Střípky Minulosti

8. Knihovna

,,Takže spolu Blaise a Pansy chodí? To je hezké," pokývala hlavou Hermiona.

Kdo jiný by jí tuhle veselou zprávu mohl říct než Draco, se kterým opět trávila čas na astronomické věži. Už si oba zvykli, že v noci prostě spát moc nebudou a na tyto noční srazy si zvykli.

,,A Theo se zamiloval, nejspíš," řekl.

,,Do koho?" zajímala se kudrnatá nebelvírka. Zřejmě ta dívka musí být inteligentní, jinak by se Theovi nezalíbila, ale samozřejmě ještě netuší, že s ní Theo nepromluvil ani jedno slovo.

,,Do nějaké Alexis, ze Zmijozelu," odpověděl a zadíval se na hvězdy. Odpoledne pršelo, takže byla cítit ještě vůně deště, která ho vždycky donutila přemýšlet a vzpomínat.

,,Alexis? Takže Alex? To je krásné jméno," zamyslela se Hermiona.

Draco by jí nejraději oznámil, že nejkrásnější jméno tady má ona. Když byl opilý, říct jí, že jí to sluší bylo jednodušší.

,,A Pansy a Blaise už spolu teda spali?" zajímala se dál.

Ten, jehož jméno nese i souhvězdí Draka přikývl. Byl šťastný, že jsou spolu. Pamatoval na ty večery, kdy se Blaise emocionálně hroutil, tak, jako on při konání jeho úkolu od pána Zla.

,,Podle mě je fajn, že jsou spolu. Tak nějak k sobě automaticky patří, mohlo by jim to vyjít," přemýšlela nahlas.

,,Teď se ale přestaneme bavit o ostatních, jaká je další část mého zdokonalování?" spustil nové téma.

Přece jenom má docela úspěch, už se necítí tak na dně a slzy mu nesmáčejí tváře už několik pěkných dní. Sny má stejně pořád stejné, ale už se s tím vyrovnává. A lidé, ani profesoři už na něho nepohlížejí skrz prsty jako dřív. Má se lépe, než se měl. Bude to kvůli lidem, co má kolem sebe.

,,Vlastně si už několik fází za poslední měsíc prodělal," usmála se a něho a on si ji zasněně prohlížel. Opět její nádherný úsměv.

,,Jsi na tom emocionálně lépe, získal sis přízeň i dříve znepřátelené koleje. Jsi míň sobeckej a zajímáš se o své přátele," vyjmenovala mu všechno.

,,A co je jako úplně poslední fáze sebezdokonalování?" zajímal se.

,,To ti nemohu říct," odpověděla.

Protože poslední fází, co tak četla v mudlovských psychologických knihách by mělo být poslední emocionální zhroucení. Poslední večer, kdy ze sebe dostane všechny ty zlé myšlenky a vzpomínky. Takhle to bylo i u ní. Jednou, ještě před nástupem do školy šla do lesa, kde se opravdu tímto způsobem zhroutila. Pomohlo jí to. Ale na nějaké věci se prostě těžko zapomíná. Také by mohlo být označeno za poslední fázi schopnost někoho milovat více než sebe. Ale to samozřejmě jemu říct nemůže, protože netuší, že Draco už zamilovaný je.

,,Hlavně, že už si tam, kde teď jsi." Opět se na něho usmála.

Stáli blízko sebe velice blízko. Skoro tak, že jeden cítil na své kůži dech toho druhého. Bylo to nebezpečné a zároveň kouzelné.

Oba si hleděli do očí a Hermionino srdce se rozbušilo, když Draco letmo přejel pohledem z jejích očí na její rty. A ještě víc se rozbušilo, když jí položil ruce na krk. Jestli tohle bude pokračovat, dostane infarkt. A potom stačilo jen, aby se Draco sklonil a letmo se otřel o její rty těmi svými. Bylo to krásné, něžné a příjemné a zároveň chtivé. Hermioně to ale nestačilo, stoupla si na špičky, protože Draco je prostě větší než ona a políbila ho pořádně.