Nekonečná noc

Část 10

Odešel a já po celý zbytek dne přemýšlím o tom, co říkal. Byl velice přesvědčivý. Měl bych mu věřit? Měl bych odejít? Ne. To nedokážu.

Den ubíhá a pomalu se stmívá. Tolik se upínám k myšlence, že Michael dnešní noci přijde, že bych nedokázal překousnout zklamání, kdyby se neobjevil.

 Jak noc ubíhá moje naděje, že spatřím svého malého anděla, se zmenšuje. Znovu rozdělám oheň v krbu, abych se na chvíli zaměstnal něčím jiným než myšlenkami na to, co udělám, když Michael nepřijde. Stejně jako minulé noci i teď ležím po tmě natažený na dece před blikajícím krbem a bezmyšlenkovitě upínám pohled do plamenů. 

A Michael nepřichází. 

Nechci usnout, abych ho zase nepromeškal. Jsem připraven bdít klidně až do rána. Ale za další hodinu marného čekání to pomalu vzdávám. Mé odhodlání zůstat celou noc vzhůru zakolísá. Jsem unavený, ale hlavně se nechci dál týrat marným čekáním.

 Zklamání z toho, že Michael zase nepřišel, se snažím rychle zahnat neklidným spánkem, do kterého se během několika minut ponořím.

*

Zdá se mi o nebeských očích, o andělské tváři a rudých rtech. Zdá se mi o bytosti nevýslovné krásy. Zdá se mi o vášnivém objetí, o pronikavém laskaní, o nádherném hříchu. Vím, že je to jen sen a přeju si, abych se nikdy neprobudil. Nebo abych otevřel oči a zjistil, že se ten sen stal skutečností.

Z překrásného snění mě vytrhne letmý dotek na mých nahých zádech. Otevřu oči, které dokáží jen částečně proniknout okolní temnotou, a pocítím hluboké rozčarování nad ztrátou toho úžasného snu. Aspoň v prvních chvílím. Po pár vteřinách pochopím, že už nejsem sám. A můj sen se skutečně změnil v realitu. Obrátím hlavu a zadívám se na temnou siluetu postavy, která leží vedle mě, a lehce přejíždí svými prsty po mých zádech...opatrně obratel po obratli.

„Michaeli?"

„Jsem u tebe," zašeptá a mně se zatají dech nevýslovnou radostí. Je tady! Vrátil se! Na ničem jiném nezáleží. Stačí jediný jeho dotek, jeho slovo, a já zapomínám na všechno, co se mi pokoušel navykládat ten druhý.

Ve tmě nejsem schopen rozeznat tahy v jeho tváři, ale ty oči vidím jasně. Ty nedokáže překrýt žádný stín. Natáhnu ruku a dotknu se Michaelových rtů. Prsty přejíždím po jeho tváři až dolů ke krku. Přitáhnu si ho k sobě a nedočkavě líbám ty rty, stejné jako jsem viděl ve snu. 

V temnotě jen mlhavě rozeznávám obrysy jeho těla, ale mé ruce netápají. Je nahý. Musel se svléknout ještě dřív, než vklouzl ke mně do postele, a já cítím, jak se mi zrychluje dech, když i on ze mě pomalu stahuje zbytek oblečení. 

V Michaelově náručí okamžitě zapomínám na veškeré pochybnosti. Jestli jsem vůbec někdy váhal na čí stranu se přiklonit, teď jsem pevně rozhodnut zůstat s ním do konce. Jsem připraven nabídnout mu svou pomoc, ať bude žádat cokoliv.

*

„Zítřejší noc se s ním utkáme," Michael leží vedle mě s hlavou opřenou o moje rameno a prsty se mi zamyšleně probírá vlasy.

„Ještě si mi neřekl, co mám udělat."

„Budeme mít dost času, abych ti to ukázal."

„Včera tady byl."

„Co ti říkal?" zeptá se opatrně Michael, který okamžitě pochopí, o kom mluvím.

„Abych ti nevěřil. Abych ti nepomáhal, protože mě jenom využíváš a až ti pomůžu vyhrát, zbavíš se mě. Říkal, že si zabil Annu, že si ...démon."