🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹jsou to svině🌹

Matyáš pov.

Moon i já jsme jsme byli oba svléknutí a tiskli jsme se k sobě. Ležel na mě. Jeho tělo bylo tak horké a jeho rty přímo vybízely k tomu abych je políbil... Moon mě ovšem předběhl. Nevěděl jsem co mám dělat. Moje tělo nevědělo co má dělat. Líbí se mi že se spolu líbáme? Nevím. Ve skutečnosti se mi to ale líbilo a to o hodně víc než bych chtěl. Netušil jsem jestli mu mám polibek opětovat, nejspíš jsem se bál. Zatímco jsem se zabýval svýma naprosto zbytečnýma myšlenkama se Moon přesunul na krk a začal mi dělat cucfleky, znaménka lásky... Nevím říkejte si tomu jak chcete... Neměl jsem sebemenší tušení co dělat. Asi jsem se styděl, fakt netuším.

"Uhhh Maty.... Si stuhnutý a máš neprítomný výraz, uvoľni sa." V Moonově hlasu byla něha, což mě donutilo k úsměvu. Z nějakého záhadného důvodu jsem ale jenom záporně zakroutil hlavou. Jsem to ale idiot...

"Huh? Takže sa nemáš v pláne uvoľniť, jo? Tak to vyzerá, že tí zrejme budem musieť trochu pomôcť-..." Moon se zlomyslně usmál. Znepokojilo mě to. Hodně. A vlastně jsem měl i důvod. Moon se totiž svou krásnou zadnicí přesunul na můj rozkrok a začal se kroutit. Dobře teď je důležité zachovat klid, pokud se mi nepostaví je to v pořádku... Nejspíš jsem byl naivní a věřil tomu, že se mi nepostaví, protože tohle bylo tak příjemné. Jo byl jsem naivní... Hodně. Začal mi tvrdnout a Moon si toho všiml... Začal mi tvrdnout a Moon si toho všiml! KURVA TVRDNE MI A MOON SI TOHO VŠIML! SAKRA! SAKRA! SAKRA!" 

Moje naivní já stále tak nějak doufalo, že si toho třeba stále nevšiml a taky tak nějak doufalo, že mi ho třeba jen vyhoní a nechá toho. Když o tom zpětně přemýšlím tak jsem fakt debil, že jsem se.... uhhh... bál? Nevím jestli to je nejvhodnější výraz. Hold emoce jsou svině. 

"Maty? Zdá sa mi to alebo máš niečo schovaného v rozkroku? Vážne sa stále nechceš uvoľniť?" Neodpověděl jsem. Popravdě jsem neměl tucha co na to říct. Vlastně teď jsem si ani nebyl jistý zda-li by se mi vůbec něco říct podařilo. Měl jsem v krku knedlík? Ne to nejspíš ne... Jenom jsem panikařil a nejspíš byl nervózní. Matyáši měl by sis to užívat a ne si tu lámat hlavu s kravinama, řvalo na mě moje svědomí a já i přes to stále nevěděl co dělat. Dokonce jsem ani do teď netušil co si o Moonovi myslet. Jsem idiot. Brutálně velkej idiot. Byl jsem do svých myšlenek zabraný natolik, že jsem si ani nevšiml, že mě Moon kouří. Vylekal jsem se. Hrozně moc, no a v tu chvíli... Probudil jsem se.

Okamžitě jsem sjel pohledem ke svému rozkroku. Dobrý... Nic tam není... Byl to sen... Byl to sen... Já jsem zklamaný.... Já jsem zklamaný!? JÁ JSEM ZKLAMANÝ! CO SE TO SE MNOU K ČERTU DĚJE?! Moment... KDE TO JSEM!? KDE JE MOON?! CO TU DĚLÁM?! Byl jsem v stísněné místnosti kde byl příjemný chládek, zemitý pach, ne moc dobrá viditelnost a obrovský dřevěný trám ke kterému jsem byl přivázaný jak já, tak i Moon. Začal jsem panikařit a to doopravdy hodně. Dokonce tak, že jsem rozbil ten trám ke kterýmu jsme byli oba přivázaní, takže jsem kupodivu panikařit přestal. Vybavil se mi ten sen. Zrudl jsem. Musím na to přestat myslet... Hned. Vypadalo to, že Moon je stále ve spánku, takže jsem s ním zacloumal. A nic. Zkusil jsem to ještě jednou. A zase nic. Začal jsem opět panikařit. Pravděpodobně naneštěstí jsem ho praštil čímž se díky bohu probral. Zřejmě byl stále v nějakém polospánku páč neprojevil sebemenší náznak naštvání.

Oddechl jsem si a samotnou radostí ho objal. Objal mě nazpátek což mě ujistilo v tom, že stále není při vědomí nebo jsem si to myslel, protože se na mě zničehonic urputně natiskl. Vyděsilo mě to tak, že jsem se vyvalil na zem. NE NESMÍM NA TO MYSLET! Díky bohu se naštěstí ozvalo moje racionální myšlení. Sakra nesmím tu dělat prudké pohyby a rachot nebo tu přijde ta banda pošuků... Pomohl jsem Moonovi vstát a chytl ho opatrně za paži. Jedno jsem mohl říct s jistotou, v pohodě nebyl snad ani jednou buňkou svého těla. Tváře měl divně červené a horké, nohy plandavé natolik, že když se ho Matyáš snažil znova postavit tak se zase vyvalil a nedalo se ani říct že by byl při vědomí spíš jak v polospánku.