Nový život 2

Last Meet [END]

Terka

Bylo mi ze mě zle. Vždycky musím pokazit něco u člověka kterýho miluju. Moje myšlenky neutichly nenechaly mě spát ani pocit viny. Pocit toho že jsem k ničemu. Chtěla jsem jenom aby vedle mě zas ležel a šeptal mi do ucha že všechno bude v pořádku. Ale nebude. Moje psychika na tom nebyla nejlíp. Pak už jsem se ale zvedla z postele a mířila jsi to do koupelny. Tam jsi stoupnu před zrcadlo a podívám se na svůj odraz.

„jsem troska. Tohle všechno je kvůli mě. Jsem naprosto k ničemu. "
Říkám sama sobě. Nechci tu být s pocitem že jsem ublížila dalšímu člověku. Chci to udělat. Chci si vzít život.

Petr

Vzbudím se kvůli tomu že slyším kroky na chodbě. Kouknu se vedle sebe a tam uvidím klidně oddychující verču. Proto se rychle zvednu a jdu do pokoje Terky. Není tam. Můj tep se zrychlí. Naštěstí ale uslyším vzlyky z koupelny. Jdu tam a vidím tam terku stojící před zrcadlem v ruce pevně svírá nějaký předmět.

„ co tady děláš? "
Zeptám se a ona se na mě okamžitě otočí. Nevypadá vůbec dobře.

„já nevím Petře"
Řekne slabě a spadne na kolena. A předmět který držela v ruce tak je stále na umyvadel. Okamžitě k ní jdu a na zemi si jí vtáhnu do obětí.

„princezno v klidu. Zkus se uklidnit ano. Jsem tu s tebou "
Šeptám ji do ucha mezitím co mi ona v dlaních mačka moje triko a svou hlavu má opřenou o mou hruď.

„Petře já nevím co mám bez něj dělat"
Řekne opět slabě.

Verča

Vzbudí mě rána. Rána která přichází z koupelny. Když vidím že vedle mě není Petr začal ve mě panovat strach. Proto se rychle zvednu a jdu do koupelny. Jakmile jsi stoupnu mezi dveře uvidím Petra pevbě držici terku. Až když uvidím tohle uvědomím jsi to. Vždycky když se stalo něco Terce byl tu Dominik který jsi jí vzal pod křídla a pomáhal jí. Když měla problémy s Martinen Dominik jsi ji vzal k sobě a pomáhal jsi ze všech sraček až pak jsem tu byla já. Až teď vidím to proč ji to tolik vzalo. Jdu k nim a pohladím ji po zádech. A sednu si k nim.

„jsem bez něj troska. Nejsem nic. Já tu bez něj nechci být ."
Po téhle větě se i mě do očí natlačí slzy.

„Co to říkáš. Bez něj jsi ještě víc. Musíš tu být kvůli mě. Já bych to bez tebe nedala. Teri prosím."
Začnu plakat. Ona se na mě podívá.

„ ale... Ale ja ho tady potřebuju. "

„nepotřebuješ ho. Kdyby to byl ten pravej neopustí tě. "
Řekne Petr svou myšlenku která je pravdivá.

„hele prosím tě jen o jedno. Slib mi že si nic neuděláš. Že se nebudeš řezat. Že si nevemeš život já tě prostě potřebuju tady "
Řeknu a podívám se jí do očí.

„slibuji "
Řekne pouze. Pak nás Petr obě přitáhne do obětí. A já se naplno rozpláču.

Terka

Od středy jsem ani nepomyslela na to jsi něco udělat. Jen kvůli věrče. Dneska je neděle. Je 8 ráno a všichni ještě spí. Dnes je den Dominikova odletu. Musím se přiznat že jsem se snažila mu napsat nebo se dovolat. Ale všude jsi mě zablokoval. Stejně jako ostatní kluci. Což moc nepomohlo mému psychickému stavu. A já přemýšlím jak jinak. Přemýšlím jestli mám jet na ono letiště abychom ho mohla vidět. Chci ho vidět i kdyby to bylo naposled. I kdybych pak měla trpět. Chci ho vidět. Proto se v 10 hodin seberu a jedu na letiště. Busem je to 45 minut.  Když nějak přežiju jízdu autobusem vystupuji kousek od letiště a pak už na letiště běžím musím ho stihnout. Pro moje štěstí hned po vztupu vidím jeho vysokou postavu. Ve mě začal hrát velkou roli strach. Bála jsem se ho. Ale i přesto jsem tam šla.

„Ahoj "
Řeknu tam aby to slyšel. On se na mě okamžitě otočí.

„Čau.. Co tu děláš?"

„přišla jsem ti popřát hezkou cestu."

„ jo aha tak díky"

„ a za jak dlouho ti to letí? "
Snažím se náves na konverzaci ale je na něm vidět že se nechce bavit. Kort se mnou.

„za sedm minut"
Řekne po tom co se podívá na mobil aby zkontroloval čas.

„sedm? Jako název písničky na kterou jsme spolu poprvé tancovali? "
Začnu vzpomínat.

„jo už tehdy jsem do tebe byl blázen"
Řekne a trochu se pousměje. A pak je ticho. Typla bych že třeba minutu  mezi námi panuje ticho.

„ už budu muset jít "
Řekne a chce odejít.

„počkej prosím ještě 2 věci."
Řeknu a hlas se mi zlomí.  On se na mě však otočí a čeká co ze mě vypadne. 

„jestli se vidíme naposled"
Řeknu a lehce ho políbím na rty. Jemu to asi nevadí jelikož jakmile naše rty spojím po jeho tváří spadne slza.  Já se ale po chvilce odtáhnu

„ a poslední věc. Uvidíme se ještě někdy? "
Zeptám se ho a on mlčí. Mlčí celkem dost dlouho a po jeho tváří se stále kutálý pár slz.

„promiň musím jít ahoj"
Nestihnu nic říct protože on odešel. Naposeldy se na něj otočím ale pak když vidím že odchází do letadla odcházím.

To bylo naposled co jsem ho viděla. Už nikdy se neozval. A já? Do teď mám na srdci jizvy. A držím se dal od kluků. I když je to už rok. Stále přemýšlím co by kdyby se nedozvěděl že jsem ho podvedla.co kdybychom spolu odletěli do Amsterdamu a byli už Navždy spolu. Všechno tohle je jen "co by kdyby". Jediný co chci je abys mě vzbudil a řekl jen že tohle všechno byl sen. Že jsem nikdy nechodila s Martinem. Abych se s tebou zas každé ráno budila a slyšela tvůj ranní hlas. Ale nikdo mě vzbudit nemůže. Tohle je realita. Jediní kteří tu jsou se mnou je Petr a Verča krým jsem neuvěřitelně vděčná že to  se mnou nevzdali. A Dominiku já tě vždycky milovala a vždycky budu i když jsi na mě možná už Zapoměl miluju tě.

Uff a je tady konec. Konec který jsi myslím že moc z vás nečekal. Myslím že jediný co bych měla říct je to že vám neskutečně děkuji  za čísla co děláte u tohoto příběhu. ❤️❤️❤️ Takže díky a díky ❤️❤️