Nový život 2

Bude to bolet

Terka

Stojím před domem ve kterém jsem strávila 6 měsíců. S človekěm kterého jsem milovala. Všechny věci mám u něj. Nevím kam teď půjdu. Mám v hlavě zmatek. Dominik který si mezitím dával cigaretu do pusy vypadal úplně v klidu.

J:D-Dominiku jen díky za to co jsi řekl. Bylo to krásný.
Prolomím ticho mezi námi.

D:No jo pravda nemusí jen bolet. A možná bys měla vědět že nejsem takovej zmrd.
Vydechne kouř z plic.

J:ja to vím. Vím že nejsi takovej zmrd jak zpíváš.
Koukám stále do země.

D:no a kam půjdem?
Odběhne od tématu což mě donutí se pousmát.

J:no to nevím. K mamce nechci tam bude zas řad a budu muset všechno dodržovat na to nemám. No a jinam jít nemůžu.
Zasmála jsem se a se zamyslel a pak řekl.

D:můžeš jít ke mě. V bytě jsem stejně sám.
Promluví což mě trochu zarazí.

J:no.. Asi ne něco si seženu nebo se zeptám verči jestli u nich nemůžu nějakej čas být. Seženu si nějakou práci. A postavím se na vlastní nohy.
Snažim se vymyslet co nejvíc důvodu abych nemusela otravovat u něj.

D:budeš radši u verči a Petra než u mě jo? Oni jsou pár. Prostě pod ke mě.
Usměje se a veme mě za ruku a táhne k stále stejnýmu bytu. Já  neprotestovala protože vím že by to nemělo smysl. Po chvíli chůze se naše ruce propletou do sebe. " ne nic být nemůže. Tohle nejde." blesklo mi v hlavě. Věděla jsem že to je pravda nebo není. Mám teď zmatek.

D:děje se něco?
Promluví na mě jeho hlas

J:n-e všechno je v pohodě
Falešně se usměju a doufám že to nepozná. On přikyvne a dal to neřeši.
Pak už jsme před panelákem ve kterém bydlí. Z kapsy vytáhne klíče a odemkne. Moji ruku stále nepouští. Jde k vytahu a zmáčkne tlačítko na přivolání. Po chvíli do výtahu vlezem a vyjdeme do jeho patra. On pak  odemkl dveře od jeho bytu a nechal mě vejít. Byt jsem stále znala skoro nic se tady nezměnilo. Hned mi naskočili i vzpomínky s.. Martinem. Jo jsem u dominika ale mám vzpominky na Martina. Nějak až teď jsem byla schopna pochopit všechno co se stalo ráno. ( prosím omluvte moji retardaci nechápu jak mě tohle napadlo 😂 ale až v téhle fázi jsem si uvědomila co potřebuju aby se stalo. pozn. Autorky) moje slzy se opět oběvily v mých očích. A já je opět zadržela. "věděla jsem že už mic dlouho to nevydržím". Řekla jsem si v hlavě. Dominik šel do obýváku a já hned za ním.

D:dáš si něco?
Zeptá se mile

J:ne díky
Odpovím mu

D:tak si dáš mě?
Zeptá se s ušklebkem na tváři a ja protočim oči.

J:ten milej a hodnej Dominik hodně rychle zmizel
Řeknu a trochu se usměju. On se uchechtne a nalijte si do skleničky džus. A jde si sednou na gauč já ho hned následuju. Posadím se vedle něj. A on mi dá ruku přes ramena. " v mé hlavě se hned oběví vzpomínka na koncert na kterém se to všechno poslalo." mým slzám jsem už jsem dala volný průchod.

D:copak se stalo?
Zeptá se hned dominik když vidí mé slzy.

J:No j-já.. Prostě Martin
Odpovím rychle. Při vyslovení jeho jména začnu víc brečet. On svoji skleničku položí na stolek. Vtáhne do obětí svými pažemi ho hned obejmu kolem ramen.

D:klid..klídek to bude v pohodě. Vím jaký to je. Vybreč se jsem tu s tebou.
Dá mi lekhou pusu do vlasů a stále drží v obětí. Já mu brečím do jeho černé mikiny.

J:proč to tak bolí? Nestojí mi za to
Zamumlám mu do mikiny.

D:kotě zlomil ti srdce do bude bolet ale ne dlouho. Věř mi.
Celou dobu mě hladí pomalu po vlasech. Za nějakou chvíli moje slzy přestanou téct pomalu hlavu odlepim od jeho mikiny do které jsem celou dobu brečela.

J:p-romiň.
Sklopim pohled k zemi. On mi svými prsty chytne moji bradu a namíří ji tak abych mu koukala do očí. Můj pohled se střetne s tím jeho. Pomalu se ke mě přibližuje až cítím jeho dech na mých tvářích. Oči trochu přizavřu a nechám ho ať to udělá. Políbí mě. Moje ruce se zapletou do jeho kratších vlasů. On dá ruce na moje boky a přesune si mě do klína. Spolupracuju. On svýma rukama pomalu zajiždi pod moje triko které mi po chvíli přetáhne přes hlavu.

Verča.

Vůbec nevím co se stalo. Hlavně nevím jak se to stalo. Ale právě teď sedím v obýváku vedle Terky která brečí s obličejem v ruce. Na druhé straně sedí Petr. Ani jeden nevíme co se stalo. Není moc schopná mluvit. Jen brečí....

Asi nejhorší kapitola co jsem napsala omlouvám se 😂🙏. Ale co si myslíte že se stalo? 🤔

792 slov.