezky nakreslený. Ovšem až na to, že tam jsem já s Moonem. Moon byl zřejmě jiného názoru. "Emm... Domino, nechcem byť nějáký protivný, ale aj ja by som to nakreslil lepšie."

Máma pokrčila rameny. "Jestli se ti nelíbí můžeš to říct tomu týpkovi co to nakreslil. Pozvala jsem ho společně s tím psychologem na večeři." Dobrý vědět. "Jinak pokud vím, neměl by jsi už pracovat Matyáši? podívala se na svoje růžové rolexky. "Šichta ti začala už před půl hodinou." K tomu jsem neměl co říct. "Fajn, pokud ti to nevadí tak se najím a půjdu." Máma přikývla hlavou.

O chvíli později jsem měl snídani a v sobě a chystal se odejít abych se převlékl do pracovního oděvu. "A Moona tu necháš sedět? Vem ho sebou ať se taky zapojí." Mámě hrál na tváři vševědoucný úsměv a Moon to nechápal. Za prvé stále jedl, za druhé nevěděl v čem moje šichta přesně spočívá, takže to pořád mohl odmítnout a za třetí jsem silně pochyboval o tom, že si sebou vzal nějaké pracovní oblečení. 

Nedbal jsem na to, že Moon ještě jedl a chytl ho za rameno. "Pojď. Dojíš to po cestě." Moon se nesouhlasně zamračil a na poslední chvíli si do hrsti nabral ještě několik koláčků, které si následně nacpal do pusy, čímž zapříčinil to, že byl celý od moučkového cukru. Uchechtl jsem se. Moon zamručel. Musel jsem si zacpat pusu rukou abych nevyprskl smíchy. Vytrhl se mi a začal něco mumlat, ačkoliv měl stále plnou pusu. Normálně bych ho pokáral aby nemluvil s plnou pusou, teď byl ale prostě moc cute, takže jsem se neopovažoval kazit atmosféru. Moon spolkl poslední sousto a vyplázl na mě jazyk. "Dobrý už to máš snědený, tak pojď ať dneska aspoň něco stihnem." Rozešel jsem se.

"A povieš mi už konečne čo znamená to V.P.P.U.D.?" Povzdechl jsem si a zastavil. "Dobře. Řeknu ti to po cestě. Ale pojď už." Moon se rozzářil jako sluníčko a chytl mě za rukáv. "Tak poďme Mattem!" Zase na mě přenesl tu svoji pozitivní energii.