🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹opětovná záživná konverzace🌹

Matyáš pov.

Ležel jsem na trávě a Moon vedle mě. Zrovna jsme vedli nějakou velice záživnou konverzaci. Nevím jak, ale nějakým způsobem jsme se dostali k jeho sestře. Já žádného sourozence neměl a byl jsem za to rád. Dozvěděl jsem se spoustu důležitých informací jako například, že jeho sestra Klarisa je rytířka a zabijí draky. Moon to řekl takovým způsobem jako by se nechumelilo, ale mě to přišlo dost cool. Komu taky ne, že jo.

Když začalo slunce nějakým způsobem pomalu zapadat, přišlo mi jako dobrý nápad jít zpátky do zámku na večeři. Po cestě jsme potkali zadýchanou služebnou, která v ruce držela velký kožený kufr. Pozdravila nás a kývla hlavou na Moona. "Vaše zavazadlo dorazilo v pořádku, chcete si z něj něco vzít nebo vám ho mám donést do vaší komnaty." Moon se pousmál a vzal si kufr od služebné. "To je v poriadku. Donesiem ho tam sám." Služebná se na něj nechápavě podívala. Nic však neřekla, jenom se hluboce uklonila, zamumlala něco ve smyslu, že děkuje a rychle se vypařila. Povzdechl jsem si. Nechtělo se mi tahat s kufrem přes polovinu zámku zase zpátky. Jídelna a můj pokoj byli úplně na opačných stranách. Nic jiného mi, ale vesměs nezbývalo, protože kdybych Moonovi řekl ať tam jde sám, dostal by zase hysterák. 

Vzal jsem Moonovi kufr a řekl mu ať jde do jídelny, že tam za pár minut budu. Na to nemohl nic namítnout, protože dveře do jídelny byli asi jenom deset metrů před námi. Počkal jsem až vešel do jídelny a já se vydal do pokoje. Kufr, který jsem držel byl ze začátku poměrně lehký. Jak jsem šel ale do schodů začal mi v ruce pomalu těžknout. Docela by mě zajímalo co v tom táhne. Asi kameny... Jakmile jsem došel do pokoje, tak jsem položil kufr na zem a lehl si na postel. Tentokrát mi nedělalo problém tam zůstat ležet a usnout. Málem se mi to i povedlo, jenže mě napadl geniální nápad. 

Sedl jsem si a podíval se na Moonův kufr. Rozhlédl jsem se po místnosti jestli se nikdo nedívá, ačkoliv jsem věděl, že to je blbost. Vím, že je blbý nápad lézt lidem do věcí, ale spousta lidí v mém věku má blbé nápady. Zvedl jsem ho a pomalu otevřel. Neví co jsem čekal, ale nebylo v něm nic extra. Jenom oblečení, několik poštovních obálek a známek a jeden nepřečtený dopis. Měl jsem nutkání ho otevřít a přečíst si co je uvnitř. Najednou mi zakručelo v břiše. Kašlu na to... dopis počká, mám hlad. Postavil jsem se na nohy a rozběhl se do jídelny.

Pomalu jsem otevřel dveře a vstoupil. V jídelně panovala dost divná atmosféra. Udělala se mi husina. Máma zrovna popíjela vínko a vykládala Moonovi nějakou smysluplnou, akční zápletku ze svého úchylného románu a Moon se tvářil kupodivu zaujatě. Asi mu něco nalila do pití.... Jakmile mě máma zaregistrovala kývla hlavou na pozdrav a pokračovala ve vyprávění. Sedl jsem si, pustil se do již vystydlého jídla a jedním uchem poslouchal mámino vyprávění. Řeknu vám jedno... Větší kravinu jsem za svůj život neslyšel. Ten člověk, který psal tuhle knihu musel být pod vlivem drog. Docela by mě zajímalo co bral...

Nevím jak ale nějakým způsobem se mi podařilo se zamyslet nad dějem nesmysluplného, úchylného románu natolik, že jsem ani nezaregistroval, že máma nalila Moonovi do sklenice místo vody víno. Když jsem si toho všiml bylo už pozdě. Moon byl v náladě a moje máma taky. Když začali zpívat Pokémon go song (což je mimochodem hymna našeho království) přišlo mi jako dobrý nápad rychle sebrat Moona a vytratit se odsud dokud to jde, protože věřím, že kdyby jsme tu zůstali déle tak Moon by měl zítra pěknou kocovinu a pravděpodobně by hodil šavli. 

Došel jsem k Moonovi, chytl ho za paži a chtěl ho dotáhnout do pokoje. Co se, ale nestalo... Moon se mi vykroutil, něco si pro sebe zamručel a zamračil se. O pár vteřin později pak opět seděl na židli a vesele debatoval. Prosebně jsem se podíval na mámu ať s tím něco udělá. Mého pohledu si všimla, ale jediné co ve výsledku udělala bylo pouhé pokrčení rameny. Co mám sakra dělat, když mě ani jeden neposlouchají?!  

V tom jsem si na něco vzpomněl. Jednou mi máma vyprávěla, že když jsem byl malý nalila mi do pití projímadlo. Několik hodin jsem pak nedělal nic jiného než chodil na záchod s totálně rozbitým břichem. Nenápadně jsem se vytratil a čorl mámě projímadlo. Za chvíli ho měla ve své sklenici a ani si toho nevšimla. Moon po mě házel podezíravé pohledy, ale nic neřekl. Sedl jsem si a poslouchal je. Teď jen stačilo počkat než to začne působit. Může to brát jako pomstu za to, že mi neřekla o Moonovi. Dobře jí tak.

Po nějakých sedmnácti minutách jsem začal být netrpělivý, poněvadž za tu dobu stihl zmizel celý obsah lahve vína a začínal jsem mít nepříjemné tušení, že za chvilku se tu bude pít i něco jiného než jen víno. Kupodivu jsem měl pravdu. O pár minut později se pila domácí pálenka z růží. Začal jsem silně doufat, že už to konečně začne působit. Avšak nic netrvá věčně, štěstí se otočilo v můj prospěch. Máma nám popřála dobrou noc a naběhla na záchod. Oddechl jsem si a utřel si z čela imaginární pot.

Podíval jsem se na Moona. Tvářil se trochu zklamaně. Přišel jsem k němu a položil mu ruku na rameno. "Pojď... je pozdě." Neochotně vstal a trochu se zapotácel, nebýt mě s velkou pravděpodobností by spadl na zem. Zamračil jsem se. To mi chybělo... Vzal jsem ho pod rukou a pomalým krokem jsme se vydali k mému pokoji. Cestou jsme kvůli Moonovi několikrát málem spadli. "Vieš, že tvoja mama Domino je celkom vtipná." Podivil jsem se. Od kdy ji začal říkat Domino? Vždyť ráno jí ještě vykal... Navíc jak může o někom takovém jako je moje máma říct, že je vtipná?! To bude asi tím alkoholem...

Po náročné cestě jsme konečně došli do mého pokoje. Došel jsem s Moonem k posteli a počkal dokud si nesedl. Vytáhl jsem mu z kufru nějaké oblečení, které vypadalo, že by se v něm dalo pohodlně spát a podal mu ho. "Na... Převleč se." Otočil jsem se k němu zády a začal jsem se taky převlékat. Když jsem se otočil pátky na Moona zjistil jsem dvě věci. Za prvé si za celou tu dobu si stačil převléct, akorát spací kalhoty a za druhé se na mě zřejmě díval celou dobu co jsem se převlékal. Nepříjemně jsem se ošil.

Moon dělal, jako by se nic nestalo a snažil se vysoukat z té košile co měl na sobě, až na to, že mu to absolutně nešlo. Došel jsem k němu a přetáhl mu košili přes hlavu, hned na to jsem mu oblekl jeho spací tričko. Měl jsem narůžovělé tváře, ale to Moon nemohl vidět, protože byla tma. Lehl jsem si a očekával jsem, že každou chvíli usnu. Téměř jsem už spal, když do mě Moon píchl prstem. "Spíš?" Nahlas jsem vydechl a otočil se na Moona. Doufám, že mu to jako odpověď stačila. "Co chceš Moone?" Byla sice tma, ale i tak jsem viděl jak se energeticky překulil. "Chcem sa rozprávať."

"Teď?! Moone podívej se kolem sebe! Je noc! Nech mě prosím vyspat se. Povídat si budeme zítra." Unaveně jsem zívl a otočil se zády k Moonovi. Moon se ovšem nenechal odbít. "Mattem... Prosím. Len chvíľku". Zamručel jsem a otočil se zpátky na Moona. "Fajn co chceš?"

Tohle bude ještě dlouhá noc...

—————
Poznatek autorky: Vím že Matyáš má bratra a nevlastní sestru.