🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹V.U.P.P.D.🌹

Matyáš pov.

Zrovna jsem si jen tak z prdele střílel na terč. Moon seděl kousek vedle mě a sledoval to. Sice jsem mu nabídl ať si to vyzkouší, ale odmítl. Dále jsem se ho už neptal. Přece se nebudu vnucovat. Pokud vás to zajímá po snídani jsem se okamžitě vypařil a neměl jsem se v plánu vrátit dřív než na večeři. Hold mě máma naštvala.

Přibližně po patnácti minutách jsem se zpotil a šel si na chvíli sednout vedle Moona. Moon mi s úsměvem podal čutoru a já mu věnoval vděčný pohled. Třeba by nebyl až tak špatná manželka... Nevím proč, ale představil jsem si Moona ve svatebních šatech jak v jedné ruce drží kytici a v druhé prachovku. To jsem ale neměl dělat, protože jsem se náhle začal dusit smíchy. Moon se na mně vyděšeně podíval. Zareagoval ale docela rychle. Dal mi pořádnou herdu do zad a i když to vůbec nepomohlo po chvíli jsem se přestal dusit. "Díky Moone." Podal jsem mu čutoru zpátky a utřel si pusu do rukávu.

Moon nad tím zakroutil hlavou. "Takto si tú košeľu akurát zašpiníš." Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem se vrátit zpátky ke střílení ale hlavou mi vrtala jedna otázka na, kterou jsem se musel prostě zeptat. "Moone? Vzpomínáš si na včerejší konverzaci?" Trochu se zarazil. "No ... Asi možno trochu. Prečo?" Najednou jsem si nebyl jistý proč jsem se vlastně ptal. Co jsem chtěl zjistit..? Nevěděl jsem to... "To je jedno..." Vzal jsem luk s toulcem a šel zase střílet. Najednou jsem se zarazil. Moon mě chytl za rukáv. Nadzvedl jsem obočí.

"Mattem, môžem si to prosím vyskúšať?" Pousmál jsem se a odtáhl ho k terčům. Když jsem mu dal instrukce a podal mu luk a šíp, čekal jsem jak mu to půjde. Šlo to shrnout úplně jednoduše. Absolutně mu to nešlo. Luk držel jak Žiška telefon a nejblíže se trefil na půl metru. Nemohl jsem se dívat jak mu to nejde. Došel jsem k němu a poklepal mu na rameno. "Ide mi to, že?" Z jeho tónu hlasu šla vycítit ironie, takže si byl zřejmě plně vědom toho, že mu to nejde.

Uchechtl jsem se. "Jo jasně. Jde ti to sice fantasticky ale nechceš s tím trochu pomoct?" Zazubil se. "Jo, pomoc by sa hodila." Vzal jsem mu luk a ukázal mu jak ho má držet. Když jsem mu ho pak vrátil, šlo mu to značně lépe. V duchu jsem se pochválil. Jsem to ale skvělý učitel... Pro změnu jsem si šel sednout do stínu a sledoval Moona.

Po několika minutách nadšeně vypískl. Když jsem se podíval proč, tak jsem zjistil, že se mu nějakým záhadným způsobem podařilo trefit přímo do středu terče, což se dnes nepodařilo ani mě.

Moon se ke mně nadšeně rozběhl. Na oko jsem se trucovně zakabonil. Když ale ke mně Moon doběhl, neodolal jsem jeho vlně optimismu a musel se taky usmát. Má na mě pozitivní vliv... To nejspíš řekla máma a já bych jí řekl, že to je kravina. Teď jsem si to ale nemyslel. Nebyla to kravina. Tím jsem si byl jistý.

Nějakým způsobem jsme se s Moonem zakecali natolik, že jsem si ani nevšiml, že odbila sedmá hodina odpoledne, což značilo jednině to, že nastal čas večeře. Po ranním incidentu s máminým slizem se úplně slehla zem a ze mně vyzařovala pozitivní energie. Zřejmě díky Moonovi...  Takže když jsme došli do jídelny, nikdo to neřešil a bavili jsme se jako by se nic nestalo.

Jenže když jsem dojedl a chtěl odejít od stolu, tak si máma odkašlala a naznačila mi ať se vrátím zpátky, což mi poněkud srazilo náladu. "Je čtvrtý týden v měsíci... Synku, jistě víš co to znamená, že?" Chvíli jsem jen seděl a nechápavě se na ní díval. Moon byl na tom podobně. Najedno jako by do mě udeřil blesk. Dělo se to už několikátým rokem a mě to pořád nepřestalo udivovat.

"Ale proč? Já nechci! Navíc tu je Moon." Máma nadzvedla obočí. "No a? Práce šlechtí." Povzdechl jsem si. Tohle se mámě nedalo vymluvit. "Ale jestli chceš tak ti tu šichtu můžu zkrátit na čtyři dny." No, aspoň něco. Máma mi naznačila, že už můžu jít. Sebral jsem si svých pár švestek a Moona, kterému hrál na tváři stále nechápavý výraz a vydali jsme se do mého pokoje.

Když jsem pak o tři čtvrtě hodiny později ležel i s Moonem v posteli na svoji polovině a zrovna se chystal usnout, jemu to zřejmě nedalo a musel začít další konverzaci.

"Mattem?" Snažil jsem se ho ignorovat a předstíral jsem, že spím. Štvalo mě, že se mnou mluví nejvíc zrovna před spánkem, když jsem ospalý a všechno mi jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Skvělá příležitost kdy na mě mluvit. Chvíli bylo ticho. "Viem, že nespíš." Sakra. Nemělo cenu předstírat, že spím. On mě prostě nemůže nechat spát. Neochotně jsem se přetočil a podíval se na něho. Hlavu si podpíral rukou a na tváři mu hrál pobavený úšklebek. Nějakým způsobem se mi dařilo si toho nevšímat, takže jsem přešel přímo k věci abych mohl spát co nejdřív. "No? Co Moone?" 

"Čo Domino myslela, keď sa zmieňovala o tej šichte?" Chvíli jsem jeho otázku zpracovával. Pořád jsem si nezvykl na jeho oslovení mojí mámy, přišlo mi divné jí oslovovat Domino. "Myslela tím V.U.P.P.D... Předpokládám, že víš co to znamená, takže mě nech spát. Dobrou." Přetočil jsem se na bok tak abych k němu byl zády. "Ty si na mňa taký hodný... A pre tvoju informáciu neviem čo to znamená, takže by som celkom ocenil keby si bol tak ochotný a vysvetlil mi to." Z jeho hlasu šlo vycítit, že je naštvaný a chce to vědět za každou cenu. Mně se ale nechtělo a dál jsem ho s chutí ignoroval. Nemá si vybírat tak blbou denní dobu, když se chce se mnou bavit.

"Hej Mattem. Neignoruj ma!" Samozřejmě, že jsem ho ignoroval. Proč bych ho měl taky poslouchat? Ať mě otravuje třeba celou noc, odpovím mu až ráno. "Odpovedz mi. Prosím." Neodpověděl jsem mu a ho to zřejmě začalo štvát. Přisunul se ke mně blíž, cítil jsem jak se prohnula matrace. Chvíli se nic nedělo tak jsem usoudil, že ho to třeba přestalo bavit. Spletl jsem se. 

O pár vteřin později mě prstem píchl mezi lopatky. Cukl jsem sebou. Na protest jsem se ještě víc zabalil do peřiny a dále ho ignoroval. "Mattem... Čo je to V.U.P.P.D.?" Nic. Moje ignorace už pravděpodobně srala, takže jsem se ani moc nedivil když na mě vylezl a lehl si na mě. "Zostanem tu tak dlho kým mi to nepovieš." Měl jsem sto chutí ho ze sebe setřást nebo mu říct ať se nechová jako malé dítě a sleze. Kupodivu jsem mu to ale neřekl, chtěl jsem tenhle tichý protest, jak by se to dalo nazvat, vyhrát.

Po několika minutách bych za normálních okolností už spal, tohle ale normální okolnost v žádném případě nebyla. Navíc jsem začal mít nepříjemný pocit, že Moon na mně usnul, což bylo docela znepokojující. Opatrně jsem se přetočil na záda tak abych Moona ze sebe neshodil a ani ho neprobudil. Podařilo se. 

Pomalu jsem vytáhl ruku z pod peřiny a sáhl na něj. "Moone?" Nic. Jediné co se ozvalo bylo teď pravidelné oddychování spícího Moona. Povzdechl jsem si. Budit jsem ho nechtěl a kdybych se ho pokusil ze sebe sundat tak tu je šance, že ho probudím a on mě bude zase otravovat, což jsem nechtěl v žádném případě nechtěl riskovat, tudíž mi přišlo jako nejvhodnější řešení nechat spát. Nakonec... Nebylo to tak hrozné. Přehodil jsem přes něj ruku a do pár minut byl tuhý. Ačkoliv to může vyznít divně spalo se mi sním dobře. 

Možná by reálně nemusel být až tak špatná manželka...