Střípky Minulosti

35.

Všichni se obávali toho, co přijde. Báli se o sebe, báli se o ostatní. Nevěděli, co si s tím počít, protože vůdce této doby jim nedal žádné vodítko. A tak jen stáli, dívali se před sebe a spoustu z nich se málem rozbrečela. Věděli, že se upsali ďáblu. Všichni s tím teprve souhlasili, ale teď to bylo jiné. Nebezpečně jiné.

Náhodou se většina lidí sešla, když uviděla Blaise čarovat obrovský gumový bazén ve Zmijozelské společenské místnosti. Své slovo dodržel, dokonce v rohu spočívala hromada pytlů s pískem. Musel s tím začít hned z rána, neb polovina věci už byla přichystána a to zbytek zrovna vstával.

,,Všichni zemřeme," vydechla Hermiona.

,,Válku jsme přežili, ale tohle ne," zavrtěla hlavou Ginny.

,,Musíme povolat Harryho, ať najde veškeré viteály, co onen bazén stvořil," mluvila znovu Hermiona a všichni se nahlas rozesmáli. Musel to být vtipný pohled na několik mladých lidí, kteří byli rozvrkočení ještě ze spánku a naplno se smáli.

,,Vidím, že už jste vzhůru má hlavní skupino bez Hona a Drakouška," otočil se na ně Blaise s vážným výrazem ve tváři. Byl opravdu dobrý herec a ostatní se přestali tak hrozně nahlas smát.

,,Hona?" nechápala Ginny. To existuje nějaký nový člověk v jejich bandě, jenž se jmenuje Hon?

,,Harry Potter a Ron Weasley, má drahá," vysvětlil pořadatel večírku s gumovým bazénem.

,,Kde je vlastně Draco?" zeptala se Hermiona a ostatní pokrčili rameny. Vzbudila se sama v posteli a ani zde nebyl. Začala o něj mít obavy.

,,Drakieho musíte do večera najít. Večer se bude konat naše velkolepá párty, na kterou jsem pozval všechny studenty z této školy. Tedy většinu. Pevně doufám, že si vezmete rovnou plavecké oblečení," nařizoval jim instrukce a následně někde zmizel.

,,Co by udělal, kdybychom jeho nařízení nesplnili?" uchechtla se Alex.

___

Celou noc nemohl opět spát. To se mu dlouho nestalo, protože přítomnost jeho kudrnaté čarodějky jeho neustále kolující myšlenky zaháněla. Když ji ovšem dnes vzal do své náruče, na povrch vyplavaly výčitky svědomí. Na chvíli se mu usnout podařilo, ale následně se mu zdála ta vzpomínka, co se stalo ještě za války v jejich sídle. Jak dívku, kterou miluje celým tělem i duší, mučí jeho tetička.

Neměl se jí dívat do hlavy. Teď to zjistil. Ani neví, proč ho to tak trápí. Kdyby si o tom s ní promluvil a vysvětlil to, nic by se nemuselo stát, ale nedokázal to vyslovit. Viděl veškeré její myšlenky, její trápení, život. Viděl, jak jí trápí, že moc předbíhá. A on si myslel, že je úplně v pohodě o tom mluvit.

Dříve by z toho vinil někoho jiného, ale teď je k sobě samém upřímný a díky ní ví, co je dobré a co ne. Ale pokud se to dozví jinak než od něho, možná už ho dál životu učit nebude. Už mu nebude ukazovat co je dobré, jak se opravdu žije, bez Zla posedlého otce za zadkem.

Neuměl si představit, co se může stát, až se to dozví. Jednoho dne to stejně vyplyne na povrch. Může se snažit, ale jednou všichni zjistí, že nerespektoval soukromí ženy, jež miluje a nikdy nepřestane.

A když se o tom nikdo nedozví, bude si to on sám vyčítat do konce života. To bude jeho trestem.

Povzdychl si. Jo, tohle posral. Takže co má teď dělat?

Nakonec zvolil rozhodnutí, že nic nikomu říkat nebude. Tak by se to nemuselo provalit. Ani necekne, nebude na nic upozorňovat.

Zvedl se a zamyslel se nad tím co řekne, až se ho Hermiona zeptá. Nebo kdokoliv jiný. Řekne, že nemohl usnout a šel se projít. Jednoduché, přitom složité lhát jí do očí. Ale pokud nechce riskovat ztrátu milovaného člověka, musí lhát. A on to umí. Dokola si bude přehrávat v hlavě, jak dokázal lhát otci, své tetě a samotnému pánu Zla.