Nenávidím Ho.

186 5 0
                                    

Terka

Rychle jsem se od dominika odtáhla a podívala se ke dveřím kde stál usmívající se hasana.

D:kurva josefe
Postěžoval si hned nik. A hasan jen nevině kývl rameny. Dominik se s ním šel přivítat a já seskočila z linky. A pomalu jsi začala uvědomovat že jsem udělala tu stejnou chybu. Pustila jsem ho k sobě až moc blízko. Do očí se mi začaly valit slzy. Ale nechci brečet před nima. Rychle jsem se přívítala s hasanem.

J:musím si odskočit za chvíli jsem zpátky.
Jen kývli a já rychle odešla do koupelny. Hned jak jsem dveře zavřela sjela jsem zádama po dveřích a začala potichu brečet. Bože! Ja jsem taková kráva! Proč ho vždycky necham! Žádný city k němu už nemám! Nebo snad jo.. Ne je to prostě děvlař a vždycky byl! A já jsem zas tupá kráva!. Nadávala jsem si v duchu a stále brečela

H:hej Terko jsi v poho?
Promluvil na mě hlas z druhé strany zavřených dveří.

J:j-jo
Snažila jsem se aby nebylo poznat že brečím.

H:ty brečíš?!
Začal tlačit na dveře aby otevřel. Chvíli se mu to nedařilo ale pak je otevřel a já přepadla přes svoje kolena dopředu. Takže jsem seděla dal od dveří. Hned když otevřel a slyšel i viděl že brečím zas zavřel a přišel ke mě.

H:co se děje?
Zeptal se starostlivě.

J:jsem tupá kráva.
Odpověděla jsem jednoduše on se vedle mě posadil a objal mě kolem ramen.

H:nejsi proč bys byla?
Snažil se vyvrátit fakt který byl bohužel pravda.

J:vždycky ho nechám. Nejsem schopna mu odporovat. Každý jeho dotek,polibek. Vždycky to dopadne špatně teda pro něj dobře. Ale ja mám kurva přítele.
Začala jsem znovu brečet.

H:teď mě dobře poslouchej jo?
Nadzvedl mi dvoumi prsty bradu tak abych na něj koukala.

H:Dominik je prostě takovej. To co chce chce získat za každou cenu. Jestli to chápu dobře tak k němu chováš ještě nějaký city který tvýmu klukovy nepatřej a asi ani nikdy nebudou. Měla by sis o tom s ním promluvit. Já si můžu promluvit s Dominikem. Ale hlavně už nebreč.
Setřel mi palcem slzu která mi stékala po tváři. Na tohle jsem mu neodpověděla pouze ho objala.

J:máš pravdu. Nechci abys s ním mluvil. Ale máš asi pravdu. Děkuju ❤️
Zašeptala jsem mu do ucha. Cítila jsem jak se usmál. Když jsem se odtáhla oba jsme se zvedli.

J:musím se ještě upravit běž za nikem
Usmála jsem se a on kývl a odešel. Já si stoupla před zrcadlo a smyla si rozteklou řasenku pod očima. Když jsem byla spokojená odešla jsem zpět za klukama abych se s nima rozloučila

J:kluci už půjdu domů.
Oznámila jsem po příchodu do kuchyně.

D:dobře tak chceš odvízt?
Bez rozmyšlení jsem kývla. Bože já jsem fakt kráva. Pak jsme se všichni tři odebrali do předsíně kde jsem se obula a vzala si všechny věci po té jsem pevně objala hasana. Když se z obětí odtahl ja se usmála a vyrazila s dominikem k jeho autu. Sedl si na místo řidiče a já na místo spolujezdce. On nastartoval a hned co vyjel dal svoji ruku na moje stehno. Nic jsem nedělala on mě po stehně hladil a svůj pohled měl stále na silnici. Když jsme byli u domu oba jsme vystoupili. A nik šel ke mě jeho pohled byl zabodlej v mých očích. Když byl u mě chtěla jsem se s ním rychle rozloučit a odejít.

J:tak děkuju za odvoz já - já už půjdu.
Zakoktla jsem a on položil ruce na mé boky a přimáćkl na dveře od auta. Hned jsem svoje ruce dala na ty jeho. On se ke mě musel dost sklonit aby se jeho rty dotkly těch mích. Chvíli jsem stala v šoku. Ale pak začala spolupracovat. Nenávidím ho. Svoje ruce jsem dala na jeho rameno a on svýma rukama sjel z mých boku na můj zadek který lehce zmáčkl. Chvíli jsme se tam ještě líbali. Ale on se z ničeho nic odtahl.

D:tak čau dík za super den.
Bez dalších slov obešel auto. Ja hned odešla do domu a pak už jen slyšela pneumatiky  jeho auta.

Trochu kratší kapitola ale doufám že se líbí ❤️

687 slov.


Nový život 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat