🌹Šípková Růženka🌹[Moonattem]

🌹královnino okázalé alter ego lvl 1000000🌹

Královna Dejzr přecházela z jednoho konce své komnaty na druhý a u toho si pobrukovala písničku o Jóžinu z Bažin. Mohlo to vypadat, že je naprosto v pořádku ale v duchu zuřila nebo možná ne. Těžko říci jak se cítila, radost však určitě neměla. Asi. Každou chvílí měl přijít. Byla hodina po večeři a už byla tma. Od té doby co Moon přijel uplynul týden a dva dny. Do Matyášových narozenin zbýval přesně týden. Posledních pár dnů královna nemohla spát.

Dokonce i čtení románů jí nebavilo, což o to víc sama nechápal jak to je možné. Děsila se té představy, že by na nich usedl prach. Aspoň, že jejího psychologa Keryho a dvorního malíře Error1ka to bavilo. Nebo to aspoň tvrdili, ačkoliv na nich šel vidět přesný opak. Pche. Amatéři...

Najednou uslyšela zaklepání na dveře. Urychleně si sedla do křesla a otevřela první knihu, kterou měla po ruce, aby to vypadalo, že je něčím velice zaujatá. "Dále!" zvolala.

Dveře se otevřeli a v nich nestál nikdo jiný než Matyáš. Na tváři mu hrál mírný úsměv, který mu královna Dejzr s radostí opětovala. Aspoň někdo má dobrou náladu. Rukou poukázala k druhému křeslu na které si princ ihned sedl. Vypadal poněkud zamyšleně. Královna ovšem neměla zapotřebí celou situaci nějakým způsobem protahovat a tak přešla rovnou k tématu.

"Co Moon?" Matyáš překvapeně zamrkal.

"Ehh? Nic. Co by s ním mělo být?" Královna vydechla. Tohle bude ještě zábava.

"Víš snad proč tu je, ne? Jak se to mezi vámi, no řekněme vyvíjí?" Pokrčil rameny. Wow. Skvělé. To mi mohl rovnou říct, že nemá páru kdo Moon je. Královna se tedy rozhodla pro jiný způsob jednání a ačkoliv to mohlo vypadat sebevíce unáhleně, kupodivu to zafungovalo.

"Když mi neřekneš jak to s vámi je, všichni v království se promění v růže. To chceš?!"

"Ne! Samozřejmě že ne!" Pousmála se nad tím jak skvěle umí volit slova a donutit tak svého syna mluvit. Lepšího vládce si snad království růží nemohlo přát. V místnosti se rozhostilo ticho. Královna čekala na synův monolog. 

"Máti? Ty čteš příručku jógy pro kytky a jiné pochybné existence?! Já myslel, že čteš jenom ty svoje kraviny! To je skvělé!" ušklíbl se. Královna se nechápavě podívala na Matyáše a pak na knihu co držela v ruce. Zalapala po dechu. Opravdu to byla příručka jógy pro kytky a jiné pochybné existence. Okamžitě ji pustila na zem, hned na to ji ale zvedla. Knihy milovala až příliš na to, aby je se nechala jen tak válet po zemi. Jak se to tu mohlo vzít? Vždyť já nic takového nečtu! Ve spěchu si všimla jak se jí třesou ruce. Ihned sesbírala veškerou svou profesionalitu a nasadila poker face. Debata ještě není u konce.

"To není podstatné. Zpátky k tobě a Moonovi. Co o něm víš?" Matyáš nadzvedl obočí.

"Nechci znít nějak podrážděně ale tohle má být policejní výslech?" Dejzr začala pomalu ale jistě cítit vztek.

"Ne jenom mě to zajímá." Matyáš otevřel pusu ale nic neřekl. Najednou vypadal nějak sklesleji. Když teď totiž nějak tak zpracoval veškeré informace, které o něm věděl tak mu došlo, že většina z nich je očividných. Jediné co tak věděl bylo to, že má sestru a bojí se, že se ztratí na zámku. Nevěděl ani jeho reálné jméno ani odkud přijel. Přejel mu mráz po zádech. Nevěděl vlastně nic. Moon se nikdy nějak moc nezmiňoval o sobě. Většinou se ptal.

"Řekneš něco?" Matyáš se probral z transu a podíval se na matku pohledem ze kterého šel vyčíst jasný chaos. Zakroutil hlavou.

"Ne?" Královna začala vypadat ještě podrážděněji a princ chtěl odtud co nejdříve vypadnout. Kdo taky ne.

"Ne." odpověděl Matyáš a urychleně došel ke dveřím na což královna nestihla zareagovat a než se nadála, její syn byl pryč. Rychle se postavila a vyběhla na chodbu.

"Chytla mě sračka tak mě nehledej! Dobrou!" Dejzr si naštvaně dupla. Takhle akorát probudí ostatní! Tss kid uřvaný... Podívala se na příručku jógy pro kytky a jiné pochybné existence a naštvaně s ní mrskla o zem. Pro teď jí tam ale nechala ležet a bez jakýchkoliv výčitek svědomí, odešla zpátky do své komnaty. Do prdele! Budu rezignovat!

Matyáš pov.

Pomalu jsem se blížil ke své komnatě. Ne, na velkou se mi fakt nechtělo. Jediné co se mi teď chtělo... Vlastně ani nevím co se mi chtělo dělat, ale u mámy jsem zůstat nechtěl. Zvlášť když měla takovou toxic náladu. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že se čas mé kletby blížil nezávratnou rychlostí. No a já... Já vlastně nevím co si o tom myslet. Moon je fajn ale nemyslím si, že my dva k sobě patříme. Já ani nevím jestli někoho k sobě chci. Tak jak jsem teď mi to vyhovuje nejvíc. Asi. Nevím. Jsem marný.

Otevřel jsem dveře. Normálně. Ne nějak pomalu, opatrně nebo nějak tak, protože jsem předpokládal, že Moon bude ještě vzhůru. Nebyl. Spal jak zabitý. Ušklíbl jsem se a lehl si vedle něho. Ignoroval jsem ten fakt, že na sobě nemám spací oblečení. A víte co jsem ještě ignoroval? Znáte takový ten pocit když si lehnete do postele, chcete spát, jenže najednou nechcete?

Ano, přesně tak. Spánek. Moje chuť jít spát odešla někam do lesa nebo já nevím kde jinde, takže jsem jen tak ležel a převaloval se a převaloval se... Obrovská zábava. 

Přetočil jsem se na bok a sledoval Moona. Po chvilce mě zaujala jedna věc. Z pusy mu tekla slina. Pobaveně jsem se uchechtl a pocítil jsem nutkání ji utřít, protože mě o pár minut později začala fakt pekelně štvát. 

Jakmile jsem ji utřel přetočil jsem se zpátky na záda a provozoval dále mou novou oblíbenou aktivitu. Ležení na zádech mi mohlo vydržet maximálně tak půl hodiny, pak jsem se začal cítit vážně marně. Potřeboval jsem nutně něco dělat. Absolutně jsem nechápal jak je možné, že mám aktuálně více energie než přes den. 

Posadil jsem se a nadobro jsem se rozhodl na spánek úplně vykašlat. "Moone?" nic. "Moone?!" zase nic. Povzdechl jsem si a šťouchl do něj prstem. Trochu se zavrtěl ale jinak nic. Šťouchl jsem do něj znovu. Opět nic. Dal jsem mu facku a konečně se probral. "Moone jsi vzhůru?" Šlo na něm vidět, že nemá sebemenší tušení co se děje a proč ho budím. "Eh? Čo je?"

"Noc." odpověděl jsem s uchechtnutím. Moon nic neřekl a otočil se ke mě zády.