Nový život 2

Rozchod 💔😔

Verča

Šla jsem tedy dolů k dveřím a viděla Petra který si sundával akorát bundu. Nevěděla jsem jestli začít konverzaci nebo být radši sticha. Nakonec jsem se ale rozhodovat nemusela protože moje rozhodnuti vyřešil Petr. Který kolem mě prošel jakobych byla vzduch. Docela mě to zarazilo. Šla jsem tedy za ním do kuchyně

J:Petře musíme si promluvit.
Začala jsem hned.

P:není o čem
Odpověděl a mířil pohledem do země

J:je chci si promluvit o tom co se teď děje...

P:myslíš to že mi nevěříš a myslíš si že tě podvádím na každým kroku?!
Řekl agresivně a podíval se na mě. Díval se do mých očí. Když jsem dostala odvahu zvednout pohled od země podívala jsem se do jeho oči. Měl zvětšený zorničky a v jeho očích byla vidět agrese.

J:to si ale vůbec nemyslím! Já ti věřím jak nikomu jinýmu. Ale fakt mě zabolí když tě vidím s jinou.
Řekla jsem a sklopila pohled k zemi. Nechtěla jsem se na něj dívat. Chtěla jsem se dívat na toho Petra co se snažil něco vyřešit normálně. A nebral žádný sračky. On na to nic neodpověděl.

J:a vůbec kde je ten náš svět slunečnic?!
Vždycky když se něco dělo nebo bylo něco zlý řekl že spolu poletime do světa slunečnic stejně jak to říká i v jeho písničce.

P:ten už není
Odpověděl chladně. Já jsem se na něj jen podívala se slzami v očích.

J:takže je jako konec? Konec toho všeho?
Špitla jsem a začala brečet.

J:kde je ten Petr který mě tak moc miloval a vždycky dokázal normálně řešit problémy. A né si jít hned něco dát a pak mě seřvat jak největší kurvu?!

P:já nevím kde je zmizel. A teď už vypadani.
Odpověděl stále chladně. Já hned vyběhla nahoru a šla do ložnice kde jsem si začala balit nejdůležitější věci. Když jsem měla všechno. Naposled jsem si sedla na postel a rozhlížela se po místnosti. Když v tu ránu se otevřeli dveře kde stál Petr. Šel pomalým krokem ke mě a já nebyla schopna pohybu jen jsem ho pozorovala. Když stal předemnou strčil do mě docela se silou takže jsem padla na postel. U toho na mě řval něco ve smyslu ať vypadnu,že jsem děvka😔

J:kurva Petře co děláš?!
Vyjela jsem po něm a on místo odpovědi jen zatáhl za moji nohu takže jsem spadla z postele. Hned jsem se mu vytrhla vzala si batoh na rameno a vlepila mu facku. Hned na to jsem vyběhla z domu. Nevěděla jsem kam jít. Chtěla jsem jít za Terkou ale ta je u Dominika. Jediná možnost byla ta že půjdu domů za mamku která všechno ví. Ví o Petrovy ví že jsme se teď hádali a hlavně mě pochopí. Šla jsem tedy domu a neustále si utírala slzy do rukávu od mikiny. Po asi půl hodině jsem byla před domem. Hned jsem zazvonila a čekala až otevře. Po chvíli otevřela mamka s úsměvem na tváři.

J:mami my jsme se rozešli.
Řekla jsem hned bez jedinyho pozdravu. Ji hned úsměv spadl. A vtáhla si mě do obětí a já ji brečela do ramene.

M:to mě mrzí zlato pod dovnitř promluvíme si o tom.
Jen jsem přikývla a vešla dovnitř.

Dala jsem si věci do pokoje a šla zpatky za mámou která už nalívala víno. Šli jsme si sednout do obýváku.

M:a co se stalo?
Zeptala se hned a já ji řekla celou dnešní situaci.

Byla na něj celkem naštvaná což mě docela překvapilo. Celej večer jsme tam jen seděli a povídali si. Teda sice já půlku probrečela ale to je už vedlejší. Když bylo asi kolem 11 večer rozhodla jsem se že si půjdu lehnout. S mamkou jsem se rozloučila a šla do pokoje. Hned jsem si dala sprchu a převýkla se do pyžama. Když jsem si už lehala do postele že zdola se ozvalo.

M:Veru máš tady návštěvu.
Hned jsem se dívala kdo by jsem šel možná Terka? Ne tu by normálně pustila. Petr? Ne toho by seřvala. Šla jsem tedy dolů a hned v chodbě uviděla někoho jako myho staršího bráchu. Calin. Hned jsem se k němu rozběhla a objala ho kolem krku.

J:tak hrozně ráda tě vidím.
Zamumlala jsem a on se usmál.

C:taky tě rád vidím hlavně že jsi v pohodě. Ale potřeboval bych ti něco říct jdem nahoru?
Jen jsem kyvla a společně jsme se vydali ke mě do pokoje.

C:tak kde začít..
Promluvil hned když jsme se posadili na postel.

J:tak nevím k čem chceš mluvit.

C:tak takhle. Petr mi psal že jste se pohádali ale ne  důvod. A něco si vzal. Proto byl tak agresivní a 'zlej'. Má tě hrozně rád ale Drogy dělaj svoje.
Já jsem začala hned zas brečet.

J:on-on si něco vzal kvůli me
Řekla jsem mezi vzlyky

C:ne kvůli tobě ale kvůli jeho vině. Věděl že tu holku má ignorovat. Ale neudělal to. Nevím proč ale vím že je a bude hodně špatnej. Za 1 nikdy nikdy by na tebe nevstáhl ruku. A za 2 když jsem k němu šel byl v kuchyni a na zemi byli střepy a on byl dost v nervách.
Dokončil svůj monolog a já se opět rozbtečela a on si mě přitáhl hned do obětí.

J:všechno kvůli mě.

C:nedávej si to za vinu. On si s ní neměl nic začínat a tys to náhodou zjistila.
Snažil se mě uklidit ale mě to moc nepomáhala furt jsem si to brala za vinu. Můžu za to já kdybych se nepodíval do toho telefonu všechno je v pohodě 😭 teď se budeme oba jen trápit 💔

Trochu delší a dramtická kapitola doufám že se líbí. Čí si myslíte že to je vina? Nebo za to nemůže ani jeden nebo oba?

945 slov.