🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹how to být ninja aneb gang divných pošuků🌹

Matyáš pov.

Byl jsem už kompletně přeslečený. Moona jsem se snažil vzbudit už tak deset minut. Víte jaké to mělo účinky? Žádné. Spíš mi přišlo, že se vlastně do toho spánku zabral ještě víc, no a teď byl tuhý. "MOONE! VSTÁVEJ!" Nespokojeně se zavrtěl."HEJ MOONE! Fakt. Prosím..." Otočil se na mě.

"Nemám náladu. Je noc a všetci spia. Tak sa upokoj, ľahni si a spi taky, ako každý normálny človek tie debílku. Dobrú noc."

Frustrovaně jsem vydechl. Možná má pravdu. Asi bych měl jít spát... Ale já spát nemůžu! Navíc... On mě taky v noci vzbudil a já se s ním vybavoval. Heh... Dám mu to sežrat. Sice je to hnusný ale co. "Hej jestli se nevzbudíš tak na tebe vyliju vědro vody!"

"Heh. Tak to jo ... Som zvedavý." odpověděl s uchechtnutím a otočil se na bok.

Začalo to ve mě trochu vřít. Ale jenom trochu. Pomalu jsem vydechl a došel do koupelny, kde jsem do dlaní nabral trochu vody. Sice to není vědro ale třeba to bude stačit... Otočil jsem se a pomalými kroky jsem k němu došel tak aby mi vyteklo pokud možno co nejméně vody, protože by bylo docela na hovno kdybych se tam musel vracet znova. Moonova tvář byla klidná jako vodní hladina... To bylo ovšem teď. O pár vteřin později by se dala přirovnat spíš k rozbouřenému oceánu. Uchechtl jsem se a dal ruce od sebe, čímž jsem pustil vodu na Moonův obličej. Okamžitě vystřelil do sedu a hodil po mě vražedný pohled. 

"Si normálny!? Chceš ma zabiť?!" 

Z nějakého záhadného důvodu mi to přišlo vtipné, takže jsem se začal smát, ačkoliv se neštěstí ostatních nesměju. 

"Do frasa! Mattem! Nesmej sa mi!"

Přestal jsem se smát ale hned jak jsem přestal, tak jsem zase začal. Moon se červenal jak rajče a já jsem prostě nemohl zastavit. 

"Dobre! Stačí! Keď toho necháš tak ... Neviem čo chceš robiť ... Ale nech toho!"

Přestal jsem se smát a vítězně jsem se usmál. "Výborně právě ses upsal k noční výpravě po vesnici!"

"Čože?! Ty chceš niekam ísť? Teraz?! Veď je noc!"

Pokrčil jsem rameny. "Obleč se. Bude sranda. Uvidíš." Moon nevypadal moc jistě ale přikývl a začal se převlékat. Usmál jsem se. Takhle jsem se vykradl naposledy před dvěma měsíci. Jaká to nostalgie... Moon mi zaklepal na rameno. Otočil jsem se a k mému údivu už byl převlečený. Překvapeně jsem zamrkal ale hned jsem se vzpamatoval. "Dobrý tak pojď, ale potichu." 

Moon protočil očima. "Nie. Tak asi budem kričať a robiť bordel."

Zazubil jsem se. "Dobře tak pojď."

Na chodbě nebyla ani noha. Fakt. Nikde nikdo. Ne, že bych si stěžoval, vlastně jsem byl rád. Několikrát se mi to tím ulehčilo. 

Dokonce ani venku nikde nikdo. Z nějakého důvodu mi přišlo, že je Moon hrozně nezaujatý.

"Mattom? Čo chceš vlastne robiť?"

Pokrčil jsem rameny. Neměl jsem to nějak promyšlené. Asi jsem chtěl dojít jenom do blízké vesnice, kde bychom se trochu porozhlédli, já bych se snad unavil a pak bychom se vrátili zpátky na zámek. Nic extra ale v noci to má svoje kouzlo...

"Neboj. Dozvíš se Moone."

Na to se jenom zašklebil. Asi nebyl s mojí odpovědí moc spokojený. Ovšem kvůli mámě jsem měl v hlavě stále nasazenýho brouka. Nevěděl jsem o Moonovi nic. Ani jeho jméno. Nehorázně mě to sralo. Měl jsem nutkání se ho na to zeptat a proto jsem to udělal.