Nový život 2

Zklamání

Verča

Když jsem ucítila jeho rty na těch mých. Nevěděla jsem jak reagovat. Měla jsem svoje ruce na těch jeho které byli položené na mých bokách. Když věděl že nějak nereaguju odtahl se a podíval se mi do oči

J:co? Proč jsi to udělal?
Zakoktala jsem při pohledu do jeho oči

C:protože..
Už nic neřekl protože jsem se mu pro změnu na rty přisála já. Proč? Já nevím. Do teď jsem ho brala jako bráchu a najednou jsem se nemohla nabažit jeho rtů. On hned spolupracoval. Moje ruce se z těch jeho přemýstily do jeho vlasů za které jsem jemně tahala. Libali jsme se celkem dlouho. Když v tu chvíli kdy si mě calin chtěl odnýst na postel se rozrazil dveře ve kterých stal Petr s růžemi a za ním Terka. Hned jsme se s calinem od sebe odtahli a on mě pustil na nohy. V petrovích očích byly vidět jen slzy. Když jsem se však podívala na Terku v jejich očích bylo vidět zklamání. Cítila jsem se hrozně.
Petr neřekl ani slovo a hodil po mě růže a odešel pryč.

T:petře počkej!
Snažila se ho terka zastavit. On však nereagoval ani na ni a odešel. Ona se na mě otočila.

T:promiň ale fakt si mě zklamala.
Hned jak pronesla tuhle větu se v mých očích objevili slzy. Tak přiznejme si jeden z nejhorších pocitu je zklamat člověka na kterém vám nejvíc záleží což jsem teď prožívala dvojnásobně.

J:ne Terko prosím počkej já já nechtěla ale..
Zlomil se mi hlas a ona jen zakroutila hlavou a odběhla za Petrem. Já jsem začala brečet a spadla na kolena.

Terka

Viděla jsem 2 lidi kvůli kterým jsem zevnitř umirala. Byl tam Dominik a Martin. Martin dával dominikovy rány.

J:Martine!
Zakřičela jsem a snažila se ho nějak zastavit. Když přiběhl Petr chytl Martinovy pěsti. A já držela zas Dominika.

J:co se tady kurva stalo?!
Cítila jsem z obou dost alkoholu.

M:ještě se ptej!
Zakřičel na mě hned agresivně a chtěl hned jít za mnou a za dominikem. který měl hlavu v mym klínu a já se mu snažila jakž takž ošetřit rány zpusobene Martinem.

M:to je Teda super když jdeš radši za tím kterej nás od sebe oddělil a na mě sereš!
Zařval znovu.

P:ona za ním jde protože se tě boji! A navíc Dominik má fakt zlý rány tak ji laskavě nech.
Zastal se mě hned Petr. Za což jsem mu byla vděčná.

M:počkej... Ty se mě bojiš?
Hned když to uslyšel se jeho obličej změnil ze zlosti na zmatenost.

J:jo bojím se tě! Jseš úplně na sračku a co ještě v sobě máš  a mlatíš člověka na kterým mi kurva moc záleží!
Vykřikla jsem a začala brečet. Dominik si toho hned všiml a mou slzu utřel. Když jsem se podívala zpět na Martina viděla jsem že se vykroutil petrovy a odešel pryč. Nezkoušela jsem ho zastavit. I když jsem chtěla nemohla jsem kvůli dominikovy který by skončil hlavou na zemi a kvůli tomu že jsme neměla sílu.

N:nebreč kvůli něm kotě.
Zachrpěl Dominik a já se na  něj usmála.

J:kéžby to bylo tak jednoduchý.
Stekla  mi dalši slza po tváři.

J:odvedem tě za Kubou nebo někým.
Snažila jsem se znít povzbudivě ale moc to nefungovalo.

N:ne to je v poho dojdu sám. Běž se vyspat. Mrzí mě že ti nemůžu nějak pomoc.
Pomalu se zvedal.

J:dobře ale dej aspoň vědět že jsi v pohodě nebo kuba nebo kam  to jdeš.
Zvedli jsme se ze země.

N:tak ahoj a díky moc
Objal mě a políbil do vlasů. Takhle v obětí bych tam s ním mohla bejt hodiny. Pak šel za Petrem a rozloučil se s ním. Ještě chvíli jsem koukala na jeho odcházející siluetu.

P:jdem ke mě vybrečiš se výslechu tě napijem se.
Usmál se a já s ním.

Takže abych vám to zkrátila. Šli jsme k Petrovi otevřeli víno a já se mu vybrečela v náručí. Když jsme ze sebe dostala všechno bylo mi mnohem líp. A pak jsem už odpadla únavou.

Ráno
Když jsem se vzbudila cítila jsem že jsem v silném obětí. Hned mi došlo kdo to je a usmala se.

P:dobré ráno princezno.
Uslyšela jsme po chvíli jeho hlas a usmala se.

J:dobré.

Asi nikoho nezajímá naše nudné ráno. Takže se přesuneme až k verce domu. Po cestě Petr koupil růže. Šli jsme k věrče a na Petrovi byla vidět jistá nervozita. Zazvonili jsme na dům a otevřel nám její bracha. S kterým se znám takže nás v klidu pustil nahoru když jsme ale přišli do verčiniho pokoje viděli jsme jak se tam líba s calinen. Petr po ní bez slova hodil růže a odešel chtěla jsem ho zastavit ale on nereagoval

J:promiň ale fakt si mě zklamala
Jediná věta kterou jsem pronesla před svým odchodem. Pak ještě něco řekla a já jen zakroutila hlavou a odešla viděla jsme jak jde Petr už docela daleko. Běžela jsme za ním. Abych ho zastavila.

J:petře!

Okey opět horší kapitola omlouvám se. A taky se omlouvám pokud vám přijde že se děje moc věcí. Doufám že se aspoň trochu kapitola líbila.

842 slov.