Střípky Minulosti

13. Podivně veselý den

Všichni se dnes probudili ve zvláštně pozitivní náladě. Dokonce i zarputilý Draco, jenž už kvůli Hermioně tak zarputilý nebyl. Bylo to hodně zvláštní, neb se ani Hinny pár dnes nepohádal. Jakoby někdo do vzduchu foukl prach štěstí, či co.

Bylo to jak plánované, neboť se dnes konalo nejvíce čtvrtletních testů a prací, takže se spoustu studentům pozitivní nálada velmi hodila. Vezmeme v potaz i Rona, který si dnešní lektvary velmi užil, ačkoliv je pan Horácio Křiklan celkem přísný profesor. Veselou náladu ale získali i všichni vyučující, tudíž celý den probíhal bez agresivity a školních trestů.

Prostě ideální den na zkoušky, ačkoliv by si všichni přáli mít takovou náladu i při dni, kdy budou skládat OVCE zkoušky. Kdo ví, třeba to tak bude.

A také, navzdory tomu, že se podzimní počasí už mění v to zimní, dnes bylo teplo a vše hrálo podzemními barvami. Takže nejenom lidé, ale i rostliny a možná i zvířata měli skvělý den.

Byl to kouzelný a hlavně vzácný okamžik, kdy parta nebelvírů i zmijozelů sedí při západu slunce směrem k hradu. Ginny se tiskne k Harrymu, který ji ze zadu objímá, tentokrát ve vzduchu nepanuje dusno. Taktéž Blaise a Pansy, akorát že Pansy si položila hlavu Blaisovi do klína. A potom ještě pár-nepár, Theodor a Alex, kteří seděli blízko sebe. A potom Draco a Hermiona, kteří také sedí vedle sebe, ale nijak se nedotýkají. A samozřejmě Ron.

,,Toť nádherný západ slunce!" prohlásil čokoládový zmijozel, který se dá zřejmě na dráhu hlasatele.

,,To ano," souhlasil hrdina novodobých dějin.
Ano, po dlouhé době opět tráví svůj čas s touto skupinou, ačkoliv nikdo neví, jak tahle skupina vznikla. Teoreticky, kromě Dramione schůzek na astronomické věži dal vše dohromady Blaise. Opět... jak jinak.

Sláva Blaisovi!

,,V pořádku?" zajímal se Theo, když si Alex položila hlavu na jeho rameno.

Podívala se mu do očí a letmo pohlédla na jeho rty, které se usmívaly, jakmile však zachytil její pohled, jeho výraz byl vážnější. Atmosféra mezi nimi se změnila, jeden vnímal jen toho druhého, jakoby měli svou vlastní bublinu oddělenou od celého světa. Najednou nevnímali ani skupinu lidí kolem nich.

Theodor si rozvzpomněl na ten den, kdy ho objala a jak vnímal jen její teplé hebké tělo. Ve svitu slunce mu přišla tak neuvěřitelně krásná, že nemohl uvěřit, jak takový tvor může existovat.

Pomalu se sklonil a jemně ji políbil, jako kdyby byla křehká jako porcelánová panenka. Vybuchlo v něm milióny pocitů, když jej líbala také. Obtočil jí ruce kolem pasu a přiblížil si ji k sobě ještě blíže, zatímco ona přiložila dlaně na jeho tváře.

Pro ni to také nebylo nejlehčí, ale jakmile se snažil být co nejvíce opatrný, úplně ji dostala jeho trpělivost a porozumění, které si tak moc přála. Cítila, že je to tak správné, a nemohla se nabažit jeho sladkých rtů.

Všichni se radovali, Blaise s Dracem zapískali a ostatní zatleskali.

Mohli jsme si povšimnout nepatrných pohledů Hermiony a Draca, kteří zachytili pohled toho druhého, a tak se usmáli. A taky pohled, který nikdo jiný nezaregistroval, jelikož nebyl dlouhý, a to když Ginny pohlédla do očí ne Harryho, ale Blaise. Aneb drama pro další měsíce.

,,Já to musel udělat," řekl Theodor a blonďatá zmijozelka se široce usmála, ruce stále položené na Theovo tvářích.

A v tu chvíli se Theův život změnil. Nevěřil tomu, za jak krátkou dobu si tuhle novou zmijozelku s nádherným úsměvem oblíbil. A potom, co se stalo, by si nikdy nemyslel, že Alex opravdu změní svůj názor a políbí ho. Dnešní den je opravdu paradoxně nejkouzelnější den ze všech. Alespoň pro Thea a Alex.